Ekologie nákupních tašek: do čeho dávat nákup a neškodit přitom životnímu prostředí?

Plastové tašky.
autor: umělá inteligence

Bavlna, papír a nebo plast?

Zajímá vás srovnání, jak jsou na tom s dopady na životní prostředí jednorázové plastové „igelitky“, papírové tašky a bavlněné tašky? Jaká z těchto možností škodí nejméně našemu životnímu prostředí?

Plastové tašky HDPE a LDPE

Plastové tašky sice pochází už z roku 1967, ale u nás se začaly prosazovat až po roce 1989. Jsou levné, poměrně pevné a přitom zabírají minimum místa. Prostě úplný zákaznický sen. Zároveň jsou ale ekologickou noční můrou.

Suroviny k výrobě plastových tašek pochází z ropy a zemního plynu. Ty pak musí být rafinovány, zpracovány na granule a následně za vysoké teploty vytvarovány do slabé folie a následně vyřezány a svařeny do konečného tvaru tašek. To vše za potřeby velkého množství energie. Přitom většinou už po prvním použití skončí svou životní dráhu v odpadu na nějaké skládce s omezenou možností recyklace.

Takových tašek přitom není rozhodně málo, jen v samotných spojených státech se kolem roku 2020 použilo za jediný rok neskutečných 100 miliard tašek, přitom recyklováno jich bylo méně než 5 %! Rozpad plastových tašek přitom může trvat 20 až 1000 let a mezi tím z nich Slunce a teplo vytváří mikroplasty, které zamořují přírodu i vše živé na celém světě – včetně nás, lidí.

Špatnou ekologickou pověst tedy mají plastové tašky oprávněně.

Papírové tašky

Na první pohled se mohou papírové tašky zdát jako skvělé ekologické řešení. Vždyť dřevo je přece ekologický a obnovitelný zdroj.

Jenomže na výrobu 10 miliard papírových tašek (spotřeba papírových tašek v USA v roce 2020 za jediný rok) je potřeba pokácet 14 milionů stromů! Ty je následně potřeba odvézt a počkat, než vyschnou. Potom je z nich odstraněna kůra, dřevo naštípáno na malé kousky a vystaveno vysokému tlaku a teplotě. Následně se smísí s vápencem a kyselinou siřičitou, dokud se ze směsi nestane buničina. Ta se potom promyje vodou a bělidlem, poté se lisuje na papír, který je řezán, tištěn, balen a přepravován.

Papírové tašky.
autor: umělá inteligence

To není zrovna jednoduchý a už vůbec ne ekologický proces. Podle jedné z analýz intenzivní používání toxických chemikálií v procesu výroby papíru produkuje až 70krát větší znečištění ovzduší a 50krát větší znečištění vody než při výrobě plastové HDPE tašky. Papírové tašky jsou také šestkrát až 10krát těžší než plastové, takže je náročnější i jejich přeprava a distribuce.

Takže, z hlediska ekologie není ani papírová taška žádná výhra. Takže nejlepší bude jistě bavlněná taška z BIO bavlny...

Bavlněné tašky

Většina supermarketů vám jako ekologickou variantu na odnesení vašeho nákupu nabízí bavlněnou tašku. Často dokonce (s náležitým příplatkem) z bio-bavlny. Bavlněné tašky jsou vyrobeny z obnovitelného zdroje a jsou biologicky odbouratelné. Jsou pevné a odolné, takže je lze opakovaně použít. Prostě úplná paráda!

Bavlna ale musí být nejprve za bohaté pomoci chemických hnojiv a pesticidů vypěstována a sklizena. Následně bavlněné tobolky procházejí procesem vyzrňování, který odděluje bavlnu od stonků a listů. Přitom je pouze zhruba třetina sklizené bavlny využitelná. Bavlna je pak balena a odeslána do přádelen bavlny, kde je načechraná, vyčištěna, zploštěna a spřádána.

Bavlněné nitě jsou tkané do tkaniny, která pak prochází chemickým praním a bělením, po kterém může být také barvena a vytištěna. Spřádání, tkaní a další výrobní procesy jsou energeticky náročné. Praní, bělení, barvení, tisk a další procesy spotřebovávají velké množství vody a elektřiny. Navíc než je z bavlny vyrobená taška pro váš nákup, tak často oběhne celý svět.

Tašky vyrobené z organické bio bavlny, pěstované bez pesticidů, jsou na tom ekologicky ještě hůře. Vzhledem k tomu, že výnosy organické bavlny jsou o 30 % nižší než výnosy konvenční bavlny, potřebují o 30 % více vody a půdy, aby vyprodukovaly stejné množství jako konvenční bavlna.

Takže, ani přírodní bavlna není zrovna ideální volba...

Jaká nákupní taška ze obchodu je nejekologičtější?

Pokud bychom chtěli porovnat konkrétní čísla jednotlivých druhů tašek, tak použijeme jednu českou studii z roku 2018. Ta se pokusila spočítat množství emisí skleníkových plynů v ekvivalentu kg CO2 na jednu tašku:

- Plastová LDPE taška: 0,033 kg - Plastová HDPE taška: 0,021 kg - Papírová taška: 0,019 kg - Bavlněná taška na opakované použití: 0,598 kg - Polyesterová taška na opakované použití: 0,034 kg

Z těchto čísel je krásně vidět, že v případě jednorázového použití je úplně nejhorší bavlněná taška, která má téměř 30krát vyšší dopad na životní prostředí než papírová taška. Na druhé straně je „nejlepší“ plastová HDPE taška, která má nejnižší dopad ze všech plastových tašek. To je dáno její nízkou hmotností a možností recyklace.

Důležité ale je, jak často tyto tašky používáte. Protože základem ekologického chování je nepoužívat věci „na jedno použití“. Podle této studie, pokud bychom chtěli dosáhnout stejného dopadu jako u plastové HDPE tašky, musíme papírovou tašku použít 3krát, LDPE tašku 4krát, polyesterovou tašku 35krát a bavlněnou tašku 710krát. Použít 3x papírovou tašku je teoreticky možné, ale použít bavlněnou tašku 710 je spíš sci-fi.

Takže z hlediska ekologie je jasný vítěz pevná polyesterová taška. Její výhoda je i objem, protože se do ní vejde několikanásobek běžné „igelitky“ a je rozhodně jednodušší nést jednu velkou polyesterovou tašku než 5 plastových, u kterých se navíc musíte neustále bát roztržení.

Na co se při porovnávání ekologičnosti nákupních tašek zapomenulo?

Jedna věc je ekologičnost materiálu, z jakého je vyrobená taška. Pak je tu ale ještě otázka, jak onu tašku dostanete z nákupu domů. Protože jestli k nákupu použijete super ekologickou tašku, vlastnoručně vyrobenou ze starého nepotřebného oblečení… ale s ní nasednete do prázdného auta a ujedete s nákupem 1 km domů, tak jste životnímu prostředí moc nepomohli.

Jestli chcete žít skutečně šetrně a nemáte obchod příliš daleko (což s neskutečnou hustotou všech možných supermarketů s potraviny pravděpodobně nemáte), tak je nejlepší si pro nákup dojít pěšky nebo třeba na kole. Kromě toho, že prospějete přírodě, tak pomůžete i své peněžence. Ušetříte jak za benzín či naftu (nebo klidně i za elektřinu, pokud jezdíte elektromobilem), ale hlavně přestanete kupovat zbytečnosti. Případně si ve větších městech můžete rovnou nechat nákup dovést až domů.

A v čem chodit na nákup pěšky? Plná taška se v ruce dokáže pořádně „pronést“, takže osobně radím pohodlný batoh vhodné velkosti, pro jistotu jištěný chytrým českým vynálezem zvaným „síťovka“. Na zádech totiž pohodlně unesete daleko víc, než co by pro vás bylo pohodlné nést v rukou. A s ohledem na trvanlivost batohu vám bude sloužit tak dlouho, že i ty „nejekologičtější“ tašky budou jen tiše závidět.

Jiné skvělé řešení objevili už dávno naši senioři. Ona taková taška na kolečkách sice nevypadá jako výkřik nejnovějších módních trendů, ale z hlediska bezproblémové dopravy i těžkých nákupů se jí málo co vyrovná.

zdroje:
American Chemistry Council: Životní cyklus nákupních tašek
The Washington Post: Papír nebo plast?
EnTechO: Srovnání environmentálních dopadů odnosných tašek z různých materiálů
Columbia University: Plast, papír nebo bavlna: Která nákupní taška je nejlepší?