Jaká byla Olešenka 2006?

Olešenku pořádá ČSOP JARO Jaroměř a tento tábor je zlatým hřebem roku této organizace. Hlavním úkolem je péče o cenné horské mokřadní louky (sečení a odstranění posečené biomasy), je to ovšem i příležitost k setkání mnoha ekologických nadšenců, dozvědění se mnoha zajímavých informací a aktuální jsou i atraktivní výlety.

Něco o kosení

Hned na začátku akce je nutno vysvětlit účastníkům, proč že je třeba plenit místní přírodu kosou a ještě nějak zlikvidovat posekanou biomasu. Pro ty co to neví:

Před příchodem člověka u nás rostly listnaté pralesy, kde malé bezlesé plošky spásali velcí býložravci (zubr, los, pratur, divoký kůň, tarpan) a za vznik některých květnatých prapalouků mohli dokonce i bobři. Pak zasáhl člověk a některá zvířata po celé Evropě postupně vymlátil. Když v přírodě nebyla velká zvířata, klučil se les, zakládala políčka a louky, opět se vrátili velcí býložravci (kráva, kůň, ovce...). Za 2. světové války byly dokonce velké hádanice o každý trošek trávy, zatímco po válce se vlhké louky buď odvodňovaly a meliorovaly, nebo o ně přestalo být pečováno. Z prozřetelných důvodů se o ty louky neopečovávané začali starat ochránci přírody. Dělají práci za velké býložravce a v krajině vytvářejí útočiště pro mnoho dnes již vzácných druhů rostlin i živočichů (hloubí se i např. jezírka pro obojživelníky) a pro jejich cenná společenstva (či díky vhodnému managementu ještě lépe jejich mozaik). Sklizenou biomasu je třeba z luk odstranit (aby zde nedocházelo k hromadění zejména dusíku zvýhodňujícího růst nežádoucích nitrofilních rostlin), bohužel o ní dnes není zájem, proto se nejčastěji pálí, případně odváží na družstevní hnůj, či snáší k okrajům sečených pozemků k zetlení.

Snad nejen mne mrzí, že se tu již nepase a ani o seno není zájem. Nejde sice o seno kdovíjaké (zvláště z luk sečených po letité přestávce), leč dříve se dokázalo využít a obživu spojenou s loukami tu i bez dotací na sečení nacházeli místní obyvatelé. Dnes zemědělské produkty často taháme zbytečnou neekologickou dopravou kdovíodkud ('levnosti' je obvykle dosaženo k přírodě zvláště nešetrnými způsoby) a údržbu luk musí ještě dotovat zadlužující se stát. Vlastní kosení je věda a odkazuji proto na vynikající stránky www.kosimesnadno.cz . Z hlediska ochranářského je kosení kosou proti sekačkám výhodnější - před sekáčem stačí utéct zvířata, sekáč neseká hodnotné druhy jimž sekání nesvědčí (rozrazil dlouholistý, vrba rozmarýnolistá), nehledě na to, že se sekačkou se do vlhkých a nerovných míst nedostanete, kosení je ekologičtější i ekonomičtější. Protože ale kosení není nejrychlejší a existují celkem rovné a sušší části luk s polehlou hustou trávou, i po té sekačce se musí občas sáhnout. Louky je snadné nechat zarůst, mnohem těžší je pak ale udělat vlastně z lesíka zase hodnotnou louku (nejde jen o odstranění pařezů, ale i o návrat původních druhů, které z okolí mohou úplně vymizet). Kdo prosazuje zalesnění zemědělských ploch by si tohle měl uvědomit.

Kdo seče

V rámci např. ČSOP se sečením luk zabývá více základních organizací. Naším vzorem je Kosenka, známé jsou Chaloupky apod. (viz níže). Méně známé je např. kosení na Damašku ve Žďárských vrších, kde údajně sekáčů každoročně ubývá. Osobně si ovšem myslím, že počet účastníků se odvíjí zejména od propagace atraktivní akce (viz níže). Jak jsem již výše naznačil, jde vlastně o 'společenskou' akci lidí z různých koutů a působišť jimž osud přírody není lhostejný, kteří jsou ochotni pracovat jen 'za kus žvance', možnost někde nějak přespat, za možnost něco nového se dozvědět a poznat se se zajímavými lidmi. Konkrétně jde hlavně o studenty (středoškoláci, vysokoškoláci), ale jsou tu i tací, kteří si na akci berou dovolenou. Nápomocné jsou i 'školní' akce o kterých by mohli povídat např. někteří náchodští gymnazisté 'zapřažení' prof. Ježkem. Naproti tomu lze sečení udělat i způsobem, kdy se pár lidem zaplatí práce, která se nakonec také udělá, ale výsledkem jsou 'jen' ty posečené louky.

Myslím si, že zkusit kosit by měl každý, kdo louky studuje nebo o nich rozhoduje (co je to za vědce či úředníky, když sami neumí vzít ani kosu do ruky a nevědí co kosení obnáší, že :)

'Kosení' (červenec; pořádá středisko Chaloupky
'Tradiční kosení bělokarpatských orchidejovitých luk' (červenec; pořádá ČSOP Kosenka Valašské Klobouky

Pálení sena

Již jsem uvedl, že seno se hlavně pálí. Z luk sečených nepravidelně či po delší době není seno moc kvalitní, nicméně ani o seno 'kvalitní' zájem není - pokud má někdo zájem, rádi nabídneme (krmivo, podestýlka, kompost...). Kvůli pálení si 'domorodci' ztěžují na hnusný kouř a spad 'popílku' (jinak kosení oceňují). Jakkoli se snažíme pálit seno co nejsušší, počasí nám nezřídka situaci komplikuje, no a jak vypadá pálení 'mokrého sena' si snad dovedete představit sami. Není pak vůbec lehké vysvětlovat, že jsme ochránci přírody, že to není naše vina, že se tu již nehospodaří 'tradičním' způsobem, a že to děláme, protože chceme pomoci přírodě.

Pálení sena je však jen pálení obnovující se biomasy. V ideálním případě je kouř složen hlavně z oxidu uhličitého a vodní páry, nicméně tyto skleníkové plyny jsou během vegetace v příštím roce opět absorbovány, takže jde vlastně o nulové emise (narozdíl třeba od pálení fosilních paliv, jejichž emise se dostávají do atmosféry 'navíc'). Nedokonalým spalováním však vzniká ve velkém i jedovatý oxid uhelnatý (snaha jeho eliminace spalováním co nejsuššího sena a používáním roštů umožňujících provzdušňování pálených kup i odspoda) a nepodstatné nejsou jistě ani oxidy dusíku jakož 'efektivní' skleníkové plyny zodpovědné i za kyselé deště (za vyšších teplot vznikají oxidací vzdušného dusíku a s dusíkatými látkami v biomase, z nichž se tyto oxidy také uvolňují, je snad ještě větší problém, viz Procházka 2004 . 'Popílek' (do vzduchu vynesené popeloviny) ocení domorodci v širokém okolí třeba jako 'svinstvo v bazénech'.

Jiné způsoby odstranění sena jsou poněkud problém - dovoz na kompost prodražuje doprava a zároveň užitnost není vysoká, zetlení sena na okrajích pozemků lze realizovat jen omezeně (dusíkaté látky se stejně vyplavují do okolí). Do budoucna by snad bylo možno počítat s využitím v energetice - buď výroba tepla a bioplynu či spalování senných briket ve speciálních kotlích. Toto využití dosud není příliš rozšířené, efektivnost jsme dosud nepočítali a celkem jistě víme, že sami penězi na tyto technologie nedisponujeme (zařízení na výrobu bioplynu či briket, doprava, speciální kotle).

Kosení na Olešence

Jaroměřská ČSOP (JARO) seče v Orlických horách od roku 1989 (víkendovky), od r. 1991 pořádá dlouhodobější tábory (až dva týdny). Na opečovávaných loukách lze pozorovat jejich viditelné 'zlepšování' (cenné druhy v cenných společenstvech, které jsou demonstrovány účastníkům přímo na lokalitách). Letos jsme také 'kosili' louku nesečenou od 2. sv. války - tedy spíše již olšinu s bohatým náletem. Trochu problém je tu s vlastníky, na které se musí polehoučku - letos jsme lehce odstranili nálet a podrostovou trávu, snad nám bude příští rok povoleno prosvětlení a zředění porostů, no a naše idea tak nějak je, aby tu časem byla cenná louka na kterou bude majitel pyšný a sám ji bude udržovat. Jakkoli je s vlastníky mnohdy problém jednat, jednání se státními úředníky je mnohdy srovnatelně náročné.

Olešenka sice nemá pro organizátory 'ekonomický efekt', jedná se ale o jedinečnou akci, díky které organizace získává nové příznivce a potěší vědomí dobře udělané a prospěšné práce. Zájem o Olešenku organizátory těší a účastníkům moc děkují za účast.

Koncepce tábora pro příští rok je již aktuální otázkou a dost možná se z důvodů financování jeho podoba změní (buď se stane více pracovním, kratším a s menším počtem sekáčů, nebo se podaří sehnat i peníze pro ekologické vzdělávání a osvětu, kterým se bude možno v rámci tábora věnovat více a počet táborníků a dobu tábora bude možno prodloužit, podpořit naši práci mohou pomoci i sponzoři s možností presentace svých produktů /letos nás ostatně podpořil pivem a limonádami náchodský Primátor/).

Propagace akce

S propagací akce v dnešní době moderních informačních technologií opravdu problém není. Existují kalendáře akcí na různých serverech (ani Příroda.cz není výjimkou), kde lze akci efektivně a bezplatně inzerovat. Celkem se osvědčuje i kalendář na ústředních stránkách ČSOP odkud se akce objevují i jako příloha v členském časopise Krása našeho domova. Řada účastníků předchozích ročníků přitáhne také účastníky nové. Když ještě někde publikujete článek o sečení a přitom zmíníte vlastní aktivitu, s mnoha účastníky zajištěnými vlastně zadarmo nemůžete mít problém. Využití zmíněných prostředků propagace však může mít i důsledný efekt přílišné propagace.

Ekonomická stránka

Zrovna s propagací Olešenky jsme se již museli krotit, neboť o akci začíná být nebývalý zájem a účastníky je posléze trochu problém uživit. V posledních letech je tábor mírně prodělečný (sečou se i louky nedotované), organizátory jeho příprava stojí obrovské úsilí (nejhorší je práce s úřady), přesto je organizování tábora pro organizátory potěšením. Letos byly dotace na sečení navýšeny a ještě pár dní před koncem tábora to vypadalo, že se tábor i vyplatí (na vlastní práci nikdo nebude muset ještě doplácet). No bohužel začalo pršet a posečenou biomasu se nepodařilo do konce tábora zlikvidovat. Dodatečné dojíždění a dokončení práce samotnými organizátory je celkem ekonomický problém, protože sečené lokality jsou už poněkud 'z ruky'. Ztráty nakonec byly i na vlastním vybavení.

Závěr

Odklon od tradičního hospodaření přiměl ochránce přírody pečovat o cenné louky. Při jejich akcích lze spojit užitečné s poučným a příjemným. Ideálem je ekologické využívání luk bez nutnosti zásahů právě ochránců přírody, což se v současné době jeví nereálné. Palčivým problémem je zejména využití sena.

Prameny:
Ducháček M., Číp D. (2003); Mokřadní louky na severu Orlického podhůří; ČSOP JARO Jaroměř
Procházka V. (2004); Proč biomasa je i není obnovitelným zdrojem energie; Ekolist.cz