Jak poznat nejlepší štěně a jak se správně starat o psy?

Pokud vás zajímá historie psů i vztahu mezi zvířetem a člověkem, tak vás určitě následující text zaujme. Z dnešního pohledu je sice psán trošku zvláštní češtinou, ale to nic nemění na jeho obsahu.

Text pochází z knihy "Pes: léčení jeho a výcvik", kterou před téměř 140 lety napsal V. Kopecký:

O chování psů.

Kdo chce míti dobré a řádné psy, musí býti opatrným při volbě plemene a zvoliti k tomu vynikající psy i čubky, jak co se tyče vlastností těla tak i duševních, poněvadž podrží zvláštnosti svoje až do sedmého pokolení.

Pes devět neb deset měsíců starý jest již schopen plemenití se; psi jsou toho schopni vždy; čubky pak v jisté době, jež trvá 10—14 dní. Říká se o nich, že se běhaji, což děje se obyčejně dvakráte do roka a sice v únoru a srpnu; obyčejněji pak v zimě nežli v letě.

Rujnost pozná se dle těchto známek : plodidla jsou naběhlá, vlhká a vyteká z nich zvláštní slizovitý mok, krvavý; pes v tom čase cítí čubku z daleka ; čubka připouští psy obyčejně teprve v 7—8. den rujnosti. Jediné spáření postačí k oplodnění; je-li čubka volná, páří se několikráte denně se všemi psy, které se jí namanou ; avšak pozorováno, že dává přednost větším. Následkem toho scípají často malé čubky, jež byly obtěžkány od velkých psů.

Čubka jest březi devět neděl či tři a šedesáte dní, též 62 a 61 ale nikdy méně než 60. Rodí 6, 7 i 12 mláďat ; větší i více ; menší mívají pouze 4, též jen 2 nebo i jediné mládě, zvláště ponejprv. Na březí čubku máme dáti pozor, by měla hojnost žrádla, avšak z počátku méně masa, více moučných pokrmů, chleba, čubky často zmetají a často potřebují, rodíce, pomoci ; zvláště mladé a silné čubky. Za pelech upraví se jim lože ze sena v temném místě, kde by měly pokoj. Kdo štěňata chovati nehodlá, utop je (odstraň) hned po porodu.

Je-li čubka mladá, musí se jí v tomto případě mazati cecky hlinou vinným octem rozdělanou; nebo natírati a omývati odvarem z makovic (1 makovice na 1 ltr. vody). Nejlépe jest chovati ji v teple a nepouštěti ji ven, pokud otok z cecků nezmizel aspoň částečně.

Štěňata rodí se slepá ; víčka oční jsou spojena kožkou, která praskne 10—12. dne, kdež psi mladí prohlednou. Také ostatní tělo bývá neúhledné a nezpůsobné ; do měsíce mizí obyčejně tyto vady ; rostou do 9. měsíce a do 15. měsíce vyvinují se jejich síly tělesné. Ve čtvrtém měsíci pozbudou několik zubů, jež narostou z novu; v 5. až 6. měsíci mají všecky zuby, jichž jest celkem 42. Ovšem není tento počet pravidlem pro všecky psy.

Štěňata ssají 2—3 měsíce, ač lze je odstaviti i dříve, kdežto dává se jim kaše s mlekem.

Čubka mající štěňata bývá velmi zlá; mnohá čubka sežere vlastní svoje mláďata.

Kdo chce míti silné psy, dávej čubce, dokud štěňata ssají, hojně potravy a nech ji kojiti pouze jedno nebo dvě štěňata. Štěňata mají také dostávati hojně potravy a má se s nimi zacházeti vlídně, by se nestaly zlými; zvláště nemá je nikdo zlobiti a škádliti. Štěňata prý méně rostou, mažou-li se lihem; pověra praví, že má pes na konci ohonu červa, pročež mnozí jim ohony utínají.

Kastrace nemá jiného účelu, leč udělati je mírnější, ač zároveň stanou se tupějšími, blbýma.

Pes žije 12 — 15 roků, časem i 20. Stáři psi pozná se dle zubů ; mladý pes má bílé, ostré zuby; čim starší pes, tím tupější, nestejnější zuby; chlupy kolem tlamy, oči a na čele počínají šedivěti.

Čubka pečuje velice o svoje štěňata; nebyla by s to vychovati je všecka, kdyby se jí nechala; proto jest lépe odstraniti některá, zvláště slabší. Štěňatům upraví se také pelech ze slámy; dva měsíce nechat je u čubky postačí úplně.

Když pak je vezmem od čubky, nenechme je dlouho spáti, poněvadž tím dává se vznik mnohým nemocím. V šesti měsících lze jim dávati potravu pevnější — také kosti, neboť brousí si o ně zuby. Dobře jest, jestliže jim tyto kosti trochu rozdrobíme.

Kdo chce poznati nejlepší štěně, vezmi je čubce a odnes. Které ona první odnese nazpět do svého hnízda, jest nejlepší — zkouška tato zklame nás velmi zřídka.

Kdo chce míti dobrého psa, plemene snad zvláštního, musí tomu věnovati zvláštní péči. Musí míti čubku plemene toho a dbáti, by se nespářila s jiným psem, nežli zase s takovým, jako jest čubka sama.

Březí čubka pak vyžaduje rovněž zvláštní péči ; musí dostávati velmi dobré žrádlo ; více vlhké než suché; za nápoj hodí se pro ni kyselé mléko, jež živí a chladí. Čubka taková nebudiž drážděna, aniž nucena k běhu nebo tahu ; lovecké čubky (honící) nesmí v tom čase honiti. Za to pohybovati se musí ve vzduchu denně, ale mírně.

Čubka, která ponejprv má štěňata, vyžaduje větší péče a ošetření ; jest rádno ponechati jí pouze jediné štěně; starší se mohou nechati tři až čtyry mláďata.

Pes, není-li zmlsaný, požívá obyčejné to, co člověk; avšak nejlépe svědčí mu kosti, jicha, chleb, kyselé mléko a maso. Každý pes žere raději staré maso nežli čerstvé; surové sílí je více nežli vařené.

U psů rovněž jako u lidí je dobré, dávati žrádlo v jistý čas, by žaludek mohl pokrmy řádně ztráviti.

V letě dávejme více žrádla nežli v zimě. Psu, jenž se přežere, zoškliví se totež žrádlo; v tom případě poslouží dobře, naliti octa na kůrky a držeti je psu pod nos, načež záhy dostaví se opět chuť k žrádlu. Psí maso, byť bylo by sebe lépe upraveno, nežere nikdy pes. Každého dne buď krmen pes řádně, aniž by se zmlsal, a bude zdráv, přežere-li se, pocítí ošklivost a trpí na zácpu.

Tolik rady z roku 1882. Pokud vás zajímá co dalšího se u nás tehdy psalo, můžete se na to podívat na náš partnerský magazín Bejvávalo.cz, kde najdete podobných historických článků stovky.