Král „Bio“ je nahý!

Je nižší obsah syntetických pesticidů v biopotravinách dobrý důvod k jejich konzumaci? V žádném případě!

Diskuse mezi vyznavači biopotravin a „zbytkem světa“ připomíná mariáš. Bio-nadšenci hlásí: „Re!“ a tvrdí, že biopotraviny jsou zdravější a jejich produkce je ekologicky šetrnější. Vědci ze Stanfordovy university nedávno na stránkách vědeckého časopisu Annals of Internal Medicine zahlásili: „Tuty!“, když na základě dat vytěžených z 237 studií došli k závěru, že „nejsou k dispozici důkazy, jež by svědčily o přednostech biopotravin“. Netrvalo ani den a milovníci biopotravin (říkejme jim zkráceně třeba „bio-filové“) kontrovali svým: „Boty!“ Ve všech možných i nemožných sdělovacích prostředích dělali ze stanfordského týmu hlupáky, kteří zapomněli, že když už nejsou biopotraviny výživnější, jsou přesto zdravější, protože obsahují méně pesticidů. Nadešel proto čas hlásit: „Kalhoty!“ a vysvětlit si, že nižší obsah syntetických pesticidů rozhodně není pádným důvodem pro nákup a konzumaci biopotravin. Král „Bio“ je skutečně nahý! Nic na tom nezmění bezostyšnost, s jakou se promenuje na veřejnosti.

Ekologické zemědělství negarantuje zdravotní nezávadnost, nýbrž dodržování určitých postupů a využití vybraného spektra prostředků. Zdravotní nezávadnost potravin to s sebou automaticky nenese. Pokud jde o pesticidy, jejichž nižší obsah v biopotravinách je základem hlavní námitky biofilů proti stanfordské studii, pak je třeba připomenout, že se tento argument týká pouze pesticidů, které mají konvenčně hospodařící zemědělci povoleny a ekologičtí zemědělci si je zakázali. Netýká se to pesticidů, jež jsou často eufemicky označovány jako „přírodní“ a které smějí ekologičtí zemědělci používat po hrstech a náručích.

Oseté pole
Autor: Lenka Kadlíková

Jeden příklad za všechny. Proti plísním a houbám chrání úrodu jak konvenční, tak i ekologičtí zemědělci. Pokud by to nedělali a úroda jim zplesnivěla. Dostaly by se do ní plísňové jedy, tzv. mykotoxiny, a s těmi není žádná legrace. Některé jsou s to narušit vývoj lidského plodu, další vyvolávají rakovinu a ještě další působí i jako hormony. Rozdíl je v prostředcích, jež zemědělci pro hubení plísní volí. Konvenčně hospodařící zemědělec smí sáhnout po syntetickém fungicidu. Dejme tomu, že zvolí přípravek s účinnou látkou mancozeb. Ekologický farmář má syntetický fungicid mancozeb zakázán. Ale smí použít „přírodní“ přípravky se solemi mědi, např. s modrou skalicí. Oba farmáři – konvenční i ekologický – postříkají rostliny „svým“ přípravkem a my se koukneme, co dostane spotřebitel ve sklizené úrodě.

V úrodě konvenčně hospodařícího zemědělce najdeme zbytky mancozebu. Jak velké riziko to představuje? K tomu, aby zemřelo pět z deseti osmdesátikilových mužů na otravu mancozebem, by musel každý spolknout 0,4 kilogramu syntetického fungicidu. V úrodě ekologického zemědělce najdeme zvýšené množství mědi. To je trošku "silnější káva". Na to, aby se s tímto světem rozžehnalo pět z deseti osmdesátikilových mužů po požití solí mědi, stačí spolknout 4 gramy. Měď např. poškozuje ledviny a játra.

Častým argumentem zastánců biopotravin je, že ekologické hospodaření je šetrnější k přírodě. Tak se na tu „šetrnost“ podívejme na příkladu mancozebu a solí mědi. Copak řeknou na oba postřiky třeba takové žížaly? Mancozeb jim nevadí. Soli mědi jsou pro ně silně toxické. A co ptáčci jarabáčci? Pro ně je mancozeb mírně toxický. Soli mědi jsou středně toxické. A co chlupáči - třeba hraboši, křečci, zajíci a další drobní savci? Ti jsou na tom stejně jako lidé. Mancozeb jim nevadí, soli mědi jim škodí. A na závěr se ještě podívejme, jak dlouho který přípravek vydrží v půdě. Zatímco mancozeb bude z půlky rozložen zhruba za deset dní, ionty mědi jsou prakticky věčné. S každou další sezónou a dalšími „ekologickými“ postřiky v půdě toxické mědi nezadržitelně přibývá.

Podobně vyznívá i srovnání syntetických a přírodních prostředků na ochranu úrody proti roztočům nebo mšicím. Zatímco obsah syntetických ochranných prostředků se ve sklizni sleduje, obsah „přírodních“ leč v mnoha ohledech podstatně nebezpečnějších prostředků ekologického zemědělství je okázale ignorován. Výsledkem je paradoxní situace. Provozovatelé ekologického zemědělství vesele stříkají úrodu škodlivými látkami a milovníci biopotravin si i nadále užívají iluze, že jedí zdravěji.

Množství syntetických pesticidů, jež smí být v potravinách, je určeno důkladnými testy. Při nich dostávají různé druhy zvířat denně určitou dávku syntetického pesticidu a vědci sledují jejich zdraví. Tak lze určit, jaké množství pesticidu už s sebou nese zdravotní rizika. Toto množství se pro jistotu vydělí stem a teprve tato setinová hodnota je pak považována za nejvyšší přípustnou denní dávku. Není divu, že i když potraviny z konvenčního zemědělství určitá množství syntetických pesticidů obsahují, dopad jejich konzumace na lidské zdraví je nevýznamný.

Ano, člověk konzumující ekologické potraviny bude přijímat s potravou méně syntetických pesticidů, ale na jeho zdraví se tato okolnost nijak významně neprojeví. A to i proto, že mnohem více pesticidů se dostává do našeho těla z úplně jiných zdrojů než z potravy. Je prakticky jisté, že kuchyně, kde si milovník biopotravin připravuje svou stravu plnou ryze přírodních jedů, obsahuje více pesticidů, než kolik jich sní konzument konvenčních potravin za celý život. Pesticidy – např. již zmíněné fungicidy – jsou obsaženy v nátěrových hmotách, jimiž je kuchyně vymalovaná. Jsou obsaženy i v čisticích prostředcích, kterými biofil cídí nádobí. Když vyleze biofil ze svého hnízdečka, pesticidů se nezbaví. Naopak. Setkává se s nimi na každém kroku – na ulicích, v dopravních prostředcích, veřejných budovách … Ještě že tu biosvačinu, co si s sebou nese, má kontaminovanou „jen“ modrou skalicí.

Lékařská a toxikologická literatura je plná studií, které prokazují negativní efekty syntetických pesticidů. Drtivá většina však nepojednává o příjmu pesticidů s běžnou potravou. Jen pár studií se zatím zabývalo porovnáním vlivu biopotravin a konvenčních potravin na lidské zdraví. Ani jedna neprokázala, že by konzumenti biopotravin byli zdravější. Je proto s podivem, kde berou zastánci ekologického zemědělství jistotou, s jakou vyhlašují biopotraviny za lepší a zdravější. A zároveň zaráží, proč už dávno neuspořádali pořádnou velkou studii, v které by byly produkty konvenčního zemědělství poraženy ekologickými potravinami na hlavu. Biofilové by se pak mohli konečně oddat vítěznému křepčení a ekologické potraviny by jednou pro vždy ovládly naše jídelníčky.

Pro prodej biopotravin existuje velmi racionální ekonomický důvod. Dá se na nich vydělávat více než na potravinách konvenčních. Však se to také na trzích s biopotravinami vedle poctivých ekologických zemědělců hemží i různými podnikavci, kteří větří velké kšefty. Když byly nedávno testovány olivové oleje prodávané v české obchodní síti, ukázal se jako nejkvalitnější olej získaný z konvenčně pěstovaných oliv. Oleje s certifikátem "bio" dopadly neslavně. Paradaxně se v nich našly i syntetické pestcidy včetně zakázaného DDT. Biofilové by ale neměli propadat trudnomyslnosti či dokonce panice. DDT rozhodně není to nejhorší, co mohou biopotraviny obsahovat. Pro nákup a konzumaci biopotravin proto za současného stavu poznání neexistuje racionální důvod. Zdravější po nich rozhodně nikdo nebyl, není a nebude.