Nové krkonošské lávky od studentů ČVUT - splynutí s přírodou, moderna, i “silniční” most

Projektu Design-build, kde se nápady dovedou až k realizaci vlastníma rukama, se účastní 47 studentek a studentů. Jejich úkolem je vytvořit lávky, které budou vyhovovat náročnému provozu, krkonošským klimatickým podmínkám a budou korespondovat s okolím. Většina studentů musí počítat s tím, že bude nutné lávku dopravit na místo bez těžké techniky.

Vysoký tep cestou na Sněžku

Studenti se samozřejmě museli na živo seznámit s místem, kde bude lávka, kterou navrhnou, stát. Tým ateliéru Seho Sedláček se vydal do Obřího dolu, kde čeká na výměnu lávka přes Rudný potok. Svou lávku pojmenovali podle vysoké tepové frekvence, kterou měli při stoupání na místo - 210 bpm.

„Voda šumí, příroda se probouzí a naše kroky, zatím lehké, postupují údolím. S pokorou vnímáme klidné znovuzrození přírody. Dříve, než si stihneme užít všechny krásy, stává se cesta strmou, příroda surovou a krok těžkým. Tep se zvyšuje neúměrně nadmořské výšce. 210 bpm. Voda hučí, začíná sněžit, mrzne. Cesta se klikatí a v jejím největším záhybu, u Rudného potoka, končí. Koryto potoka cestu přerušilo a lavina zahalila.“ Píší studenti na Instagramovém profilu, kde lávku prezentují.

„Tvar lávky dotváří zakřivení cesty směrem z Obřího dolu na Sněžku. Zároveň je tvořena z kovu, aby odolala vnějším nepříznivým podmínkám. Nosné profily trojúhelníkového průřezu zabraňují hromadění vody na povrchu konstrukce. Dalším důležitým bodem, který koncept lávky ovlivnil, je její doprava na místo. Lávka je proto rozdělena na tři díly, které se v případě potřeby dají snadno přesunout.“ Dodávají v dalším příspěvku.

Mám pocit, že zrovna tady se to docela povedlo. Zvážila bych možná nějaké zábradlí. Pro jistotu.

Hranolky přes Pudlavu

Do zasněženého Labského dolu se vydal tým ateliéru Hlaváček–Čeněk–Minarovič. „Ke Špindlu zády, K Labské čelem. HA! LÁVKA! Brodili jsme se závějemi, abychom ji konečně viděli, pohřbenou pod sněhem. Byla tam! Bez zábradlí.“ Píší studenti k výletu. Jejich Hranolky nahradí dosluhující lávku přes Pudlavu.

„Návrh nové lávky reaguje na okolní prostředí a snaží se jej umocnit. Na jedné straně je zábradlí nahrazeno Lavičkou směrem k Pudlavskému vodopádu, která umožňuje pozastavení se a klidné rozhlédnutí na obě strany. Na druhé straně je zábradlí, které svou subtilitou neblokuje výhled. V zimním období zábradlí i lavička napomáhají vyhrazení cesty a pohodlnému přejití. Konstrukce je složena z masivních dřevěných hranolů s průřezem 20x20 cm, které působí pevně, trvanlivě a časem zestárnou do místních odstínů. Zkosené konce lávky kopírují tvar obou břehů Pudlavy. Hranoly jsou kotveny do ocelových zakládacích bot, pro dosažení stálého odvodnění a provětrávání. Zábradlí spolu s ostatními ocelovými prvky je tvořeno ze svařovaného ocelového plechu tl.15 mm. Jednotlivé hranoly jsou k sobě sepnuty, pro celkové statické spolupůsobení, pomocí ocelových pásnic ze spodní strany. K ocelové pásnici jsou přivařeny distančníky, které mají za úkol udržení mezer mezi jednotlivými hranoly pro stálé odvodnění a provětrávání. Celková jednoduchost a materialita návrhu nesoupeří s místem ale snaží se být jeho součástí.“ Popisují dále svůj návrh.

Na Instagramu projektu můžete vidět i další projekty pro toto místo. Osobně i u mě by tenhle návrh asi zvítězil. Líbí se mi ale i představa lávky, využívající stávající konstrukci, která je zasypána kamením v jiném návrhu tohoto týmu.

Kokrháč

Tým ateliéru Kordovský–Vrbata se vydal Krakonošovou cestou z Horních Míseček směrem na Dvoračky. Tahle cesta vede po úbočí hory jménem Kotel. Dříve se jí říkalo Kokrháč, proto lávka jménem Kokrháč. Budete po ní přecházet Boudecký potok.

„Okolní prostředí tvoří hustý les, jehož tichou atmosféru doplňuje jen zurčení potoka a skřehot tetřeva. Hlavní nosná konstrukce je tvořena dvěma HEB profily, které jsou ztuženy třemi příčně uloženými I profily. Lávku lemuje zábradlí ze svařených plechů ve tvaru obdélníku. Pochozí část se skládá z modřínových hranolů uložených na trny, které zároveň slouží jako kotvící prvek zábradlí k hlavní nosné konstrukci. Cílem je, aby byly veškeré spoje skryté a nedocházelo tak k zatékání a degradaci materiálu. Při návrhu byl kladen důraz na snadnou montáž lávky a možnost výměny dřevěných prvků.“ píše se u vítězného návrhu. Je v něm jedna drobná chybka. Tetřevy v Krkonoších aktuálně ve volné přírodě neuslyšíte. S trochou štěstí uslyšíte tetřívky.

Řekla bych, že zde hodně vítězí moderna. Tenhle styl zábradlí mi vůbec nezapadá do Krkonoš. Spíš do nějakého městského parku. Raději bych tady viděla kamenný mostek, který můžete vidět v jiném z návrhů studia. Tam by to ale asi chtělo dořešit zábradlí. Na toto místo to chce.

Klínovvka přes Klínový potok

Současnou nevyhovující kulatinovou lávku přes potok nahradí kovová konstrukce od týmu ateliéru Valouch–Stibral.

„Budeme stavět lávku přes Klínový potok v Krkonoších. Lávka bude umístěna 6,5 km od nejbližší zpevněné cesty, což znamená, že není přístupná jinak než po lesních cestičkách. Z toho důvodu je třeba dobře vymyslet dopravu materiálu na místo.

Náš návrh nahradí aktuální lávku z kulatin, která už není v dostačujícím stavu. Trasa, na které leží, vede k myslivně, ke které chodili tažní koně. Ti obecně neradi chodí přes vodu kolmo a z toho důvodu je lávka uložena přes potok šikmo, což respektuje i náš návrh.“ Takto popisují projekt studenti.

„Lávka dlouhá, na pohled utilitární, respektující přírodní bohatství, a přesto trvanlivá, masivní a výrazná. Nová konstrukce ocelové lávky, doplněná o dřevěnou pochozí část, nahradí tři dřevěné kulatiny. Zdánlivě designový doplněk, zábradlí, ve skutečnosti tvoří hlavní nosný prvek lávky, Vierendeelův nosník. Téměř dvanáctimetrová konstrukce, která je složená ze dvanácti opakujících se segmentů, přechází koryto Klínového potoka zešikma, přímo tak směrově respektuje stávající pěší trasu. O to větší překvapení lávka přináší svým materiálovým řešením v kombinaci s nepřístupnou lokací.“

Konkrétně tenhle návrh se mi líbí úplně nejmíň ze všech vítězných. Když to srovnám s aktuální lávkou, tato absolutně nekoresponduje s prostředím. Při pohledu na fotce mi to přijde jak nějaký silniční most. V návrzích ateliéru se najde mnohem lepší počin.

Svatopetrské lávky

Asi nejjednodušší cestu na místo měl tým ateliéru Mádr, Který vyrazil do Špindlerova mlýna. Přesněji do Sv. Petra. Původně se tak jmenovalo celé město. Tenhle tým navrhuje dvě lávky.

„Mostovku dřevěné lávky tvoří na výšku postavené fošny, stažené závitovými tyčemi. Vytváříme tak poměrně tenkou a elegantní deskovou konstrukci. Zábradlí je vytvořeno z ocelových trubek, které jsou vynášeny z konců závitových tyčí, čímž vzniká jakési pomyslné U.“ popisují studenti svůj projekt. Tady to dopadlo dobře.

Druhá lávka – Nelávka zasypaná kamením vznikne na cestě na Friesovy boudy

Nelávku najdete blízko soutoku Friesovy strouhy a Klínového potoka.

„Hlavním konceptem návrhu bylo pro skromné místo navrhnou skromně vzhlížející lávku. Vznikla lávka tak skromná, že není vlastně skoro vidět. A tak vznikl koncept NELÁVKY. Vana naplněná hlínou a kamením. Začala cesta hledání správného materiálu pro konstrukci tak, aby na místě vydržela co nejdéle. Došli jsme ke klíčovému prvku konstrukce...ŠTĚTOVNICI, která byla pro náš záměr perfektním řešením. Prvek dobře zvládne těžké podmínky vyplývající z prostředí a pochozí vrstvy. Lávka je doplněna minimalistickým ZÁBRADLÍM z ohýbané ocelářské výztuže, které celý koncept správně dotváří.“ Tenhle počin se mi moc líbí.

Když se podívám na některou ze stávajících lávek, které mají tyto nové nahradit, musím říci, že ty nové asi budou bezpečnější. O to jde především. Studenti se ve většině případů pokoušeli o minimalismus s co možná nejméně nápadným zábradlím. Maminky asi budou namítat, že jsou nebezpečné pro děti. Ano ani jedna nemá zábradlí skrz které nemůže dítě propadnout. Ovšem nikdo v přírodě nechceme mosty, se zábradlím, které budou hyzdit krajinu jen proto, abychom nemuseli vzít dítě přes lávku za ruku a říci mu, že po této lávce opravdu nemůže běhat a házet kamínky do vody.

Otázku materiálu nedokážu posoudit, ale věřím, že autoři a jejich učitelé a zadavatelé z Krnapu jsou natolik zkušení a znalí horského klimatu, že lávky něco vydrží.

Informace o nově připravovaných lávkách se objevila na Facebookovém profilu správy Krnap. Se zájmem jsem si přečetla komentáře. Ty se evidentně týkaly fotky, kterou Krnap zvolil jako hlavní k příspěvku. Musím souhlasit s tím, že zrovna lávka, která je na fotce se do krkonošské přírody fakt nehodí. Mezi návrhy se najdou mnohem lepší počiny.

Další info včetně odkazů na Instagramové profily prací najdete tady.

Článek byl vypracován ve spolupráci se specialisty na dřevěné postele firmou nábytek mirek.