Jak kovář ke kranasovi přišel

Jako malé nás (mě a mé sourozence) děda brával do různých skanzenů a na řemeslné trhy. Pamatuji si, jak jsem dlouho stával u kovářů a díval se na jejich práci. Celkově se mi líbila atmosféra a kultura kolem řemesel. To jsem chodil na základní školu. Také jsem se chtěl naučit šermovat a vykovat si vlastní meč. Má první kovárna se skládala z ohniště a kusu uříznuté kolejnice.

Na střední školu jsem se, za podpory rodiny, rozhodl jít do Turnova na SUPŠ a VOŠ Turnov v oboru umělecké kovářství a zámečnictví.

V tomto období jsem se aktivně věnoval historickému šermu, jak jinak než s vlastním mečem. A dnes už si povídám s kluky postávajícími na trzích či ve skanzenech u mé výhně..

Práce kováře je pro mě srdcovka, je to navždy.

Příroda mě fascinuje podobně jako oheň a tak, když nedávno přišla poptávka na sochu kostry kranase obrovského v životní velikosti, ani trošku jsem nezaváhal.

Kranas je úžasný tvor, velmi silný a nepoddajný.. podobně jako železo. Má mohutnou páteř, nádherné ploutve, ostruhy a velké zuby... No i já jsem si na něm během týdnů práce několik zoubků vylámal, než jsme k sobě našli cestu, a on mohl vyplout na širé moře..

Vykovat sochu kostry kranase v životní velikosti totiž není žádná sranda.

No dobře, trochu jo, ale fakt jen trochu. Nejdřív si člověk musí najít obrázek takové kostry. Jelikož kranas obrovský nepatří zrovna mezi běžně lovené ryby, podařilo se mi najít jen jednu pořádnou fotku celé kostry.

S budoucím majitelem sochy jsme se dohodli, že rybu udělám tak napůl jako kostru a napůl jako živou a navíc v pohybu... Zaslal mi mnoho vlastních fotografií tohoto úžasného tvora a já začal pracovat na nákresu.

Nejprve jsem udělal malý nákres a zaslal jej ke korektuře. Proporce tak úplně neodpovídaly skutečnosti, takže jsem dle pokynů udělal další nákres.

Majitel vyjádřil spokojenost, a tak jsem začal nákres překreslovat do životní velikosti. Práce na nákresech trvaly několik dní, než jsme s budoucím majitelem dosáhli shody. Pak jsem se přesunul do kovárny.

Jako první jsem vykoval základ páteře a ocas. Postupně jsem koval další části a porovnával je s výkresem. Musely přesně sedět, abych je zvládl poskládat do realistické podoby. K poskládání (pospojování) slouží oheň.

Nejtěžší byla hlava a to doslova. Při práci mi hodně pomáhal buchar, bez něj bych kranase rozhodně nevykoval.

Na závěr jsem sochu natřel bezbarvým nátěrem proti korozi, nechal řádně zaschnout a začal ho připravovat na vyplutí...

Konečné parametry vykovaného kranase jsou úctyhodné: délka 150 cm a váha 40 kg.

Během let bez koronaviru mě můžete se ženou potkat na řemeslných trzích v Královéhradeckém kraji, kde žijeme, nebo pak v zimě na vánočních trzích na Hradčanském náměstí. Uvidíme, zda budou i letos nebo ne...

Pod jménem Alchifer mě pak najdete na Fléru nebo na facebooku. No a přijet se za námi můžete podívat i do Šonova, přímo do kovárny.

Kranas obrovský (Caranx ignobilis) je rozšířen od Rudého moře a východního pobřeží Afriky až po Havaj, Markézy a severní Austrálii, na severu pak jeho areál sahá po jižní Japonsko. Může dorůstat délky až 170 cm, většinou však kolem jednoho metru. Vážit může i 80 kg. Patří mezi dravce a živí se jinými rybami či korýši.