Klimatická klasifikace ČR

Klimatologie je nauka o podnebí, tj. dlouhodobí režim meteorologických prvků spolu s jejich proměnlivostí, včetně jejich střídání na daném místě. Významnou roli pro utváření podnebí hrají zeměpisná šířka, reliéf krajiny a nadmořská výška. Klimatických klasifikací je velké množství asi nejznámější z nich jsou Köppenova a Quittova.

Köppen vypracoval, již v roce 1900, do dnes nejrozšířenější světovou klasifikaci klimatu a to na základě rozdělení ročního průběhu teplot a srážek ve vztahu k vegetaci. Köppenova klasifikace rozlišuje 5 klimatických pásem (A, B, C, D, E), 12 základních typů a další podtypy, které jsou určeny izotermami nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce a poměrem průměrné roční teploty a srážkových úhrnů se zřetelem na jejich rozdělení během roku: A – tropické dešťové pásmo - tropického dešťového pralesa x monzunová verze x savanová verze, B – suché pásmo - stepní x pouštní, C – teplé dešťové pásmo - teplé podnebí se suchou zimou x teplé podnebí se suchým horkým létem x teplé vlhké podnebí se srážkami rovnoměrně rozdělenými během roku, D – boreální pásmo - podnebí se studenou zimou x stejnoměrné rozdělení srážek x podnebí se studenou a suchou zimou x s výrazným ročním rozdělením srážek, E – polární pásmo - podnebí tundry (nebo výškové nad 3000 m) x podnebí trvalého mrazu. Většina území České republiky spadá do vlhkého, mírně teplého podnebí se suchou zimou, střední a vyšší polohy do vlhkého, mírně chladného podnebí se studenou zimou a na hřebenech Krkonoš a Jeseníků se vyskytuje studené pásmo. Z podtypů podnebí se v Česku vyskytuje podnebí listnatých lesů mírného pásma, boreální klima a na hřebenech Krkonoš a Jeseníků i tundra.

Quittova klasifikace klimatu rozlišuje 23 jednotek v oblastech teplá, mírně teplá a chladná, které jsou definovány kombinacemi 14 klimatologických charakteristik: počtem letních, mrazových a ledových dnů, počet zamračených a jasných dnů, počet dnů se sněhovou pokrývkou, počet dnů alespoň se srážkami 1 mm, průměrnou teplotou vzduchu ve vybraných měsících, srážkové úhrny za vegetační a mimo vegetační období a počtem dní, kdy průměrná denní teplota přesáhla 10 °C. Klasifikace pochází z roku 1971. Podle ní na území Česka nížiny spadají do oblasti teplé, střední polohy do oblasti mírně teplé a vyšší polohy do oblasti chladné.

Z pohledu světového klimatu je variabilita území ČR poměrně malá. Naopak velká je prostorová variabilita klimatických oblastí a okrsků. Z celosvětového pohledu leží Česko v mírném teplotním pásmu s rovnoměrným rozložením srážek během roku. V průběhu roku se nad střední Evropou převážně vyskytují vzduchové hmoty mírného pásu, během zimy se mohou objevit i vpády arktického vzduchu a v létě pak vzduchu tropického. Jednotlivé povětrnostní situace určitého typu trvají v průměru 3 - 5 dní.