Družice MetOp a její přechůdkyně
Meteorologické družice mají na svých palubách přístroje s malou prostorovou rozlišovací schopností, na druhé straně ale umožňují získat snímky v globálním měřítku při velmi vysokém časovém rozlišení.
První experimentální družice, na jejíž palubě byly přístroje pro zaznamenávání oblačnosti, se jmenovala VANGUARD 2 a byla vypuštěna v roce 1959. První meteorologický satelit v prvém slova smyslu, ale byla americká družice TIROS 1 uvedená na oběžnou dráhu kolem Země v roce 1960. Tehdy byl poprvé pořízen první snímek oblačných systémů pro potřeby meteorologie.
Z celosvětového měřítka patří mezi nejvýznamnější americké satelity řady METEOSAT provozované západoevropskou mezivládní agenturou EUMETSAT a jejíž snímky lze vidět při předpovědi počasí v televizi každý den. Nejznámější z amerických satelitů je řada NOAA provozovaná Národní agenturou pro výzkum oceánu a atmosféry. Jejich výhodou je především to, že družice přelétá určitou zeměpisnou šířkou vždy ve stejném místním čase. Hlavním přístrojem na jejich palubě je kromě je jiného zdokonalený radiometr s vysokou rozlišovací schopností. Tyto satelity obíhají po subpolární oběžné dráze se skonem 99 ° k rovině rovníku ve výšce 810 až 870 km. Snímají pás území široký 2400 km a snímek pořízený z nadiru má prostorové rozlišení 1,1 km. Snímky poskytuje 1x denně ve viditelném spektru a 2x denně infračervené snímky.
Satelity řady GOES, také americké se nacházejí v relativně neměnné pozici nad rovníkem ve výšce okolo 36 000 km. Systém DMSP představuje součást amerického vojenského letectva a jeho meteorologické služby. Podobně operující satelity na geostacionární oběžné dráze provozuje ve spolupráci se světovou meteorologickou organizací Japonsko, Indie a Čína.
foto: www.ipo.noaa.gov
autor:
Diskuze k článku „Družice MetOp a její přechůdkyně“