Jak poznat správného bylinkáře?

Důležité však bylo, že takový člověk si většinou velice vážil získanýxh vědomostí v léčitelství a rozeznávání bylin, své poznatky pečlivě studoval v obsáhlých a mnohdy velmi složitých, ale také těžko získatelných knihách a herbářích, a své povolání bral velice vážně.

To se však změnilo s nástupem moderní doby, kdy nejenže došlo k separaci tradičního léčitelství od moderní medicíny, ale také ke shazování a znevažování léčitelských schopností moderními lékaři. Na to již plynule navázal „roztržený pytel“ všemožných podvodníků a rádoby léčitelů, kteří svoji profesi vykonávají pouze pro finanční obohacení. Jak tedy poznat toho pravého bylináře, kterému skutečně záleží na vašem zdraví od toho, který se chce jen obohatit na úkor vašich potíží? Pojďme si povědět pár zásad, které vám pomohou vybrat toho pravého.

Nejprve mějme na paměti, že studium léčivých rostlin je velice široký obor. Aktuálně je popsáno asi 50-80 tisíc druhů léčivých rostlin po celém světě a není tedy v lidských silách obsáhnout všechno vědění, stejně jako lékař nezná všechny léky a farmaceutické přípravky. Přesto, správný bylinkář by měl danou rostlinu pečlivě znát, a to jak její indikaci a léčivé účinky, tak její nežádoucí působení včetně rizik, a to hlavně při použití u těhotných a kojících žen, malých dětí, osob užívajících léky (především chronickou medikaci) a starších jedinců.

Měl by mít též alespoň základní vzdělání v oblasti farmacie a farmakokinetiky, a to především v oblasti metabolismu jednotlivých farmak a léčiv, stejně tak základních onemocnění vyskytujících se napříč populací (např. vysoký krevní tlak, cukrovka apod.). Jeho přístup by měl být vždy celostní a neměl by svůj přípravek propagovat jako „jediný možný zázračně fungující“.

V Evropě se za účelem léčení pěstuje asi 200 druhů léčivých rostlin. V ČR je to pak zhruba 70 druhů získávaných sběrem ve volné přírodě a zhruba 50 druhů účelně pěstovaných ve větším měřítku. Pro zajímavost, největší pěstební plochy v ČR zaujímá kmín kořenný, levandule lékařská, ostropestřec mariánský, heřmánek, fenykl obecný, koriandr nebo máta peprná. Je důležité mít též na paměti, že mnoho syntetických přípravků je buď přímo z rostlin, nebo se jedná o látku přirozeně obsaženou v rostlinách a uměle namnoženou v laboratorních podmínkách pro dosažení silnějšího léčivého účinku. Proto je třeba důsledně dbát na užívání léčivých rostlin v kombinaci se syntetickými přípravky, kdy se jednotlivé látky mohou navzájem v účincích rušit nebo posilovat. Správný bylinář by též měl mít alespoň základní znalosti z botaniky, a to minimálně u rostlin, které v praxi používá. Měl by vědět, jaká část rostliny je pro léčení nejvhodnější, a znát způsob pěstování rostlin, vhodné podmínky pro růst, dobu sklizně, skladování a zpracování produktů z ní. Pokud si vlastní rostliny nepěstuje na své zahrádce, případně větším pozemku, měl by znát zásady správného sběru. Mezi ty patří především sběr ve vhodnou dobu (některé rostliny se sbírají za slunečného počasí, jiné naopak v chladu, v noci, za určité měsíční fáze apod.), ale též sběr v čistém prostředí (především mimo silnice, chemicky ošetřovaná pole, ale též CHKO nebo národní parky).

Velice důležité je též fáze zpracování rostliny. Mnohé je třeba urychleně začít sušit. Samozřejmostí je uložení hned po utržení na větrané místo (ideálně proutěný košík, naopak zcela nevhodný je například igelitový sáček nebo uzavřené svačinové boxy), některé se pak suší na slunci, ale většinu bylin je vhodné sušit spíše ve stínu, suchu a na dobře větraném místě. Méně vhodné je zavěšení do svazků, kdy může docházet k zapaření rostliny nebo častějšímu výskytu plísní, rostliny do sebe také často nasávají aroma kolem zavěšených rostlin. Svazky mají spíš dekorativní efekt. Sušení při umělém teple by mělo probíhat při max. 50-60oC v sušičce k tomu určené, možné je též použít sušičku na ovoce.

U bylináře je též dobré zjistit, jakým způsobem výsledný produkt uchovává a skladuje. Ideálních podmínek pro co nejdelší trvanlivost a zachování léčivých látek dosáhne při skladování na temném a suchém místě. Pozor též na předčasné drcení, z rostliny tak velice rychle vyprchá nejen aroma, ale právě i léčivé látky. Zvlášť pozor je třeba dát na léčivé čaje a koření uložené dlouho nadrcené běžně v obchodech s uvedenou trvanlivostí i několik let. Takový produkt obvykle nebývá příliš kvalitní a o léčivém účinku si můžeme obvykle nechat zdát.

Samozřejmostí návštěvy bylináře je dostatek jeho času na vás jako klienta a pečlivé zjištění problému, s kterým klient přichází. Součástí návštěvy by měla být důkladná anamnéza klientových potíží, včetně možné genetické a rodinné zátěže, komplexní zdravotní stav včetně zhodnocení životního stylu, užívaná medikace, již vyzkoušené produkty a případná reakce na ně, ale též zhodnocení případných lékařských vyšetření a nálezů. Správný léčitel a bylinář by se tak měl též alespoň v základech vyznat v základních lékařských termínech a vyšetřeních, přinesení lékařské zprávy tak nemusí být na škodu, ale naopak výhodou. Bylinář by měl se zprávou uceleně pracovat, a ne ji zamítnout s tím, že lékař tomu nerozumí. Klasická a tradiční medicína by se měly v ideálním případě doplňovat a ne spolu bojovat. Bylinář by též měl znát své možnosti léčení, stejně jako příznaky akutních obtíží, především příznaky alergické reakce, a neotálet v takovém případě s přivoláním záchranné služby nebo v méně akutních případech odkázat pacienta na lékařskou pomoc.

V neposlední řadě by správný bylinář či léčitel měl znát užití svého produktu. Samozřejmostí by mělo být předání informací, jak se daný lék připravuje (zda odvar, nálev, koupel, požívání ústy, vnější užití, mazání na kůži, užití do různých tělesných otvorů apod.), ale také dávkování a možné nežádoucí účinky, které je třeba rozpoznat a při jejich výskytu užívání přerušit. V případě sirupů, výluhů, ale též mastí nebo jiných kosmetických přípravků je vhodné dotazovat se na výskyt konzervačních látek. Jejich užití by mělo být co nejmenší a pokud možno, měly by být co nejvíc přirozeného původu. Také je dobré dotazovat se na zdroj použitých konzervačních látek a jejich případné toxické působení. To se týká také užití nejrůznějších rozpouštědel, stabilizátorů, zahušťovadel, dochucovadel a dalších přidaných produktů. Klient by po skončení návštěvy u bylináře měl vždy vědět vše o své chorobě, a o produktu, který si odnáší, případně dostat poučení a odkaz na další informace v literatuře nebo v online světě. Je též výhodné uschovat si kontakt na daného bylináře pro případ dalších dotazů nebo výskytu nežádoucích účinků, aby bylo zřejmé, že je možné nastavenou léčbu upravit případně zaměnit za vhodnější přípravek. Experimentovat s rozumem nemusí být vyloženě na škodu, nicméně zkušenosti našich předků obvykle šetří čas, energii i peníze. Na závěr se hodí dodat klasické přísloví: „Není na světě bylina, aby na něco nebyla.“ Přeji vám, ať se vám podaří najít toho správného člověka i přípravek ulevující vašim potížím.

Za laskavé poskytnutí cenných informací děkuji Ing. Kateřině Smékalové, Ph.D. z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v.v.i., Oddělení genetických zdrojů zelenin a speciálních plodin v Olomouci, čerpáno též z jejích přednášek z 15.11.2018 v Národním zemědělském muzeu v Praze