Historie a současnost hospodaření na hřebenech Krkonoš

Vznik Krkonoš

Povídání o historii a osídlování Krkonoš lze začít v prvohorách, v době horotvorné činnosti, které mělo vliv na utváření podloží nejen ve střední Evropě. Krkonoše jako takové však vznikly až při alpínském vrásnění v třetihorách. Velký vliv na vzhled pohoří měly i ledovce, které se v poslední době ledové o tyto hory zastavily. Důkazem toho jsou krásná ledovcová údolí na české i polské straně, ledovcová jezera v Polsku a rostlinné a živočišné druhy běžně se vyskytující v Alpách či skandinávských zemích. Dalším elementem, který modeloval a modeluje Krkonoše do dnešní podoby jsou horské řeky, které zde pramení.

Právě v blízkosti těchto řek si lidé začali stavět svá obydlí. Nejstarší dochované důkazy o osídlení Podkrkonoší pocházejí už z pravěku. Dlouhou dobu však byly hřebeny Krkonoš nepřístupné, protože je pokrývaly husté lesní porosty a tvořily tak přírodní hraniční ochranu Českého Království, tzv. pomezní hvozd. Cesty přes vrcholy začaly vznikat až ve třináctém století.

Počátky kolonizace

Počátky kolonizace tohoto území souvisí především s těžbou nejen dřeva, ale i nerostných surovin - zejména drahých kovů. Mnohem později pak uhlí (Žacléřsko). Krkonoše začali osídlovat nejprve Češi, ale od druhé poloviny 13 století na toto území začali přicházet hlavně Němci. Ve 14 století získala Koruna česká Slesko a pohraniční lesy ztratily na významu. Začala tedy masivní těžba dřeva a osidlování této, dříve pohraniční oblasti. Asi nejznámějším rodem, který se zde usídlil byli Harrachové a hned vedle nich Valdštejnové. Tyto dva rody se zasloužily o rozvoj osidlování v západních Krkonoších. Pokud budeme putovat dále na východ, narazíme na vesničky a města, která zakládali Benediktýni. Východní Krkonoše pak patřily Morzinům

Velmi známou osobou, která se v historii zasloužila o rozvoj těžby a kolonizaci ve východních a středních Krkonoších je Kryštof Gendorf z Gendorfu. Tento báňský hejtman pocházel z Korutan a pomáhal v boji proti Turkům v Maďarsku. Patřilo mu 381 krkonošských vesnic a trutnovské panství. Těžil hlavně v Lanově a Hertlíkovicích.

Soužití těchto rodů neprobíhalo bez problémů. Valdštejn například přehradil Labe a tak Gendorf nemohl po této řece plavit dolů do údolí dřevo, díky čemuž málem zkrachoval. Po bitvě na Bílé hoře Valdštejn začal skupovat statky ustrašených obyvatel a získal tak dvě třetiny Krkonoš. Byl zavražděn roku 1934 u Chebu.

Rozvoj řemesel

Netrvalo to dlouho a v Krkonoších díky nedostatku dřeva těžba utichla. Pro obyvatele to bylo velmi těžké období, protože byli z této činnosti živi. Tato skutečnost však nahrávala rozvoji klasických krkonošských řemesel, kterými je sklářství a textilní výroba.

V 16.stol patřila mezi hlavní sklářské osady Rokytnice a dnes již neexistující Sklenařovice (dnes významná botanická lokalita). Sklo se vyrábělo z křemene a přidával se do něj potaž - popel složený z bukového, habrového a jinanového dřeva. Provozovatelé tohoto řemesla měli výhody panovníků, získávali totiž nově zakládané osady.

Rozvoj textilního průmyslu se dal očekávat, díky pastevectví, které se zde v hojné míře provozovalo. Velmi se zde totiž dařilo ovcím, od kterých se získávala kvalitní vlna, která se spřádala doma na kolovratech. Z takto upraveného materiálu pak tkalci tkali sukno, které prodávali na jarmarcích v údolních městech (například Vrchlabí či Jilemnice).

Zemědělství

Krom ovcí se zde chovala i jiná hospodářská zvířata (kozy, krávy, prasata, drůbež, králíci...), která poskytovala maso a mléko, ze kterého hospodáři vyráběli lahodný tvaroh, jogurty, máslo a sýry, které se vyvážely i do Polska a Ruska. Ještě v současné době je po Krkonoších rozeseto několik malých soběstačných biofarem, které turistům své výrobky nabízejí a vězte, že je o ně veliký zájem. Osobně jsem již několikrát navštívila farmu na Černé hoře a vždy jsem si moc pochutnala.

Krkonošské boudy

Všechny tyto činnosti osadníci provozovali v klasických roubených boudách rozesetých po celých horách. Ty nejstarší byly rozděleny na dvě části: na část obytnou a chlév. Obě tyto části spojovala velká síň, ve které byla umístěna černá kuchyně (část domu, kde se zatápělo na vaření a výtop celého domu). V zadní části síně byl mléčný sklípek. Obytná část byla v podstatě jedna místnost vybavená pecí, na které se nejen vařilo ale i spalo, rohovou lavicí se stolem a policí na nádobí. U modernějších chalup můžeme vidět komoru a kůlnu na dřevo.

Dobytek byl ubytován v chlévě bez podestýlky, ale nijak netrpěl, protože vždy měl díky dobrým hospodářům a velkým loukám kolem chalup dostatek potravy a péče.

Pomoc vzácné krkonošské květeně

Právě takovýto druh ekologického zemědělství napomohl tomu, aby zde mohly růst i vzácné krkonošské rostliny, které by vysoká nespásaná či nesekaná tráva brzy přerostla a zamezila by jejich růstu. Pravě podle tohoto vzoru začali nedávno hospodařit i na Rýchorské boudě, která se nachází v první zóně národního parku. Na louce pod touto boudou rostou velmi vzácné krkonošské druhy a tak se vedení Krkonošského národního parku - provozovatel této boudy - rozhodlo dovést na Rýchory druh skotu, který pochází ze Skotska a vysadit je na zmíněné louce. Již v prvním roce se podařilo odchovat mladé.

Jakým způsobem horalé sváželi výrobky a vozili si domů zásoby?

Již první osadníci řešili problém jakým způsobem co nejsnadněji dostat do údolí hotové výrobky či naopak nahoru vynést zásoby nakoupené v údolí. Nejprve se vše řešilo velkými nůšemi, později krosnami, v zimě se sněžnicemi na nohou. Po nějaké době se do Krkonoš dostaly sáňky (tzv. rohačky), v létě opatřené kolečky a v zimě klasickými sáňkovými lyžinami.

Velkým usnadněním v pohybu bylo dovezení lyží. Ty získal hrabě Harrach z Rakouska. Nejprve se jezdilo s jednou dlouhatánskou holí. Dvě hole se začaly používat až později. Lyže získaly u místního obyvatelstva velkou oblibu a brzy se z lyžování stala všeobecná zábava a sportovní vyžití.

Po druhé světové válce byla převážná část německého obyvatelstva odsunuta a češi jejich boudy osídlili jen z malé části. Na místech, kde stávala klasická roubená stavení, která postupem času zchátrala, teď vyrostly moderní stavby sloužící turistům jako hotely. V mnoha případech však velmi nevhodně architektonicky řešené.

Jaký bude další vývoj Krkonoš ukáže až čas. Jen doufám že ne takovýto :-)