Jak vypadal turistický ruch na Sněžce před dávnými časy? Vtipný popis krkonošské turistiky z roku 1898 vám to ukáže

Sněžka — bývalý Olymp Keltů, Markomanů a pohanských Slovanů.

Přímo pod Sněžkou, kde Planina na sever spadá v důl Malé Lomnice a v Obří důl na jih zve nás ku malému zotavení mohutná Obří bouda, již r. 1847. postaviti dal kupec Mitlöhner z Velké Úpy. V okolí jejím je veselo a ryčno po celou letní saisonu.

Množství výrostků prodává zde touristům fialkový neb koralový mech, fialkové kameny, dýmčičky a píšťalky z kosodřeviny a různé jiné předměty jako „upomínku na Sněžku“, a chaotickou směs lidských hlasů, pronikavé ječení píšťal a více méně podařené jodlování rozveselených touristů přehlušuje kolovrat, aby nohy tvé vzpružil k namáhavé pouti na vrch hory.

Zprvu jde to dosti dobře. Valčíkové tempo sune hravé jednu nohu před druhou, bohužel — dlouho to netrvá! Do nohou jakoby olovo vléval, umdlévají již i ti nejpružnější, dech se krátí, tepny bijí a pot vyráží v hojné praménky.

Jenom půl hodiny trvá cesta na Sněžku, ale každý z hloubi srdce vzdechne si „Zaplať Pán Bůh!“ — když je už nahoře! Těch 220 metrů, jež tourista v křivolakých serpentinách zmůže od Obří boudy až na vrchol Sněžky řádně unaví a vyčerpá tělesné síly a jen ta naděje na skvělé panorama, časem i dosti ohrožená, vzpružuje ochabující.

Za to však pohled na nekonečnou téměř karavanu od Obří boudy ku Sněžce a s této zpět postupující a se prostupující je velice pestrý a zábavný.

Hemží se to tu jako v mraveništi: touristé se svými tlumoky, krusnaři s půlsudy piva neb vody, nosiči nosítek, na nichž choulostivá dáma neb objemný břichopásek dá se nahoru vynésti a snésti, přepestrý to kaleidoskop, ale humor ani v něm rolničky nezastrčil za pás!

V duchu ještě polituješ ty ubohé krusnaře neb nosiče, když je vidíš pod tíží břímě v úpalu letního dne se bráti. Buď však ubezpečen, že se jim za to dostane velmi slušné odměny! Vždyť takový krusnař, který vynáší potřeby do hostinců na Sněžce, vydělá za den více, než nádenník v Čechách při sklizni řepy za — celý měsíc!

Za to však pohled na rodinnou karavanu rozveselí té nemálo! Přední voj tvoří rychlonohá druž čiperných hochů. Všude vidí něco zajímavého a všecko bedlivé prohlíží a sledují jako domácí pán když leze na půdu svého činžáku. Soudíš zcela správně na rodinu německou!

Za nimi na druhé serpentině tulí se k sobě mladý páreček: mladičká holčička naslouchá s růměncem ve tváři výkladům mladíka bezvousé líce, patrně preceptora hořejší družiny. Že by jí vykládal o králi Ballomarovi, neb vysvětloval jí geologické složení Sněžky, o tom dle výmluvného jazyku mladého muže a dle zanícených oček bledovlasé žabky dlužno pochybovati, a má-li té chvíle Sněžku na mysli a na jazyku, pak vedle ní staví jisté — svou mladou lásku! —

Na třetí serpentině vážně kráčí matka se starší dcerou. Zastavují se velmi často, neboť za nimi těžce vleče své tělíčko otec rodiny. Jdou právě mimo tebe a dceruška nyvě vzdechne únavou. Avšak moudrá máti ji těší: „Was schön ist, ist auch schwer zu bekommen!“ — Dceruška vzdychne poznovu. Vybeř si z toho co chceš! Někomu to rozhodně patřilo a ne-li Sněžce, tedy snad některému švarnému premierlajtnantovi. A jiných rozmarných scén a motivů vystřídá se tu různá řada.

Konečné dospěli jsme vrchole Sněžky, na němž mimo dvou hostinců české a slezské boudy zvedá se i kaple, zasvěcená památce sv. Vavřince.

Vyhlídka odtud je ovšem velkolepá, neboť zejména z večera, je-li vzduch čistý, lze viděti odtud nejen věže zhořelické a vratislavské k severu, ale i k jihozápadu Bílou horu u Prahy, k západu Ještěd, východně Hejšovinu, Sněžník kralický, Vysokou mez, na jih Hradec Králové, Kunětickou horu a Českomoravskou planinu.

Vyhlídka do Čech je poněkud obmezenější pro mohutný podélný hřeben a hřbety s ním souvisící. Čarovný pohled skytá hluboko pod námi se prostírající nádherný obraz Obřího dolu. V mohutném šedozeleném reliefu, jejž tvoří obrovitá Studničná hora s lesnatou horou Růžovou usmívá se přívětivá krajinka, již lahodně vroubí pohorské boudy, patřící k Velké Úpě, které se Sněžky vyhlíží jako chaloupky trpaslíků.

Se svahu Studničné šumně se dolů valí mladá lípa a z hluboké, skalnatými balvany, jež laviny se Sněžky snesly, vroubené tůně vine se šťavnatou zelení lučin jako zlatolesklé hádě. Dále k jihu spatřiti lze hvozdnatý Černý kopec a Světlík s množstvím bělavých bud, dále za nimi Svičín u Králové Dvora, Josefov a Jaroměř, v pravo Benýšův kopec a mohutnou Liščí horu. Mezi těmito míhají se obrysy věží jičínských, památný Tábor u Lomnice a zříceniny hradu Rumburku.

Jasné čisté povětří umožnilo nám pokochati se dokonalým rozhledem po zachmuřených Čechách a po někdejší naší líbezné državě, takže duše jest plně uspokojena a vznešeností i krásou naplněna. Než veškeré krásy a vznešenosti s mírou a do času. Chladný větřík a jako doupňák melancholicky se ozývající žaludek nutí nás, abychom nechali krásu krásou a přírodu přírodou, a uchýlili se do některé z obou bud.

Slezská bouda má ctihodnější stáří. Postavil ji roku 1850. hostinský Sommer za 2000 tolarů. Avšak boudu tuto v noci 22. října 1857. zničila zlomyslná ruka neznámého ničemy ohněm, načež Sommer r. 1858. postavil boudu na novo.

Českou boudu postavil roku 1868. jakýsi Blažek (Blaschke) z Pohraničních bud. Nyní patří obé boudy rodině Pohlové.

Život v těchto boudách plyne za letní saisony tokem velmi burným. Od rána až pozdě do noci je tu šumno a veselo a v cinkot pohárů a sklenic, v lahodnou hudbu vidliček a nožů pojí se veselé popěvky a hudba, křik, smích a výskot, jak tomu bývá v zájezdních hostincích o výročních trzích.

První „povinností“ každého, kdož na Sněžku přijde, je obstarání korespondence. Starší páni mnoho si s tím práce nedají; ti spíše hledí si kuchyně a sklepa. Za to něžnější pleť ráda oznamuje těm méně šťastným smrtelníkům v oblasti Zackenu, Bobry, Lomnice atd., že šťastné slezla vrchol Sněžky.

K neuvěření je, co korespondenčních lístků popíše čiperná mládež. Takový německý kluk oznámí snad všem strýčkům a tetičkám v devátém koleně, že cestou na Sněžku vaz někde nesrazil! Průměrná návštěva Sněžky do roka páčí se na 40.000 až 50.000 osob, a přes 20.000 korespondenčních lístků expeduje poštovní expositura na Sněžce!

Ti, kdož rádi hrají si na kavalíry, zasýlají se Sněžky i telegramy. Telegrafní spojení se Sněžky zavedeno již od r. 1875. Téhož roku zřízeno spojení na české straně s Velkou Úpou, načež šest roků na to r. 1881. zřídili zde i Němci telegrafické spojení s Krummhüblem. Není pak telegrafické spojení to bez jisté důležitosti.

Větší společnosti pomocí jeho zajišťují si noclehy a to zcela rozumné, neboť ačkoliv obě boudy mohou pohostiti na 300 noclehářů, přece někdy o svátcích a feriálních dnech jest návštěva tak četná, že později přibyli nuceni jsou spokojiti se s noclehem na lavici v jídelně, nejsou-li docela odmrštěni. Jsou-li všecka místa zadána, zazáří na vrcholu Sněžky červené světlo, aby pozdní touristé na horu se nenamahali a nocleh vyhledávali v boudách pod Sněžkou.

Ostatně nocleh na Sněžce nestojí valné za mnoho, právě jako ve všech četněji navštěvovaných boudách. Ryčné veselí proniká všude slabými prkennými stěnami a usedlý tourista musí míti velice silnou fantasii, aby v tom jeku slyšel uspávající andělskou ukolébavku.

Sotva pak spánek na oči ulehne, již ranní zvon oznamuje nastávající východ slunce a v obou boudách začne to vířiti a hučeti víc než v kasárnách, když poplašný signál věští málo vítanou návštěvu pana brigádníka. Jináče to ovšem už nejde; kdo chce mnoho viděti, musí mnoho zkusiti!

Všaktě již se před námi kouří znamenitá hovězí polévka a věští počátek exkvisitní večeře. Cen se příliš nelekej! I při tak obtížné a drahé dopravě stojí tu talíř polévky, jaké se ti v málokterém hotelu dostane, pouze 30 feniků (18 kr.) až 80 f. (vinná). Pečeně 1 mark až 1 m. 50 f. (pstruzi). Káva, čaj, grogg, punč 50 feniků. Sklenice piva stojí 30 f., postel mark až dva.

Udávám pruskou měnu zúmyslně, protože je tato na Sněžce obvyklejší.

Naše měna jest ovšem také na jídelních lístkách označena, ale velmi často se stává, že sklepnice nemá po ruce ani jedinký rakouský haléř, důkaz to, jak z naší strany se na Krkonoše cestuje! Jest tedy lépe, když se našinec i s německou měnou dobře obeznámí.

Až na pivo (18 kr.) jsou ceny na Sněžce tytéž jako v boudách pod Sněžkou, a můžeme tedy bez velké obavy nějakou veselou hodinu ve vytopeném sále a v pestré společnosti ztráviti.