Lokavorie - s důrazem na místní produkty

Lokavorie je spojena s využíváním produktů místního původu. Pro přiblížení jestliže herbivor je býložravec, pak podobnou slovotvorbou je lokavor vlastně místnožravec. Zdaleka ale nemusí jít jen o potraviny. Pointa lokálního přístupu tkví, že místní produkty nejsou zatíženy dálkovou dopravou a nabízejí pracovní příležitosti tam, kde vznikají. Jde v podstatě o protipól globalizace, lokavorní přístup ale nepopírá volný obchod. Místní zboží není nutné kupovat, že jiné nutně ani koupit nelze (jako za komunistického režimu). Spíše jde o uvážený výběr, který je obecně přínosem, ale ne nutně hned pro samotného spotřebitele.

Jde v podstatě o ekonomické téma, které se ale dotýká například kvality potravin a životního prostředí. V podstatě opačný trend - globalizace - se vkradl do našich životů, přináší levné zboží a nové pracovní příležitosti. Bohužel s kvalitou zboží už to tak růžově nevypadá a narážíme také na rozdíly v nabídce pracovních příležitostí. Značné nároky až vyčerpání (lidských i přírodních zdrojů) jsou kladeny v místech nejlevnější produkce, dálková doprava a logistická centra posléze přinášejí zábor využívané zemědělské půdy. Naopak pracovní příležitosti v místě spotřeby vznikají leda při prodeji dovezených produktů odkudsi.

Ekonomickou efektivnost globalizačního systému navíc přináší až doprava velkých objemů zboží, kdy těžké kamiony drancují silnice, vznikají tu škodlivé emise, hluk, ale také přibývá tragických nehod v intenzivním provozu. Obchvaty měst a nové dálnice řeší problém jen částečně. Jejich stavby i údržba jsou pak kulatou položkou ve veřejných rozpočtech a jedním ze zdrojů jejich deficitu. Jisté zaměstnání pak mají zejména silničáři, řidiči kamionů, zaměstnanci montoven, manipulanti zboží a prodavači v supermarketech, jejichž rukama prochází zejména levné, nekvalitní či vydřené zboží.

Lokální přístup není všelékem. Přílišná orientace na lokálnost přináší ztrátu motivace konkurovat výrobkům, které lze odněkud dovézt. S tím by takové výrobky mohly mít nižší kvalitu či neadekvátně vyšší cenu, přesto jistý odbyt. Držení se lokálního principu ale například může omezit protisměrnou dopravu, kdy proti sobě kolikrát putuje v podstatě totéž zboží, jako živé konzervy jsou na velké vzdálenosti dopravována i jatečná zvířata a obchody nabízejí proklatě levné banány i ve srovnání s místními bramborami. Uváženým přístupem lze také zamezit dovozu biopaliv, která mají být využívána pro ekologický přínos, ale právě jejich dálková doprava (a koneckonců i tím nešetrnější produkce kvůli udržení ekonomické rentability) může znamenat v konečném efektu převažující ekologická negativa. A podobné to může být s recyklovanými plasty, či se solárními panely, pokud jsou vyráběny třeba až v Číně.

Na druhou stranu globalizace v oblasti informačních systémů nabízí užitečné možnosti komunikace vědců či výměnu obchodních dat, s nimiž lze směrovat zboží tam, kde je jeho skutečný nedostatek. Ani globalizaci nelze dogmaticky odmítat. Posilování místních ekonomik by každopádně mělo nacházet oporu u politiků. Rozhodně ale takovým případem nejsou politici, kteří operují potřebou staveb dálnic, že přináší multiplikační efekt a rozvoj české ekonomiky. Opak je v tomto případě pravdou a jen více montoven, importy a exporty výsledkem. Čím více peněz se ostatně protočí v dopravních stavbách, tím méně s úpravami veřejných rozpočtů posléze zbývá na vlastní výzkum a vzdělávání. Tedy aby mohla fungovat skutečná místní ekonomika, disponující navíc i nějakým know-how. Mezi místní a znalostní ekonomikou je tak dost blízká pozitivní spojitost.

Pevně věřím, že pojem lokavorie nebude dogmatickým opakem globalizace, ale spíše racionální úvahou, kdy ekonomické je zároveň ekologické a přináší skutečnou kvalitu života.