Copak se to děje na Lipně II aneb rozhovor s RNDr. Monikou Krolovou PhD.

ROZHOVOR S MGR. MONIKOU KROLOVOU (DAPHNE ČR, Hydrobiologický ústav AV ČR)

Čím se evropská směrnice O vodách (2000/60/ES) liší třeba od našeho Vodního zákona (254/2001 Sb.)?

Rámcová směrnice o vodách v členských státech EU navozuje legislativní podmínky pro zlepšení ekologického stavu či potenciálu tekoucích i stojatých vod. Jsou zde zahrnuta i vodní díla, která jsou ovlivněna lidskou činnosti, jako například nádrže. Cílem směrnice je totiž výrazně zlepšit ochranu a nastolit dlouhodobě udržitelný způsob využívání vod ve všech členských státech EU.

Směrnice je založena na respektu k ekologickým vztahům ve vodních ekosystémech. Měřítkem udržitelného způsobu využívání vod je tu stupeň zachování souladu s přírodními ekosystémy. Tato směrnice zároveň respektuje, že technická řešení, která se pro plnění hospodářských funkcí používají, mají často velké dopady na vodní ekosystém, a je proto potřeba posuzování takových vodních útvarů provádět odlišně od útvarů přírodních. Nelze tedy srovnávat směrnici EU a náš Vodní zákon.

Cílem rámcové směrnice je dostáhnout u nádrží dobrého ekologického potenciálu. Laicky řečeno, je to stav, který je o trochu nižší, než u člověkem neovlivněných ekosystémů. Zde si Rámcová směrnice uvědomuje, že v silách člověka není možné se zcela přiblížit dokonalosti přírody.

V čem konkrétně je evropská směrnice O vodách (2000/60/ES) tolik inovativní?
Je to takový prvotní legislativní impuls, který nás nutí zlepšovat celkový ekologický stav a zhodnocovat potenciál našich vod. Určuje nám hodnoty, kterých by vodní útvary měly dosahovat. Už nám ale neříká, jak bychom to měli udělat. Je to vlastně dost nesnadný úkol, protože každý vodní útvar je specifický a musí se k němu individuálně přistupovat.

Do roku 2015 musí Česká Republika nabídnout plán, jak stav našich nádrží zlepšit. Usilovně na tom pracuje například Hydrobiologický ústav AV ČR České Budějovice, ve spolupráci s povodími ČR. Ale je to náročná práce. Není to pochopitelně jen problém Čech, ale i Evropy, kde si právě tak odbornici lámou hlavy, jak co nejlépe vyhovět právě této legislativě a zároveň i zlepšit stav vod.

Může se vůbec řízená správa vodní nádrže někdy přiblížit stavu přírodní vodní plochy?
Velmi složité odpovědět. Samozřejmě, je snaha aby se stav v nádržích zlepšil, a přiblížil se požadavkům Rámcové směrnice EU. Současně je to v řešení. Každá nádrž je specifická a musí se k ní přistupovat s komplexním řešením dané situace.

Vodní nádrže jsou součástí multikulturní krajiny, ale nikdy jim nebyla věnována pozornost v kvalitě vodního ekosystému. V minulosti byla pobřežní vegetace často nežádoucí, ale jak současný výzkum ukazuje, přítomnost pobřežních „litorálních“ porostů ve vodním ekosystému hraje významnou a positivní roli. A to jak v kvalitě vodního života, tak v kvalitě vody. Litorální porosty jsou zóna pro vodní život. Otázkou tedy bylo, proč umělé vodní ekosystémy, jako jsou nádrže s rozsáhlým kolísáním vodní hladiny, nemají litorální porosty?

Jak hodnotíte vodní nádrž Lipno z ekologického hlediska?
Nádrž Lipno na tom není tak špatně, jsou i vodní nádrže, kde je situace horší. Ale přeci jen, nádrž Lipno je výrazně morfologicky členitá. A právě morfologie vodního tělesa předurčuje míru eroze. Eroze břehů je typická zejména pro místa, které jsou exponované vůči vlnobití velkým sklonem. Tyto exponovaná místa jsou pro pobřežní vegetaci naprosto nevhodná, a prakticky se zde žádná vegetace nevyskytuje.

Eroze je negativním faktorem, který je sledován v mnoha vodních ekosystémech, včetně Lipna. Výzkum stavu litorální vegetace mezi roky 2006-2011 v nádrži ukázal, že stav litorální vegetace nemůže podpořit vodní společenstvo živočichů v takové míře, jak by bylo potřeba. Proč? Z jednoho důvodu - není celosezónně zaplavena. Hladina tu v průběhu roku kolísá až o 3,5 metrů.

Jakou funkci zastávají na normální vodní ploše litorální porosty (obecně)?
Litorální druhy rostlin jsou významnou součásti vodního ekosystému a svoji přítomností jej pozitivně ovlivňují. Emerzní druhy získávají živiny absorpcí kořenovým systémem ze substrátu. Kumulují během vegetační sezóny do svého rostlinného těla značné množství živin. Touto schopností pomáhají porosty rákosin vytvářet přirozenou bariéru a filtr mezi nádrží a okolními pozemky, což chrání alespoň trochu vodu před splachem a průsakem minerálních živin a jiných látek z okolí. Rostliny, které plavou na hladině, rovněž čerpají živiny kořeny nebo rhizoidy ze substrátu a celým povrchem těla z vodního sloupce.

Porosty rákosin a ostřic jsou pevně ukotveny v substrátu dobře vyvinutým oddenkovým systémem. Svým výskytem tlumí nárazy vln na břehy jezer a snižují tak jejich erozi. Porosty rákosin a ostřic vytvářejí životní prostředí mnohých druhů ptáků vázaných v hnízdící i mimohnízdní době na litorál. Svou přítomností v pobřežních vodách makrofyta s plovoucími listy (např. lekníny Nymphaea) tlumí účinky vln na břehy a zabraňují erozi.

Spolu se submersními (ponořenými) a emerzními formami rostlin vytvářejí vhodná stanoviště pro dravé ryby, zejména pro štiku a okouna, a nabízejí optimální prostředí, kde se vyvíjejí raná vývojová stádia ryb, čímž dochází k pozitivnímu ovlivnění rybí obsádky.

Jak obvykle vnímají vodohospodáři litorální vegetaci? Je to nutné zlo, něco jako plevel, překážka provozu, kterou je zapotřebí odstraňovat? 

Dříve nebyl dáván litorální vegetaci žádný význam, její přítomnost nebyla hodnocena příliš kladně. V současné době se hodnotí kladně, neboť zejména submersní „ponořené“ druhy rostlin pozitivně ovlivňují charakter celého vodního ekosystému i kvalitu vody. V některých případech jsou však vodní druhy makrofyt lidmi chápány jako nežádoucí. Především v místech vyhrazených rekreaci, kde mohou zabraňovat přístupu k vodě. Jsou také častou nepříjemností při jízdě na lodích a při plavání. Rekreace a rozvoj makrofytní vegetace proto může být často v rozporu.

Co si může člověk představit pod pojmem „ekozóna“?

Ekozóna je takový náš pracovní název. Nicméně pod označením ekozóna si představme v našem případě uměle vytvořená stanoviště pro vodní živočichy a to v místech, kde není přítomná ponořená vegetace, přirozená stanoviště pro vodní živočichy. V rámci projektu Ekozóna jsme vytvořili bezpečná místa pro fytofilní druhy ryb, prostředí, které podporuje rozmnožování obojživelníků a hnízdící ostrovy pro ptáky.

Jaká byla geneze vzniku nápadu, který nastartoval projekt „Ekozóna – místo pro život“?
Obyvatelé Frymburka, zejména nezisková organizace Přátelé čisté vody, se dlouhodobě zabývají kvalitou vody v Lipně a pořádají ve spolupráci s českobudějovickým HBÚ ČB každoroční seminář o stavu vodního ekosystému. Letos to byl mimochodem už třináctý ročník. Organizace DAPHNE ČR (Institut aplikované ekologie), za podpory nadace Via a ČSOB, seznámili občany Frymburka s možností/návrhem/pokusem, jak podpořit a zlepšit stav a kvalitu vodního ekosystému v nádrži Lipno a přiblížit se tak požadavkům Rámcové směrnice ve vodních dílech, tam kde litorální porosty chybí, nebo jsou nedostatečně.

V případě, že projekt v nádrži Lipno bude mít pozitivní výsledek, máme alespoň částečné řešení pro zlepšení ekologického potenciálu i u jiných nádrží.

Byl už někde takový podobný projekt v Čechách realizován?
Pokud víme, tak ne. Jednotlivá opatření jsou jednoduchá a používají se. Čtenáři určitě znají plovoucí ostrovy pro podporu hnízdění rybáků nebo laguny pro obojživelníky. Rovněž se celkem běžně používají okouní hnízda, méně už však ponořené dřevo, jakožto možnost úkrytu pro ryby.

Jedinečné na našem projektu je to, že se snažíme všechny tyto opatření zkombinovat do jednoho funkčního systému. Podobná opatření jsou v souladu s Vodní směrnicí, proto celý systém monitorujeme, abychom byli schopni to dělat ještě lépe a levněji i na jiných místech v ČR.

Lze tedy technickou cestou zařídit přírodní model obnovy?
No to je totiž otázka, zda jsme schopni v nepříznivých podmínkách, jako je rozsáhlé kolísání vodní hladiny a malá průhlednost vody, donutit vodní rostliny růst. Moje odpověď je jednoznačné „ne“. My se musíme pokusit rostlinám nejprve vytvořit prostředí, které jim vyhovuje, a ony tam pak začnou být. V tomto případě nám nezáleží na konkrétních druzích.

Naším cílem určitě není vytvořit něco jako plovoucí zahradnictví, protože to za prvé stojí moc peněz, a za druhé to vyžaduje příliš mnoho práce. Vodohospodáři pochopitelně potřebují vše levně a rychle. I proto se nápad s umělými habitaty, právě v nádržích, kde nejsme schopni vytvořit vhodné podmínky pro litorální porosty, ujal. Umělé prostředí v podstatě simuluje nepřítomnou zatopenou vegetaci, a alespoň z části ji nahrazuje.

Co konkrétně se bude na Lipně/Vřesné v rámci projektu Ekozóna budovat?
Rozhodli jsme se vybudovat umělá stanoviště pro ryby, ptáky a obojživelníky. Celý projekt je situován do zátoky Černá (Vřesná), která je dobře chráněná před erozní činností vln, a je současně dobře přístupná. Chceme také podpořit život v okolí městyse Frymburka a zapojit do projektu místní obyvatele. Proto zde bude vybudována i naučná stezka, která návštěvníky blíže seznámí s vodním ekosystémem a umělými stanovišti. Naučná stezka také upozorní na historii zátoky a vzniku nádrže Lipna. Celkem počítáme s jedenácti zastaveními. Takže se přijďte podívat.

Jak se k vašemu záměru staví okolí? Vodohospodáři, úředníci, přírodovědci…
Setkáváme se hlavně s pozitivními reakcemi. Začíná se zapojovat spousta jednotlivců a organizací. Příkladem je podpora lidí z Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR, kteří budou intenzivně monitorovat uměle vytvořené prostředí pro podporu ryb.

Co s vaším plánem udělali letošní povodně? Jaké dopady můžou mít budoucí povodně na vytvořenou ekozónu?

Vysoký stav vody v nádrži Lipno nám zkomplikoval práci jak při umisťování habitatů pro ryby, tak s tvorbou laguny pro obojživelníky. Nyní musíme vyčkat na obvyklý stav vodní hladiny, abychom habitaty vytvořili pro standardní situaci na Lipně. Dalším problém je firma, která měla vyrobit ostrovy pro ptáky. Bohužel byla vyplavená během povodní. Ale vše bude připraveno pro nadcházející sezónu.