Nechcete už brambůrky s příchutí ubitého orangutana?

Kladu si nutně otázku, co má k čertu nějaká zátoka Balikpapan na východním Kalimantanu společného s mým malým světem, do kterého spadá trafikant s krámkem přes ulici, pekařka, usměvavá pošťačka a pan domácí venčící malou jezevčici Sárinku. Jenže – jenže jsem si přečetl pár odborných i populárních článků, zhlédl několik dokumentárních filmů, a měl jsem dokonce to štěstí, že jsem si mohl promluvit se Standou Lhotou, českým primatologem, který prohání opice na Borneu. A najednou vidím spoustu věcí jinak, a vždycky zbystřím, když někde slyším o „zdravém palmovém oleji“.

Oleji z palem pěstovaných na kalimantanských plantážích, na půdě získané od „domorodců“ často za dost podivných okolností, metodami, které nemají se zdravím nebo šetrností vůči přírodě vůbec nic společného. O tom samém palmovém oleji, který najdu skoro v každém regálu, když vyrazím na nákup. Je jedno, jestli hledám masážní krém, mýdlo, olej na smažení, polomáčené sušenky, müsli tyčinku nebo brambůrky. Většinou na mě palmový olej číhá všude. Už nějakou dobu se mu snažím vyhýbat, a připomínám teď krtka, když se mezi ostatními nakupujícími snažím zaostřit na ta malá písmenka na přebalu.

Nechci prostě už být součástí problému, chci být součástí jeho řešení. Kaufland, Billa ani Hypernova díky tomu, že jsem přestal kupovat brambůrky smažené na palmovém oleji, nezbankrotovali. To jsem ostatně ani nechtěl, jen bych byl rád, kdyby si vedoucí obchodních řetězců všimli posunu mých preferencí. Já dřív totiž spořádal opravdové hromady chipsů, jenže brambůrky s příchutí ubitého orangutana mi prostě už nechutnají. Na Borneu o tom ale pořád ještě neví. Společnost Kencana Agri Ltd. dokonce chystá výstavbu obří továrny na zpracování surového oleje, přímo na pobřeží zátoky s nádhernými korálovými útesy.

Mám rád pestrobarevný svět korálových útesů, i když je naživo asi nikdy neuvidím, a budu při jejich obdivování jejich krás odkázaný jen na dokumenty o přírodě. A nechci, když už teda nejím ty brambůrky, aby kvůli mně otevírali tu novou továrnu. Sice nejsem spolupodílníkem tohoto nadnárodního kolosu, ale jsem koncový uživatel. Konzument, kterému není lhostejné, odkud pocházejí věci na jeho talíři. Moje znalosti indonéské mluvy jsou velmi chatrné, a limitně se blíží nule. Tak ta petice mluví za mě. Tím, že na jihu Čech podepíši petici proti plánu výstavby olejné rafinérie na Borneu, dávám najevo svou nespokojenost s likvidací tamní biodiverzity.

Nechci brambůrky smažené na vybělených korálech, posypané vyklučenými mangrovovými bažinami a dochucené popelem z tropického deštného pralesa. Nepodepisuju tu petici proto, že bych byl idealista, a věřil, že tím něco změním. Jen mi to přijde jako logický krok od člověka, kterému není lhostejné, co způsobuje jeho apetit na druhé polokouli. Prostě „píšu“ společnosti Kencana Agri Ltd., že kvůli mně si už starosti dělat nemusejí. Donedávna spokojený zákazník ze střední Evropy se prostě dozvěděl, co vlastně dělají, a teď už palmový olej nechce.

Zelenina a ovoce v supermarketech je pořád jako ze škatulky. Určitě znáte vyrovnané svazečky mrkve, předpisovou barvu rajčat, rovnoměrné tvarové rozložení květáku. Jenže ejhle – jak v Británii ukázala nedávná studie IME (Institutu mechanického inženýrství), on nikdo vlastně o přesné tvarové dispozice zeleniny a ovoce nestojí. Z 2007 respondentů raději připustilo, že dají přednost nižší ceně, nebo vyšší kvalitě. Celkem 80% všech dotázaných, mužů i žen, potvrdilo, že jim „na velikosti nezáleží“. Pochopitelně že nechtějí závadné nebo nahnilé kousky, ale to jestli vypadá cuketa jako z katalogu, je většině lidí prostě šumák. Proč jsou výsledky anglického výzkumu tolik důležité? 30-50% zeleniny a ovoce, vypěstované na ostrovech, se nakonec nesklidí nebo shnije ve skladech. Protože nevyhovuje definovaným standardům nákupčích ze supermarketů.

Strašné a zbytečné mrhání na všech stranách. A to jen proto, že nákupčím nikdo neřekl, že „na velikosti a tvaru nezáleží“. Chyběl jim kontakt s realitou, s koncovým uživatelem. Když podepisuju petici proti továrně na palmový olej na Borneu, jsem přesně takovým „nespokojeným“ koncovým uživatelem, který dává najevo, že počínání společnosti Kencana Agri Ltd. se neshoduje s mou etikou. Mimochodem, ve Velké Británii dnes 1012 supermarketů začalo prodávat „normální“ ovoce a zeleninu, bez normovaného vzhledu. Někdy se prostě stačí jen ozvat.

Petice

foto: Stanislav Lhota