Inspirace přírodou (1. díl) – život bez nemocí
Vezměme si třeba infekční nemoci. Zkusme aspoň na chvíli si představit, že by člověk žil stejným způsobem života jako divoká zvířata a jak by to po zdravotní stránce s ním dopadalo.
Tak si představme, že by člověk nepoužíval žádná očkování, desinfekční prostředky, žádné umývání rukou mýdlem či alespoň pouhou vodou před jídlem či po „velké“, žádné domácí úklidové prostředky. Že by neměl k dispozici žádná antibiotika, žádná antivirotika, vůbec nic. Že by jedl přímo ze země nemyté potraviny, kdo si o člověku myslí, že je i masožravec tak i syrové maso a mršiny. Přesně takto žijí zvířata... z hygienických zásad nedodržují ani jedinou, desinfekci nepoužívají, léčebné či preventivní prostředky taktéž ne.
Z dob, kdy člověk ne až tak hrozně ale alespoň trochu podobným životním stylem žil, známe mnohé epidemie a pandemie s miliony obětí při každé z nich. Tedy i u zvířat, žijících ještě více „přátelštěji“ k virům a baktériím by mělo docházet k těmto pandemiím. V podstatě denodenně bychom se měli v novinách setkávat s fotkami tisíců mrtvých zvířat, jdoucích z jedné pandemie do druhé. Možná už by dnes měli být všechny dávno vyhynulé. Ale nejsou...
Čím je to způsobeno ? O rozdílech v životním stylu člověka a ostatních živočišných druhů, a o tom proč tyto rozdíly jsou tak fatální, si budeme povídat nyní i v pokračováních tohoto dílu.
Člověk totiž ve svém konání páchá několik zásadních prohřešků proti přírodním a evolučním zákonům a zákonitostem. Páchá je z neznalosti či neuvědomování si těchto zákonů. Bohužel toto jeho „neuvědomování“ se tragicky podepisuje nejen na jeho rodu ale i u člověkem opečovávaných zvířat. Tyto stravuje naprosto nepřirozeně jejich druhu, uvedu pár příkladů :Ptačí chřipka
Přesněji Labutí chřipka, protože vedle chované drůbeže umíraly z volně žijících ptáků jen labutě. Proč ze všech druhů ptáků zrovna ony ? Jde o druh, který je po celém světě u vodních toků lidmi krmen pečenými obilovinami (tedy něčím co se v přírodě nevyskytuje). A labuť jakožto poměrně inteligentní zvíře si tato místa, kde se lehce dostala k žrádlu, pamatuje a opakovaně je při své vzdušné pouti vyhledává...
Ďábel medvědovitý (alias Tasmánský čert)
V Tasmánii, kde na něj lidé vždy pohlíželi jako na škůdce domácích zvířat, byl pronásledovaný a hubený, zatlačený daleko od lidských obydlí. V roce 1941 sice tamější vláda jej začala chránit zákonem ale v praxi se dlouhou dobu nic neměnilo, jeho strach z člověka opadával postupně... Teprve před 20-25 lety se tento druh začal objevovat na okraji měst, kde se začal živit na městských skládkách. Brzy poté i přímo ve městech, kde mu přišli vhod odpadky. S rozvojem turistického ruchu v Tasmánii se stal oblíbeným zvířetem turistů, kteří jej velmi rádi krmí. A tu v roce 1995 je zaznamenán první případ infekční rakoviny u tohoto dosud naprosto zdravého zvířete...
no, a někdy případ hromadného vymírání zvířat člověk přímo vyrobí svojí neznalostí... : Údajné hromadné vymírání goril v Africe na virus Ebola Údajných až 5500 uhynulých kusů goril nikdy nikdo neviděl, existovaly jen na displeji kalkulačky...
Základem bylo skutečně uhynulých 221 goril žijících v blízkosti člověka (tedy i jeho skládek a krmení = nepřirozená strava). Zbytek byl kvalifikovaný odhad „odborníků“, z týmu vedeného Magdalenou Bermejovou z Barcelonské univerzity, na zbytku populace v divočině a výpočtu na kalkulačce... Věda bohužel nezná rozdíl ve fungování imunitního systému přirozeně a naopak nepřirozeně se stravujícího tvora. „Hozením obou do jednoho pytle“ vyrábí umělé, neexistující epidemie u divokých zvířat.
A tak nepřekvapí, že vzápětí je objeven 2x větší počet (živých) goril, než tyto „kalkulačkové výpočty“ předpokládaly:www.ihned.cz
V dalších dílech budeme rozkrývat v čem je schováno toto tajemství zářného zdraví u divoce, přirozeně žijících zvířat. A překvapivě zjistíme, že je to vlastně velmi jednoduché, přirozené a logické.
autor:
Diskuze k článku „Inspirace přírodou (1. díl) – život bez nemocí“