Jak je to s podporou projektů týkajících se přírody

Sehnání peněz pro sebesmysluplnější činnost může být značný problém. Co obnáší shánění peněz na takovéto projekty? Jde o slídění po nejrůznějších dotacích, shánění informací o grantových agenturách, potýkání se s nejrůznějšími formuláři, chození po úřadech a shánění nejrůznějších prohlášení a razítek, někdy tato činnost hraničí až se žebráním. Kolikrát rozhoduje jediná formální chyba? Kolik úředníků se na jednom projektu přiživí aniž přiloží ruku k dílu? Jaké projekty a proč jsou upřednostňovány? Rozhoduje vždy kvalita projektů, nebo spíše vlivné konexe a jak je kdo slyšet? Sám jsem se setkal s několika (nejen vlastními) zklamáními a o své poznatky bych se rád podělil s ostatními. Zůstanu na obecné úrovni, ale věřím, že obecné teze povedou k zamyšlení těch, kteří o přidělování financí rozhodují a k diskusi těch, kteří o finance musejí žádat.

Peníze, aneb kdo dnes udělá něco zadarmo

I v dnešním velebeném kapitalismu a rozvíjející se konzumní společnosti se najdou lidé, kteří nestaví život jen na penězích a jsou ochotni přiložit ruku k dílu i zadarmo (i když potřeba peněz pro vlastní přežití roste a pomoc spočívá ve vlastně "podřadné" manuální práci). Jsou tito lidé hlupáci? Pomáhají přírodě, kterou tolik potřebujeme všichni - celá společnost - na druhou stranu jim společnost za jejich úsilí nic nedává, ba naopak jsou tito lidé terčem posměchu, někdy jsou dokonce označováni za "problematické a nechápající". Jak paradoxní...

"Dojiči socializmu x kapitalizmu"

Přesto, že na poznání a ochraně přírody se dá jen málo zbohatnout (mnohem snáze a více se bohatne na jejím ničení), jsou lidé, kteří to "umí". Nejvíce se dosud cení konexe a kdo je nejvíce slyšet, pak teprve rozhoduje kvalita a kvantita práce. Jinými slovy, kdo má známosti a je medializovaný, nemá problémy s formálními chybami, zapadáním do koncepcí, vyúčtováním projektů s vysokými a nadhodnocenými náklady, ví spolehlivě o všech vypisovaných programech (které samozřejmě "stojí za to"), nemá problémy u grantových agentur se sebevětšími nesmysly. Čím jsou tito "dojiči" schopnější, tím více prostředků společnost stojí a tím více jsou oficiálně jejich "schopnosti" společností velebeny (dělají "velké" věci). Jak paradoxní...

Co se mi nelíbí

Jak jsem naznačil v předchozím textu, nelíbí se mi paradoxy, kdy na jedné straně jsou lidé, kteří přírodě skutečně pomáhají a nic za to od společnosti pořádně nemají, na druhé straně jsou lidé, kteří přírodě nic moc nepřinášejí, a přitom je společnost podporuje nejvíce. O granty jsem žádal už coby student (což mnohdy "oficiálně" bylo problematické), mám dobré informace o získávání financí u obyčejných neziskovek. V této zemi je to podobné jako s výběrovými řízeními. V úvodním odstavci jsem položil několik zásadních otázek, na které teď odpovím. Formální chyby na hloupém papíře jsou často důvodem, proč smysluplné projekty nemohou být realizovány. Má-li žadatel dostat tisícikorunu, další si nepřímo účtují placení úředníci za to, že mu ji přidělí. Upřednostňovány jsou projekty s vyšší finanční zainteresovaností žadatele (běžně alespoň 25% - zkuste pak jako "obyčejní" žadatelé být ziskoví, když kvůli smysluplnému projektu musíte sáhnout do vlastní peněženky). Dále jsou upřednostňovány projekty s vysokými náklady (spíš dostanete peníze na drahou molekulární studii pampelišek, než na studii, kde nejvíce zaplatíte za pouhou veřejnou dopravu nebo jediný roztok za pár peněz třeba na stanovení vitality pylu). To, jak jsou důležité konexe a slyšitelnost, je už stará věc... Nelíbí se mi také, že po dotacích musíte slídit a přijdete-li těsně po termínu odsouhlasení přidělování dotací, třeba rok si ani neškrtnete. Zatímco "dojičům" jsou podmínky přidělování dotací šité na míru, sebesmysluplnější váš projekt nemusí zapadat do nějaké té přidělovací škatulky a máte opět smůlu.

Závěr

Chtěl jsem jen naznačit, že veřejná soutěž v získávání dotací není 100%ně uspokojivá. Úředníkům doporučuji povznášet se nad formální chyby (důležité jsou výsledky projektů), podporovat především smysluplné projekty, zrušit osobní finanční spoluúčast řešitelů na projektech, zjednodušit finanční vyúčtování projektů (aby biolog nemusel mít ještě ekonomické vzdělání), zlepšit informovanost veřejnosti o vypisovaných podpůrných programech, stanovit předem jasná pravidla na přidělování podpory (neuznávám dodatečné výmluvy na "nepsané koncepce")...