Lužické hory - Národní přírodní památka Zlatý vrch
Geologie
Mineralogické složení Zlatého vrchu se neliší od nedalekého Stříbrného vrchu. Jedná se o postupné vyvření magmatu. To vyhaslo a za specifických podmínek vytvořilo známé čedičové sloupce. Podle znalce geologické situace Lužických hor, pana Dr. Kühna, se čedičové sloupce tvořily v několika odlišných časových pásmech.
Nejstarší čedič tvoří podloží, vystupující na povrch pouze v severní části lomu. V tomto podloží se vytvořila protáhlá prohlubeň, kterou později zaplnila mladší čedičová láva hlavního tělesa. Vzniklo tak nevelké lávové jezero, jehož tuhnutí probíhalo za zvlášť příznivých podmínek, vyznačujících se velmi pomalým a stejnoměrným ochlazováním. Díky tomu se uvnitř tělesa vytvořily pravidelně vyvinuté, pěti až šestiboké štíhlé sloupce o průměru kolem 30 cm. Sloupce jsou uprostřed tělesa téměř svislé a směrem k okrajům se jejich sklon zmenšuje, takže vytvářejí jakýsi obrovský vějíř. Jeho horní plocha je vodorovná a představuje
pravděpodobně volnou hladinu původního lávového jezírka. Utuhlé těleso sloupcového čediče nakonec zakryl nejmladší příkrov (III.), který chladl poměrně rychle a proto se rozpadá jen na nepravidelné a nedokonale vyvinuté krátké sloupky. Tato čedičová hornina dnes tvoří vrcholové skály a její suť také pokrývá přilehlé svahy.
Botanika
Část vrchu a suťového pole porůstá 120-ti letý bukový les. Většina zachovalých lesů původního složení je maximálně 80-ti letá. Bokový porost dokresluje i vtroušený mléč, klen, dub a jasan.
Bylinné patro je zastoupeno klasickými druhy bukových porostů. Převažuje zde mařinka vonná, bažanka vytrvalá, oba druhy kyčelnic. Celkem zde bylo nalezeno přes 80 druhů bylin.
Fauna
Na unikátní bukové porosty je vázána široká škála hmyzu. Rozpadající se dřevo využívají larvy, barevné květy lákají motýli. Z nepřeberného množství hmyzu jmenuji alespoň brouky nosorožíka kapucínka, roháčka bukového a z motýlů soumračníka čárkovaného a lišaje paví oko.
Dutiny stromů slouží mnohým ptačím druhům za hnízdiště. Najdeme zde klasické 'městské' druhy - kos černý, drozd kvíčala, sýkorka modřinka. V dutinách lze občas spatřit i plšíka lískového.
Popis cesty
Jako vždy popisuji pouze cestu vlakem a pěšmo. Auto totiž nevlastním a ani s ním do příštích let nepočítám. Vlakovou dopravu považuji za lacinou a k přírodě přijatelnější.
Nejhezčí a nejkratší cesta je z České Lípy. Už ve městě začíná zelená nebo červená stezka, která vás dovede až pod vrchol. Nadmořská výška Zlatého vrchu je 657 metrů. Pro zkušeného turistu tedy nic nepřekonatelného. Hezkou cestu.
autor:
Diskuze k článku „Lužické hory - Národní přírodní památka Zlatý vrch“