Češka studuje mořské korály a potřebuje pomoc. Proč mě to má zajímat?

Mořská biologie, přesněji mořští koráli, není úplně typický obor pro středoevropského studenta. Ani u Vás to nebyl sen z dětství, přišlo to až mnohem později. Kdy a kde? Co Vás motivovalo?
Začalo to v roce 2019, když jsem se vrátila z „Working Holiday“ pobytu ve Vancouveru v Kanadě. Bylo to nádherné místo a oceán mi hrozně přirostl k srdci. Když jsem se pak vrátila domů a začala pracovat na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, uvědomila jsem si, jak krásný výzkum přírody je, a rozhodla jsem se, že se stanu mořským biologem. Připravila jsem si plán a rozdělila ho na konkrétní kroky. Začala jsem tím, že jsem se na začátku roku 2020 přihlásila na dálkové studium obecné biologie v Ústí nad Labem, začala se učit na přijímačky, a během toho jsem se pak vrhla na kurzy potápění. Tím se celý proces rozběhl naplno.

Co to vlastně ti mořští koráli jsou? Proč by se o ně měl zajímat i Středoevropan?
Koráli jsou drobní živočichové, žahavci, kteří v drtivé většině žijí ve velkých koloniích. Kolonie útesotvorných korálů pod sebe produkují uhličitan vápenatý a tvoří útesové struktury, jak je známe. O stav korálových útesů by se měl zajímat úplně každý, bez ohledu na to kde žije, protože korálové útesy poskytují domov mnoha druhům ryb, které jíme. Bez korálů nebudou útesy, bez útesů nebudou mít ryby kde sídlit, a celý ekosystém a potravní řetězec, který je na něj napojený, bude ohrožen.

Co je nejvíc ohrožuje?

V současné době jsou koráli nejvíce ohroženi oteplováním mořské vody. Dlouhé a stále častěji se opakující vlny veder způsobují zahřívání mořské vody, což korály stresuje a vede k jejich blednutí. Po vyblednutí jsou koráli už jen krůček od úhynu. Ti odolnější přežijí, většina však bohužel ne. Ohrožuje je také lokální znečištění vody.

Co pro ně může udělat každý obyčejný člověk?
Velmi důležitá věc, kterou může udělat opravdu každý, je kupování ryb, ať už v konzervách, nebo třeba mražených, z udržitelného rybolovu. Nadměrný a nekontrolovaný rybolov útesy poškozuje, ať už tím, že rybáři vyloví skoro všechny ryby, které na útesech žijí, nebo tím, že používají nešetrné rybářské praktiky. To je pak velmi smutná věc, protože jde třeba o vlečné sítě, které jsou z rybářské lodi spuštěny na mořské dno a taženy tak, že chytají a lámou cokoliv, co jim přijde do cesty. Tyto praktiky jsou naštěstí víc a víc kontrolovány, ale stále se najdou místa, kde je provozují. Další dobrá věc, kterou může udělat opravdu každý, a která má velký vliv, je, že si mohou lidé na dovolenou k moři kupovat opalovací krémy šetrné ke korálům. Tyto krémy jsou už i u nás volně dostupné v drogeriích, a nejsou drahé. Důležité je hledat označení, že jsou „reef safe“, nebo s obrázkem korálu, nebo s nápisem, že neobsahují oxybenzon a octinoxát.

V čem vidíte jejich budoucnost?
Budoucnost korálů je složitá a nejistá, protože oteplování oceánů bude s největší pravděpodobností pokračovat. Je tedy potřeba hledat mezi korály ty vyšším teplotám odolnější, a těm se v rámci restorace korálů („coral restoration“) co nejvíce věnovat. Restorace korálů je proces, kdy jsou malí koráli pěstováni ve vhodných podmínkách v nádržích nebo na dobrém místě přímo v oceánu, a pak jsou nasazeni na korálový útes, aby mohli dál růst a stát se součástí toho místního ekosystému.

Zpět k Vašemu příběhu. Studovala jste bakaláře v oboru biologie v Ústí nad Labem. V době studia jste pracovala na grantovém oddělení Karlovy univerzity, absolvovala kurzy potápění a zároveň jste chystala přihlášky na zahraniční univerzity. Jak to šlo všechno skloubit dohromady? Určitě Vám někdo musel pomoci.

Chvílemi to bylo velmi těžké, musela jsem úplně od základů změnit svůj život, fungovala jsem ve velmi přísném režimu. Bez něj bych to všechno dohromady nezvládla. Spala jsem přesně sedm hodin, měla jsem velmi konkrétní denní rozvrh, a měla jsem rozplánovaný téměř každý pracovní den i víkend. Opravdu skvělé bylo, že mě hodně podporovali v práci, a také vyučující ve škole v Ústí. Tam se mi studovalo opravdu dobře, dostalo se mi velké pomoci jak od učitelů, tak od spolužaček. Moc ráda na to období vzpomínám. Co se přihlášek na školy týče, s těmi mi dost pomohlo Education USA, které podporuje studenty, kteří se chtějí dostat na americkou univerzitu. Dostala jsem od nich spoustu užitečných rad a informací, úplně zdarma, za což jsem byla moc vděčná. Pokud někdo z čtenářů zvažuje studium v Americe, určitě doporučuji se na ně obrátit.

Proč zrovna Havaj a ne Austrálie s pověstným Velkým bariérovým útesem?
To je dobrá otázka! Chtěla jsem do USA, protože vím, že tady je výzkum v oblasti korálových útesů hodně aktivní. Do Austrálie jsem se nehlásila, to už mi připadalo moc daleko. Havaj je sice taky, ale alespoň je na stejné polokouli jako Evropa.

Jak probíhá Váš běžný pracovní týden a víkendy na Havaji?
Teď během léta hodně pracuji, mám dvě zaměstnání na částečný úvazek, a připravuji se na dvě prezentace týkající se mé diplomové práce. Jedna proběhne už brzy a další pak na konci srpna. Ve volných chvílích pracuji na analýze korálů do školy, hledám různá stipendia a střádám plány – krátkodobé i do budoucna. Ráda bych se tady během léta podívala na nějaká hezká místa, moc výletů jsem zatím nestihla. Tak snad to vyjde!

Máte čas i na rekreační šnorchlování a potápění?
Potápění se snažím věnovat co nejvíce, abych sbírala zkušenosti, a abych si udržela certifikaci výzkumného potápěče. K rekreačnímu šnorchlování a plavání jen tak se bohužel moc nedostanu, ale potápění mě stejně těší víc, tak mi to až tak nevadí. Během prvního semestru jsem se plavání věnovala pravidelně, protože pro certifikaci výzkumného potápěče bylo potřeba uspět ve fyzických testech. Teď spíš běhám a doma cvičím jógu.

Jak je to na Havaji celkově s ochranou přírody?
Havaj se o svou přírodu velmi stará. Co se mořského světa týče, panují zde přísná pravidla. Bohužel spousta lidí, zejména turistů, tato pravidla nerespektuje, na což pak doplácí i ostatní. Například lidé neustále „naháněli“ delfíny a další mořské tvory, snažili se na ně sahat, nějak s nimi reagovat a fotit se, takže vláda zavedla pár opatření, například pokuty. Obecně, lidé žijící na Havaji si velmi cení půdy a přírodních bohatství, a jsou tu ke všem ekosystémům velmi ohleduplní.

Co Vás čeká příští semestr a už víte, kam přesně zamíříte po studiu?
Příští semestr mě čekají dost těžké, ale zároveň zajímavé předměty, a budu pokračovat ve své dobrovolnické činnosti, kterou jsem na léto přerušila. Po magisterském studiu bych chtěla studovat doktorát a věnovat se výzkumu právě v oblasti obnovy korálových útesů. Pokud se mi nepodaří dostat na doktorandskou pozici, tak bych ráda v oblasti restoraci korálů našla zaměstnání tady, abych mohla hned přiložit ruku k dílu.

Je něco, co Vás překvapilo, ať už při podávání přihlášek nebo přímo při studiu, a chtěla byste na to upozornit další zájemce o studium?
Co mě trochu překvapilo je, kolik je potřeba štěstí, aby se do USA člověk jako magisterský student dostal. Přiznám se, že to je něco, s čím jsem se jako člověk, který věří, že tvrdou prací jde dosáhnout všeho, těžko smiřovala. Je nutné počítat s tím, že ačkoliv uděláte naprosté maximum, nemusí vás na žádnou školu přijmout, protože jste prostě měli smůlu. Třeba najít si vedoucího diplomové práce, který by si vás vzal „pod křídla“, je vyloženě otázka štěstí, a bohužel je to nezbytné pro to, aby vás na magistra na americkou univerzitu přijali. Tedy alespoň v mém oboru. Je proto potřeba začít s oslovováním profesorů včas, a oslovit jich tolik, kolik jen člověk zvládne. Já kontaktovala opravdu desítky lidí, a z toho jsem dostala jen jednu jedinou kladnou odpověď – od mé současné vedoucí práce.

Je nějaký zásadní rozdíl mezi americkými a zahraničními studenty co se týče podmínek studia nebo třeba stipendií?
Na většině škol platí zahraniční studenti vyšší školné, než Američané. Jinak jsem si žádných rozdílů ve studiu nevšimla. Byla jsem přijata moc hezky, a zachází se mnou stejně jako s každým jiným studentem. Co se tu ale naopak zohledňuje hodně je dřina a ochota učit se a jít za svým cílem. To má vliv na všechny oblasti jak ve škole, tak i v dalších aktivitách, bez ohledu na to, odkud jste. To se mi moc líbí. Co se stipendií v USA týče, těch pro zahraniční studenty je sice méně, než pro ty americké, ale pořád spoustu. Je tu ale velmi vysoká konkurence.

Další věc je, že mezinárodní studenti mohou pracovat maximálně 20 hodin týdně. To mi trochu komplikuje situaci, protože kvůli tomu, že jsem dostala od školy stipendium, které pokryje část školeného a já si tu slevu musím „odpracovat“, už nemám možnost si přivydělat jinde.

Co konkrétně děláte pro školu a kde dobrovolničíte?
Pro školu pomáhám vyučujícím, kde je potřeba, a zejména pomáhám při výuce. Taková pozice by šla přeložit jako „asistent výuky“, což vypadá tak, že u složitějších předmětů student asistuje profesorovi při opravování domácích úkolů, při tvorbě materiálů, během hodin, pomáhá s opravováním testů, a podobně. Co se dobrovolnické činnosti týče, tak to během semestru pracuji v „Hawai’i Coral Restoration Nursery“, což je státní výzkumné pracoviště, které se věnuje obnově korálů. V tomto zařízení pěstují korály v nádržích a pak je vysazují zpět na okolní útesy. Také přechovávají a pěstují velmi vzácné druhy korálů, aby zabránili jejich vyhynutí. Tato aktivita mi přináší velkou radost, i když zatím dělám jen jednodušší úkoly. Vždy se tam moc těším.

Jako zahraniční student se stipendiem si tedy v podstatě nemáte šanci přivydělat a z toho zaplatit zbylou část školného a životní náklady je to tak? Kolik je ta zbylá část školného a životní náklady na jeden semestr?

Zbylá část školného na jeden semestr je zhruba 7 200 dolarů, což je asi 160 000 Kč. Moje životní náklady jsou cca 1 400 dolarů na měsíc, což je asi 32 000 Kč, na semestr pak tedy cca 160 000 Kč. Žiji ale velmi úsporně, nemám téměř žádné jiné výdaje než ty na nájem a jídlo. Každý je jiný, proto bych nerada tu částku na životní náklady nějak zobecňovala.

První rok Vám pomohli rodiče a vlastní úspory. Letos by Vám mohla pomoci sbírka na portálu Donio, kterou pro Vás založila kamarádka. Na co konkrétně tedy peníze ze sbírky půjdou?
Peníze ze sbírky půjdou na pokrytí školného a životních nákladů. Pokud je to možné, chtěla bych takto moc poděkovat lidem, kteří zatím ve sbírce přispěli. Moc si cením jakékoliv částky, kterou mi svěřili, a jejich důvěry v to, co dělám. Budu i nadále dělat maximum pro to, abych studium úspěšně zvládla, a pomohla obnově korálů co nejvíce.

Kláro, díky za rozhovor a přeji ať se vše daří tak, jak jste si vysnila.
Já moc děkuji za tuto příležitost a za podporu!