Dovoz a vývoz potravin: Logiku nehledejte

Není to ale jen o tom, že do ČR se vozí exotické ovoce jako pomeranče nebo banány a vyváží se jablka a brambory. Stačí podívat se na původ brambor, mrkve nebo „obyčejných“ jablek v supermarketu – české se stávají spíše výjimkou. A tak začíná být český původ na zelenině zvýrazňován a lidé si začínají všímat, že je zárukou výraznější chuti a často i čerstvějších potravin.

Brambory vyvážíme i dovážíme

Tak například jen v roce 2011 bylo do ČR dovezeno 70 tisíc tun jablek z 25 zemí světa, nejčastěji z Itálie, pak také ze Slovenska a Polska. Téměř 375 000 kg však bylo dovezeno třeba i z Chile. Tyto jablka se musí sklízet ještě nezralá, „dojdou“ pak po dlouhé cestě přes půl Zeměkoule. A desítky tisíc tun jablek vypěstovaných u nás naopak putovalo z ČR do zahraničí.

Podobné je to u brambor, těch bylo předloni dovezeno 142 tisíc tun, nejčastěji z Německa a Francie. A tak zatímco v supermarketech kupujeme brambory z Německa nebo z Francie, desítky tisíc tun těch českých jsou prodávány na Slovensku nebo v Německu. Tyto cesty trochu postrádají logiku. „To je trh a obchod. Potřebujete prodat a přijde-li nabídka ze zahraničí, které je lepší, prodáte tam,“ vysvětluje Martin Pýcha ze Zemědělského svazu České republiky.

Evergreenem je již česnek z Číny – za rok 2010 bylo dovezeno 5 588 česneku, z toho 3163 tun z jednadvacet tisíc kilometrů vzdálené Číny. U nás se přitom vypěstovalo jen 220 tun. Zejména na farmářských trzích se stává český česnek pro svoji typickou výraznější chuť žádaným zbožím. Před několika lety bylo prakticky nemožné jej sehnat, tyto trhy jsou tak vítanou možností, kde se setkají farmáři a zájemci o české potraviny.

Domácí prase? Nedostatkové

A závislost na dovozu se netýká jen spotřebitelů. Například velkochovy krmí často dobytek sójou pěstovanou v Jižní Americe. Je totiž i s náklady na cestu přes půl světa levnější než brambory vypěstované na stejné farmě. V důsledku toho se v ČR jen těžko hledal odbyt víceletých pícnin nebo krmných plodin, až je zemědělci přestali pěstovat. Stejně tak je dnes výjimkou česká řepa.

Klesá i živočišná výroba celkově a do ČR se vozí tuny masa a uzenin, často z Polska. V oblasti masa již ČR není soběstačná (zejména u vepřového masa je stav alarmující) a jak se ukázalo začátkem loňského roku, ani vajec nejsou české velkochovy, farmy a zemědělci schopni vyrobit tolik, aby uspokojily požadavky českých zákazníků. A co se týká českého mléka, to je vyváženo do Německa, kde se z něj vyrobí jogurt a ten se veze zpět do ČR…

Farmáři nabízí „jídlo s příběhem“

Pozitivní je, že lidé si začínají nedostatek českého zboží uvědomovat a chtějí čerstvé a kvalitní produkty. Stoupá kultura stravování a spolu s ní roste proto poptávka po regionálních potravinách. Zároveň mladá generace je na ekologické otázky citlivější a typický je obrázek mladé maminky, která sáhne v obchodě po bio potravinách, přestože stojí v průměru dvakrát více než konvenční.

Není to ale jen o supermarketech. Například již zmiňovaní prodejci na farmářských trzích si rozhodně nemohou stěžovat na nezájem zákazníků. „S každým zakoupeným výrobkem si zákazník odnáší i konkrétní příběh jeho producenta. Farmářské trhy se tak stávají vítanou alternativou nakupování anonymních průmyslově vyrobených produktů v maloobchodních řetězcích,“ říká Tomáš Popp z plzeňského sdružení ENVIC. A má pravdu.