Mostecká uhelná společnost prohlásila, že v Horním Jiřetíně a Černicích těžit bude

Své prohlášení odůvodňuje tím, že horní zákon č. 44/1998 Sb., stojí z právního hlediska výše než zákon stavební (z. č. 50/1976 Sb.,) a rovněž tak že stojí nad zákony o životním prostředí č.17/1992 Sb., ve znění zákona č. 123/1998 Sb., a z. o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.,.

Těžební limity doposud stály v cestě zbourání obcí Horní Jiřetín a Černice. Občané obou vesnic se těžbě postavili, a toto by měl být výsledek jejich nelehkého boje? Naštěstí je téměř jisté, že pravda nestojí na straně těžařské loby. Je nesmyslné tvrdit, že horní zákon dává MUS nebo komukoliv jinému právo tímto způsobem napadat zákon o ochraně přírody a krajiny, tedy tvrdit že stojí nad ním (plus opomíjet další zákony).

Ve skutečnosti tomu tak není. Právě naopak, zákon o ochraně přírody a krajiny stojí právně výše než zákon horní. Mostecká uhelná společnost pouze využila určité právní slovní hříčky ke zmatení lidí příliš neznalých právního systému. Chtěla tak zastrašit především občany obcí, jež plánuje zbourat. To, že se uchýlila k takovéto lži, jen dokazuje, že se odporu nás lidí bojí. A není divu, v referendu, které proběhlo v minulém měsíci ve městě Litvínov, projevilo svou podporu zachování obcí 96 % hlasujících. Dalších 110 severočeských obcích je v tomto stanovisku podpořilo.

V současné době se zpracovávají právní podklady, které by měly MUS její tvrzení vyvrátit, a vzít jí tak energii z těžebních pásů. Zpracování se ujali dobrovolníci a proto trvá poněkud déle (peníze jsou bohužel potřeba všude, a nejsou-li..) a není jej dosud možné nikde vyhledat a pročíst.

Pár důležitých faktů o obcích Horní Jiřetín a Černice a některé zajímavosti

Písemně zaznamenaná historie obcí Horní Jiřetín a Černice, které každý severočech považuje za přirozenou část Horního Jiřetína, spadá až do 13. a 15. století. Snad již od počátku svého založení měly obě obce co dělat s problémy týkajícími se jejich existence, ať již šlo o pouhé změny v názvu či o rozdělení obce na části nebo skutečné obtíže spojené s 30letou válkou v 17. století či s morovou epidemií v témže století. Zajímavé je, že v Horním Jiřetíně vznikla v 17. století pravděpodobně jedna z nejstarších škol v dané oblasti vůbec. Stála na místě dnešní tzv. horní školy č. p. 126. Dala tak základ rozvoji vzdělanosti oblasti.

Další století obce zasáhly prusko-bavorské války. 19. století znamenalo rozkvět průmyslu a s ním i vznik mnoha významných firem jako například bavlnářský podnik, dnes známý jako Triola. Mimo něj se zde objevilo hračkářství Kohler a synové, koželužna, a mnohé další. Rozvoj průmyslu podpořilo především zprovoznění železniční dráhy v roce 1872. V první polovině 20. století povýšil císař František Josef I. Horní Jiřetín na město. Titul města bohužel Horní Jiřetín v dobách komunismu ztratil.

Velice optimistické pro budoucnost jak města Horní Jiřetín tak i Černic je rozhodnutí předsedy parlamentu ČR ze dne 17. října 2006, kterým bylo Město Horní Jiřetín opět vyhlášeno městem. Tento fakt dokazuje, že osud severních Čech není lidem lhostejný.

zámek Jezeří

Na územním katastru Horního Jiřetína se nachází zámek Jezeří - dominanta Krušných hor, která vás jistě zaujme cestou z Litvínova či Mostu do Chomutova..

Jezeří bylo původně gotickým hradem (14. st.), a teprve během 16. st. byl stavební sloh Jezeří změněn na renesanční a z hradu se tak doslova zrodil (renesance = znovuzrození) zámek. Následující 17. a 18. století přineslo do historie zámku barokní přestavby a stavba tak nabyla na zajímavosti. Za nejdůležitější majitele zámku jsou považováni Lobkowitzové, kteří se rovněž zapsali do charakteristického vzhledu mnohých severočeských kdysi královských vesnic a měst.

Pod zámkem Jezeří se nachází poměrně rozlehlé arboretum. Jeho osud stejně jako osud zámku je neustále ať už přímo či nepřímo ohrožován těžbou, která probíhá v (přílišné) blízkosti samotného arboreta. Vzpomeňme například na nedávné sesuvy půdy či polomy jinak kvalitního stromového porostu v okolí zámku. Co napomohlo jejich zničení větrem se můžeme nejen dohadovat ale také logicky předpokládat.

Proč říci ne těžbě

Někteří lidé se domnívají, že těžba uhlí je pro naši zemi nezbytnou cestou, jak získat potřebnou tepelnou a elektrickou energii, a obce Horní Jiřetín a Černice by se proto zbourat měly. Bohužel je se současnou českou legislativou skutečně téměř nemožné obejít se při získávání energie v globálu bez těžby uhlí, ale rušit stávající těžební limity či dokonce bourat jakékoliv obce nutné není! Navíc jsou zde přece jiné možnosti, jak získat potřebnou energii, než ničit naši krajinu více než je nezbytně nutné.

Málokdo ví, že u nás vyrobená energie se vyváží do zahraničí, protože se u nás nespotřebuje. Zkrátka vyrábíme dostatek energie nejen pro nás ale i pro části některých zahraničních států. Pochopíme-li tento fakt, musí nás logicky napadnout otázka, kdo tedy má zájem na nadměrné těžbě a ničení přírody, když my sami o ničení přírody nestojíme a energie máme dost? Samozřejmě že nikdo jiný než těžařské společnosti a bohužel také někteří naši politikové. Nenacházím totiž jinou odpověď na to, proč by jinak těžařskou loby podporovali.

Neustále se také snažím pochopit energetickou koncepci našeho státu, na jejíž tvorbě se značnou měrou podílelo ministerstvo životního prostředí, aniž bych začala pochybovat o zdravém rozumu námi zvolených. Bohužel se mi to nedaří. Naše legislativa vyloženě podporuje neobnovitelné zdroje energie a jejich využívání, a staví do nevýhodných pozic využívání například biomasy či větrné energie a jiných obnovitelných zdrojů. Ten, kdo by chtěl chránit životní prostředí tím, že nebude spalovat uhlí, se musí hodně zamyslet. Nejlevnější kotel na biomasu stojí málem o polovinu více než jeden z nejkvalitnějších kotlů na uhlí. Brikety či pelety vás také nevyjdou zrovna nejlevněji, i když počáteční investici do koupě kotle se dlouho nevyrovnají. Ještě složitější (a zároveň dražší) je to s kotli na plyn, jak jistě potvrdí jejich majitelé. Větrná energie ve skutečnosti není obnovitelným zdrojem energie, neb ustálený provoz větrných elektráren je v našich větrných podmínkách závislý na tepelných záložních zdrojích.

Není proto divu, že mnozí z nás se rozhodli využívat energie tepelných elektráren, když ostatní cesty se zdají až příliš složité. My zde však neřešíme naši energetickou koncepci, protože i kdybychom se o to snažili, těžko dospějeme k něčemu jinému než k její slovní kritice. My jsme se rozhodli, že zachráníme část naší severočeské krajiny před zničením těžbou. To totiž udělat můžeme a měli bychom.

Odvedení vody z oblasti

V současnosti je v okolí obcí, v jejichž blízkosti probíhá těžba poměrně málo vody. Těžba způsobila nejen přerušení ale i k vysušení některých horských potoků. Kupříkladu na zámku Jezeří je vody kritický nedostatek. Zároveň došlo k svedení mnohých toků zcela jinam uměle vybudovanými koryty. Pokročí-li těžba dále, dojde k dalšímu odvodňování a narušení přirozeného vodního režimu v krajině.

Nepřirozené vysoušení a budování umělých koryt vede nejen k nedostatku vody ale zároveň také k předpokladu tvorby povodní v budoucnu. Je-li totiž voda svedena do jednoho umělého koryta, u nás převládají koryta betonová, nemá možnost přirozeně se v menším množství čas od času rozlít do krajiny a po delší době hromadění se voda rozlije do krajiny "násilně" v mnohem větší míře a větší silou. Logicky tak způsobí více škod. To však není nutné.

Příroda člověka doprovází od počátků jeho vývoje, je jeho místem pro život. Těžko nám může kdokoliv toto místo vzít, to totiž při současném považování technické krajiny vytvořené člověkem za přírodu nelze, příroda je všude. K čemu dojít může je to, že se příroda nevratně naruší a dojde v ní tak k nepředstavitelným změnám nám nikoliv ku prospěchu. Při neustálém pachtění se za penězi se člověk naučil přírodu využívat hanlivě řečeno do mrtě. Stává se tak druhově chudší a chudšími jsme i paradoxně díky tomu také my, duševně chudší. Nedovolme, aby se naše děti ač hmotně zabezpečení milionáři staly duševními žebráky.