Luděk Šulda: “Sršně asijské na Plzeňsku úplně ignorovaly včelí úly“

Když jste vyrážel na Plzeňsko, kde byl potvrzen první výskyt sršně asijské, hledat hnízdo, nejprve jste našli něco jiného. Prozraďte, co to bylo.

Dorazil jsem do Plzně, sešel se s týmem, který prohledával oblast výskytu sršně asijské. Jelikož byla vyzvána veřejnost, aby hlásila jakýkoliv objekt s podezřením na hnízdo sršní, přišla fotografie hnízda ve větvích a nebylo úplně jasné o co jde, tak jsme se rozhodli to prověřit.

Šli jsme pěšky, což se ukázalo jako správná volba. Po cestě bylo objeveno místo s kvetoucím břečťanem, na kterém lovilo velké množství sršní vosy. Když jsme dorazili k objektu, museli jsme se začít smát. Nebylo to totiž žádné hnízdo, ale starý kopací míč, ze kterého se časem oloupala barva, tak zbyla jen stará hadrová pokrývka.

K pravému hnízdu jste se nechali dovést od sršní, které jste nejprve nachytali, nechali vyhladovět a pak s potravou pustili. Při tom jste sledovali, kam letí. Sršně Vám „zobaly“ z ruky. To jste se ani trochu nebáli?

Když jsem krmil prvního, chytil jsem ho do včelařské výchytky, protože s tímto druhem jsem ještě neměl zkušenost a nevěděl, co od něj mohu čekat. Při vypouštění si celý tým držel odstup. Obavy se ukázaly zbytečné. Sršeň se zajímala jen o med a pak jak se dostat domů.

Při dalších pokusech jsem si je již nechával vylézt na ruku, pokud se jim z krabice vlivem chladna nechtělo, aby se na ruce zahřály. Já jsem za život dostal již tisíce žihadel, tak jsem věděl, že by mně to neublížilo, byl jsem si ale jistý, že nebodnou. Všichni vosovití bodají jen při obraně hnízda. Ze zkušenosti považuji jako umění dostat žihadlo od vosy nebo sršně.

Jak víme, pokus byl úspěšný, hnízdo se našlo. Jak veliké je riziko, že oplodněné samice byly vylétlé? Zaslechla jsem, že v hnízdě se jich našlo málo, oproti tomu co se předpokládalo.

Při rozboru hnízda se našla zakladatelka, která se pozná podle zduřelého zadečku, když klade mnoho vajíček denně. Pak asi 5 jedinců, o kterých se domníváme, že by to mohly být mladé královny. Bohužel u tohoto druhu není velký rozdíl ve velikosti mezi královnou a největšími dělnicemi. Z tohoto důvodu nestaví speciální plástve pro chov královen, ale královny jsou namíchané mezi dělnicemi a samci. Všichni vosovití chovají plodné samice až na sklonku života hnízda. Rodina byla v plném rozpuku s téměř 8 kilogramy plodu, riziko, že nějaké královny opustily domov, je malé.

Psal jste, že v blízkosti byl včelí úl. Jak na něj sršně reagovaly?

Údajně během léta u úlu včelař ojedinělou sršeň vyfotil, protože mu přišla jiná, ale nikam to nenahlásil. Kolega Honza Walter ze Západočeského muzea v Plzni u úlů, jen zhruba 100m vzdušnou čarou od několika tisícové kolonie Vespa velutina (sršně asijské), den před mým příjezdem čekal 20 minut, včely intenzivně létaly, ale sršeň nepřiletěla ani jediná.

Bylo na této akci něco, co Vás opravdu překvapilo, nečekal jste to?

První věc, která mě překvapila, bylo, že úplně ignorovaly včelí úly, i když se uvádí, že se na lov včel specializují. Ukazuje to na fakt, že v případě pestré nabídky hmyzu v okolí hnízda to nemají zapotřebí. Situace by se patrně změnila při masivním rozšíření tohoto druhu.

Další věc, byl fakt, s jakým klidem a ochotou se nechaly krmit. Naše sršeň je mnohem bázlivější a staví se do opozice, než pochopí, že jí nechci ublížit. Pak mě překvapila velikost hnízda, jaké byly schopné v našich podmínkách postavit.

Sršeň asijská si staví za sezónu dvě hnízda. To první můžeme najít i opravdu blízko. Například v kůlně. Jak ho poznat od hnízda sršně obecné?

Sršeň asijská má hnízdo uzavřené jen s malým vchodem a obecná vespod otevřené.

Druhé, větší hnízdo, kam se sršně přestěhují, staví většinou vysoko ve větvích. Tam už záměna tolik nehrozí. Nebo vlastně ano, jak jsme se dozvěděli hned v úvodu rozhovoru :-D. Jak ho tedy poznat?

Hnízdo je ze žlutého papíru s vchodem na boku, sršeň obecná nehnízdí ve větvích a vosa prostřední a lesní , které tam hnízdí, mají šedý papír.

V čem tkví největší nebezpečnost sršně asijské pro člověka, oproti sršni obecné, která je u nás původní?

Sršeň asijská je ve své domovině lovena sršní mandarínskou. V případě napadení hnízda je třeba zlikvidovat všechny útočníky, aby neoznámili polohu hnízda doma a nepřivedli posily. Sršeň asijská vypustí poplašný feromon a do obrany se zapojí všechna hnízda v okolí i všechna imaga pohybující se kolem. Útočníky pronásledují daleko od hnízda. Sršeň obecná tu nemá takového predátora, tak narušitele jen zažene pár metrů a vrátí se domů.

Člověk v blízkosti hnízda. To je tedy chvíle, kdy na něj sršeň asijská zaútočí a nebude rozhodně sama. Jak se bude postupovat v případě, že se někde bude likvidovat hnízdo, aby se předešlo možnému útoku na lidi, kteří se ocitnou v blízkosti?

Důležité je uzavřít oblast proti pohybu osob, to je potřeba nechat na někom, kdo má tu pravomoc, a nepouštět se do odstranění na vlastní pěst. I kdybychom měli ochranné prostředky a nehrozilo nám riziko, je třeba mít na zřeteli ohrožení ostatních lidí pohybujících se kolem.

Evidentně jste tak trošku blázen. Záměrně jste se nechal bodnout sršní asijskou, abyste otestoval rozdíl. Doufám, že jsem Vás neurazila :-). Co jste zjistil?

Ano, nemohl jsem si nechat tuto příležitost ujít. Nemohu samozřejmě hodnotit, jak na bodnutí budou reagovat jiní lidé. Mám však velmi dobré srovnání po mnoha tisících žihadel během mého života. Bolest hodnotím jako slabší, srovnatelnou s vosou. Stejně jako u sršně obecné, je bolest narůstající. U mě se to stabilizovalo po 10 minutách. Druhý den jsem místo našel jen podle svědění, jako by mě kousl komár. U naší sršně v místě vznikla červená ranka, následně stroupek a jizvička, tady žádný následek. Nejbolestivější žihadlo hodnotím od včely medonosné.

Velmi často v médiích vídáme v souvislosti se sršní asijskou fotky a záběry jiného druhu sršně, který žije v Asii, sršně mandarínské. Právě ona je možnou příčinou současné hysterie, protože sršeň mandarínská podle všeho dokáže být nebezpečná i člověku. V Evropě se však zatím nevyskytuje. Ale přesto, jak je od sebe bezpečně poznáme? Sršeň mandrínskou, asijskou a obecnou?

Mandarínská je opravdu hmyzí obr, má celou hlavu žlutou, asijská má do poloviny nohy černé a žluté holeně, vychází to zhruba půl napůl a má leskle černou hruď a hlavu při pohledu shora. Obecná má jednobarevné nohy a na hrudi a hlavě červenou kresbu.

Fotogalerie k článku

Je tu něco co, byste chtěl k tématu sršeň asijská dodat?

Věřím, že ani v případě rozšíření na naše území, tu nebude páchat takové škody, jaké známe z Francie a jižních zemí. Letos byl pro sršně naprosto příznivý rok a v první dekádě října ještě nestihli pohlavní generaci. Na jihu matky začínají již v únoru a hnízda fungují do listopadu, u nás jim to počasí nedovolí dřív než začátkem května a zima je ukončí již během října. Budou mít tedy o tři až čtyři měsíce kratší cyklus. To jim neumožní tak velkou produkci královen a tak početná hnízda. Jsem v tomto ohledu optimista, ale samozřejmě je potřeba se mít na pozoru a nepodcenit situaci. Pečlivě monitorovat výskyt a dohledat případná hnízda.