„Kde jsou hranice environmentálního aktivismu?“ ptají se aktivisti

Studentská stávka za klima - FFF ČR Brno
autor: Matěj Grochal
licence: CC BY-SA 4.0

Vyjádřili se ekologové, bývalá ombudsmanka, sociolog ze STEM, ale i ekoterapeut

„Kde podle vás leží hranice mezi prospěšným a škodlivým environmentálním aktivismem?“ zněla přesně otázka. Je to opravdu zajímavé čtení, které ukazuje, jak je těžké tuhle hranici nalézt a pojmenovat ji. Každý z dotazovaných se na to díval ze svého úhlu pohledu, takže vznikla opravdu zajímavá změť názorů, která stojí za přečtení a zamyšlení se nad nimi.

Jak to vidím já

Jako šéfredaktorce populárně naučného magazínu o přírodě se mi pod ruce dostává opravdu nepřeberné množství zpráv o aktivistech, které píší o blokádách silnic, ničení uměleckých děl, vnikání na cizí pozemky, narušování závodů a další skutky, které hraničí minimálně s přestupky. Lidé, kteří se toho účastní si musí být vědomi toho, že i když to činí z ušlechtilých důvodů, mohou za to nést následky. Jak je vidět zejména v některých západních zemích. Těch lichotivých je bohužel pomálu.

Ano, takovéto akce jsou mediálně zajímavé a organizace je tak vidět. Pro většinu lidí však pouze v negativním světle. Brát si při těchto akcích jako rukojmí běžné občany vidím jako velmi kontraproduktivní. Místo toho aby to lidi donutilo se nad tématem zamyslet, jsou akorát naštvaní, a těm, proti komu je akce primárně mířena, je to fuk. Křiklouny prostě poslouchat nebudou.

Ano, na problémy je třeba upozorňovat, ale musí to být správně cíleno na ty, co je způsobují, nebo mají moc s tím pohnout. Přijít s důkazy či vědecky podloženými argumenty. Pak bude snaha tyto problémy řešit, diskutovat o nich. Lidé si začnou tato témata více uvědomovat a budou podle toho jednat i u voleb. Z pohledu běžného člověka, který do problému nevidí, je stále politik, který má na jednom z prvních míst environmentální témata, „zaprodanec ekoteroristů lepících se k silnici, lijících kečup na umělecká díla a přivazujících se ke stromům či těžebním strojům.“ Takového člověka prostě nezvolí, i kdyby měl sebevíc rozumné názory.

Jednu z vlaštovek z poslední doby, která, dle mě, nepřekračuje onu hranici prospěšného aktivismu, vidím v akci, při které aktivisti využili GPS lokátory k trasování cesty prý nelegálně vytěženého dřeva ze starých bučin.

Hranice mezi škodlivým a prospěšným environmentálním aktivizmem je přesně tam, kde ho začíná vnímat jako škodlivý, většinová veřejnost

. Ta má v demokracii zásadní vliv na řešení problémů, na které aktivisti poukazují. Protože právě většinová společnost si volí své zástupce, kteří dostanou moc jejich názor prosadit. Úkolem aktivistů tedy není jen poukazovat na problémy, ale i je vysvětlovat a získat na svou stranu většinovou veřejnost.

Dobře se k tomu vyjádřil prezident Petr Pavel, který se hned na začátku svého působení na pražském hradě sešel se zástupci ekologických organizací a vyzval je k jednání bez vyhrocených emocí a na základě vědeckých faktů.

Zmíněný článek si můžete přečíst tu. Ano stojí pár korun, ale za to, že si v Hnutí Duha uvědomují současný stav věci, si ty peníze zaslouží.