Den Země: Jak to bylo s ochranou přírody v minulosti?

Nikde nebylo tak řáděno dle pořekadla »po nás ať přijde potopa«, jako právě v poříčí Mississippi. Nikdy před tím nevázla plavba po řece tak, nebylo tolik písčin a mělčin, jako nyní a nikdy nebyly povodně větší než nyní, načež pak zase nastane nedostatek vody. R. 1876 bylo lze plout po Little Miami parníkem proti proudu, ale již r. 1886 musila být plavba zastavena pro nedostatek vody.

Jakkoliv zní to neuvěřitelně, jest přece pravda, že množství vod jezer kanadských, jež byla považována za nevyčerpatelná, stále ubývá. Na Superior-lake a na jezeře Michiganu objevují se každoročně nové mělčiny a řeka St. Louis, jež u Duluthu vtéká do Superior-lake a jež, soudě dle jejího koryta, musila kdys míti ohromné množství vody, jest nyní nepatrnou říčkou.

Parníky na Mississippi.

Po příčinách těchto úkazů netřeba se tázat. Když známý cestovatel Hesse-Wartegg r. 1887 jel Wisconsinem a později přes Fargo k Yellowstone-parku, jel po celý den hořícím pralesem. V Sieře Nevadě v Kalifornii nalezl semenáře, jenž dobýval bohaté semenné tobolky wellingtonie (Sequoye gigantea) tím, že obrovské ty stromy dole podpálil a tak strom porazil.

Na cestě z Toleda poloostrovem michiganským do Sagniaw City viděl celé čtverečné míle pařezů. Stromy byly poraženy pro velké továrny nábytku v Grand Rapids a Kalamazoo, ale nikoliv způsobem hospodárným, nýbrž plýtváno zúmyslné nejlepším dřívím.

V Severní a Jižní Karolíně jel mnoho mil smrkovými lesy, kdež kmeny byly do dvou třetin tlouštky proťaty, aby se získalo terpentinu. To jsou jen některé případy pustošení lesů v Americe, jež se musí strašně pomstít.

Co nahoře v lesích Minnesoty, Wisconsinu atd. zhřešeno, postihuje těžce plavbu na řece St. Louis a v jiných městech na Mississipu. Na sta čtverečních mil půdy bylo v posledních letech zbaveno lesů, holá půda vody více nezdržuje a tak povstávají velké povodně, na něž zase následuje sucho a nedostatek vody v řekách.