Myslivci: „Ochranářům nevadí vlci v ohradách s hospodářskými zvířaty, ale norování ano. Proč?“

Ve stejném rozhovoru pan Janota mluví o příčinách přemnožení spárkaté zvěře. Správně zmiňuje, že jedním z důvodů je velké množství potravy, na které každý druh, nejen spárkatá zvěř, reaguje populačním růstem. Na druhé straně podle Janoty dochází ke stresování zvířat díky civilizačnímu tlaku a ta se z luk a polí uchylují více do lesů, kde pak páchají škody.

Vlk jako přirozený pomocník při snižování stavu zvěře

Vůbec se ale nezmiňuje o dalším, minimálně stejně důležitém, důvodu přemnožení. Absenci přirozeného predátora , kterého už po desetiletí nahrazují právě myslivci. Tím hlavním byl a je v ČR vlk. V posledních letech se vlk do české krajiny vrací a samozřejmě páchá škody na hospodářských zvířatech. Samozřejmě to vadí i ochranářům. Proč by je ale nepáchal, když je má na zlatém podnose? Nicméně výzkum ukazuje, že hospodářská zvířata tvoří i v exponovaných oblastech jen malou část jídelníčku vlků. Zemědělci jsou největší a nejvíce slyšitelnou skupinou odpůrců návratu vlka do české krajiny. Nicméně mají možnosti, jak útokům vlků zabránit. Bavíme se maximálně o nižších jednotkách procent z celkového počtu chovaných kusů (zdroj: ochranaovci.cz).

„Přemnožení“ vlka a přemnožení spárkaté zvěře

Populaci jakéhokoli zvířete i rostliny spolehlivě redukuje jeho predátor. Vlk je vrcholový predátor, čili je na vrcholu potravní pyramidy. Nemá svého predátor, krom člověka. Jak to příroda zařídila aby se nepřemnožil? Pokud má vrcholový predátor dostatek potravy a prostoru pro život množí se. Pokud mu však zdroj potravy začne docházet, má mechanizmy, díky kterým se přestane množit a jeho populace se ustálí na takové úrovni, kterou lokalita uživí. Spárkatá zvěř má zdroj potravy takřka neomezený a navíc nemá mechanismus, který by jí řekl „už se nemnož“, protože tohle má na starosti její predátor. U nás zejména vlk.

Problém těchto zvířat, u nás vlků, na Slovensku medvědů je v tom, že ztrácejí plachost, jdou si za snadnou potravou k člověku. Nemají tak nouzi o potravu a ani o prostor, tím pádem je nic nenutí omezit růst populace. Samice prostě bude vodit svá mláďata tam, kde mají snadnou potravu a ta tam pak budou vodit další generaci. To, že jsou jedinci těchto druhů více vidět vyvolává dojem, že jsou přemnožení. Úkolem člověka je, nyní dát vlkovi či medvědovi najevo, že tohle není pro něho. Ne však vybíjením celých smeček, ale eliminací těch jedinců, kteří se na místo vracejí a je riziko, že tam pak dovedou celou svoji rodinu.

Více jsme o tom psali tu.

Norování a rozpor se zákonem na ochranu zvířat proti týrání

Norování je způsob lovu, kdy vycvičený pes krátkonohého plemene vleze do obsazené nory a snaží se vypudit zvíře ven (zejména lišky, jezevce nebo psíky mývalovité). V důsledku boje dochází nejen k usmrcení lovených zvířat, ale často i ke zranění psů. Usmrcení zvěře tímto způsobem považují ochranáři za velmi drastické, bolestivé a nehumánní. Podle vyjádření některých poslanců bude podán pozměňovací návrh k vládou nedávno schválené novele, tak, aby bylo norování zakázáno nebo výrazně omezeno.

Přesněji řečeno.

Když vlk uloví hospodářské zvíře, je to přirozené chování. Kdežto pes by sám od sebe těžko vleze do nory. Je tam vyslán člověkem a nezbývá mu nic jiného, než se zvířetem, které samozřejmě urputně brání svá mláďata, v noře bojovat. Většinou to odnese nejen to zvíře, jeho mláďata, ale je zraněn i pes.

Rozhovor Jiřího Janoty pro Český rozhlas
ochranaovci.cz