Bylinky pro podzimní období

Dozrávající plody nám poskytují poslední dávky ovocného cukru a živin, ale většina z nich slouží především k uskladnění na zimu. Dozrávají především plody červené, žluté a oranžové barvy, které mají velice prospěšné účinky pro naši slezinu a slinivku. Jsou to například jeřabiny, dýně, poslední cukety, jablka, hrušky, švestky, ringle nebo mišpule. Mišpule jsou však výborné až po přejití mrazem, s jejich sklizní je tedy ideální vyčkat.

Výbornou vitaminovou bombou je též rakytník,

mnohdy hojně pěstovaný na zahradách rodinných domů. Je třeba mít na paměti, že rakytníky je třeba mít vždy alespoň dva kusy, od každého pohlaví jeden, aby mohlo dojít k opylení, jinak se z něj stane pouze okrasná rostlina bez plodů. Sběr plodů rakytníku je poměrně obtížný, rostlina píchá a plody se snadno v ruce rozmačkají, je třeba dávka trpělivosti. Často doporučovaný řez celých větví s celými trsy plodů a jejich následným zmrazením v mrazáku je sice rychlejší, nicméně rostlině nesvědčí a hrozí, že brzy zahyne, popřípadě chytne infekci. Doporučuji tedy více trpělivosti, počkat si na první podzimní mrazíky a sbírat plody jeden za druhým. Sice asi více promrzneme, ale o to víc nám pak rakytník bude chutnat a rostlinu si tak zachováme na mnoho dalších let dopředu.

Stejné pravidlo se týká i šípků nebo hložinek.

Po přemrznutí jsou sice bahnitější konzistence, nicméně jejich chuť bývá obvykle méně trpká, stejně tak u trnek. Někdo však preferuje spíš trpkou chuť těchto plodů, a sbírají plody již před přemrznutím, proto zvažte pro sebe, která verze je pro vás přijatelnější. U šípků je třeba zbavit je semen a chloupků uvnitř plodu, jinak nás v čaji nebo marmeládě nepříjemně podráždí jak na jazyku, tak později v žaludku. Hložinky konzumujeme v malém množství, jelikož mají silné působení na srdce. Výborná je však například tinktura z nich, někdy známá pod názvem „hlohovice“. Plody, které nespotřebujeme, necháme na stromě pro ptáčky, jsou pro ně výbornou potravou pro zimní období. Ve sněhu jejich červená barva přímo svítí, a tak je snadno najdou.

Podobně jako ptáčkům, ale i nám poslouží veškerá semena,

která s koncem léta a v průběhu podzimu dozrávají. Jelikož jsou nositeli života pro příští rok, jsou nabitá živinami, minerály a vitaminy. Skvělý je například sezam, a to jak černý, tak bílý. Jedna kávová lžička sezamu nasypaná například do jogurtu dodá dávku vápníku na celý den. Je tak výbornou volbou například pro vegetariány, navíc pokrmům dodá krásnou oříškovou vůni i chuť.

Dýňová semínka nám zas doplní obrovskou dávku zinku (jsou nejbohatším nositelem zinku mezi potravinami vůbec), slunečnicová mají zase bohatou zásobu vitaminu E. Konopná naproti tomu poskytují ideální poměr obsažených omega-3 a omega-6 mastných kyselin, navíc jsou z rostlinných potravin jedním z nejbohatších zdrojů těchto životně důležitých esenciálních kyselin. Omega-3 mastné kyseliny doplní též len, je však třeba jej konzumovat v rozemletém stavu, jinak působí pouze jako projímadlo.

Všechna semínka však drtíme maximálně hodinu před samotnou konzumací, déle rozdrcená mohou být naopak toxická, většinou tuky v nich obsažené jsou již žluklé, a více zatěžují játra. Mohou též obsahovat plísně a prach vzniklý při skladování, proto preferujeme jejich rozdrcení přímo před samotnou konzumací. To samé platí i pro ořechy, které rovněž drtíme až před samotným použitím. Pokud ořechy chceme konzumovat v celém stavu, uchováváme je pokud možno co nejdéle ve skořápce.

Pokud kupujeme již vyloupané, snažíme se spotřebovat co nejdříve. Před konzumací je nutné ořechy namočit do studené vody, aby se vyplavily toxiny, plísně a prach nastřádaný při skladování, ale též tzv. inhibiční faktory, které brání semenu nebo ořechu před vyklíčením, podobně jako je tomu u luštěnin. Doba namáčení se u jednotlivých ořechů liší, například kešu stačí pouhé 2-4 hodiny, zatímco lískové nebo vlašské můžeme klidně nechat namočené přes noc. Dobu namáčení pečlivě prostudujte, jelikož déle namáčené ořechy naopak mohou nepříjemně změknout a tuky v nich obsažené se rychleji rozkládají, což se pak projeví na konzistenci i nepříjemné chuti.

Rostliny při přípravě na zimu postupně odkvétají a stahují svou sílu zpět do kořenů.

Sběr kořenů je ideální před příchodem prvních mrazů, ale zásadně po odkvětu rostliny, kdy většina svrchní části je již uschlá nebo uhynulá. Kořenů sbíráme jen tolik, aby rostlina měla dostatek kořenů pro vyklíčení v příštím roce. Kořeny též vyrýváme opatrně, abychom nepoškodili zbytek rostliny, a nedostala se tak k ní infekce, která by ji mohla zahubit.

Sesbírané kořeny ihned zpracováváme tak, že je umyjeme pod studenou tekoucí vodou, nakrájíme a dáme ihned sušit, jinak by hrozilo jejich zplesnivění či jiné znehodnocení. Výborný je pro toto období například kořen pampelišky, puškvorce, čekanky, kostivalu, zázvoru, kuklíku nebo topinamburu. Některé kořeny je možné sbírat i v průběhu zimy, pokud země není promrzlá. Kořeny obvykle sbíráme u dvou a víceletých rostlin, jelikož dříve jsou ještě malé velikosti a rostlina by jejich sběr nemusela přežít.

Na závěr se sluší připomenout, že podzim a zima jsou ideálním obdobím pro vytřídění nepotřebného, stejně jako tak činí příroda v podobě spadaného listí. Přeji vám, ať váš podzim je co nejvíce odpočinkový a ať můžete prohlédnout skrz vytříděné věci a užít si úplně nový pohled na svůj život. Zdroje: Blog Linda Mahelová. © 2015-2023 Linda Mahelová. Archiv článků. Léčivé kořeny bylin. [online]. Dostupné z:lindamahelova.cz

KOCOURKOVÁ, Blanka Ing.CSc., a kol., 2015. Léčivé aromatické a kořeninové rostliny a základy fytoterapie. Agronomická fakulta. Mendelova univerzita v Brně. Brno. ISBN 978-80-7509-361-6.

Bylinky Revue, 2019-2023. Praha. ISSN 1804-3135