Ano, Země má své cykly, právě žijeme v chladném období

V průběhu posledních 485 milionů let kolísala globální teplota v rozmezí 11 - 36 stupňů Celsia

Poslední studie, která pracovala se záznamy o teplotách v horninách, usazeninách a fosiliích 485 milionů let zpět ukazuje, že globální teplota v historii Země kolísala o 25 stupňů Celsia, což je více než se předpokládalo.

A jak asi tak vědci mohou vědět, jaká byla teplota někde v době dinosaurů?

Vědci samozřejmě neměli k dispozici data z prehistorických teploměrů, protože nic takového neexistovalo. Nicméně informace o teplotě se dá zjistit i jinak. Poslouží nám k tomu takzvaná proxy měření. Tím základním je měření koncentrace izotopů kyslíku v usazeninách pod mořem i na pevnině, která je závislá na teplotě. Věk je pak určován hloubkou vrtu kde je konkrétní koncentrace zjištěna.

Velkou hromadou těchto dat z celého světa vědci nakrmili sofistikované počítačové modely klimatu. Na základě těchto simulací a reálných dat vznikla rekonstrukce teplotní historie Země nazvaná PhanDA. Podle této studie žijeme aktuálně v chladných teplotních podmínkách, které byly v historii Země spíše vyjímkou.

CO₂ je v atmosféře tak málo, že vypouštění člověkem nemůže hrát roli

Naopak, z hlediska oteplování hraje koncentrace CO₂ klíčovou roli. Ukazují to též proxy měření v usazeninách. CO₂ zaujímá nyní 0,0035% celkového složení atmosféry. Ale uvědomme si, že celých 78% atmosféry tvoří dusík, 21% kyslík. Na ostatní složky, včetně CO₂ , které též nemalou měrou ovlivňují zemské klima, zbývá pouhé 1%. Z tohoto jednoho procenta tvoří 93% argon.

Z toho jasně vyplívá, že množství vypuštěného CO₂ teoreticky ovlivní složení atmosféry výrazně více než kdybychom vypustili stejné množství dusíku, protože bude tvořit výrazně větší procento z celkového množství CO₂ než je tomu u dusíku.

Život je na naší planetě jaký je, právě díky složení atmosféry.

Od roku 1960 stoupla koncentrace CO₂ o 30%. Toho, jaký vliv má na množství těchto a dalších znečišťujících látek v ovzduší člověk, jsme si mohli všimnout za pandemie Covidu, kdy byl vzduch o poznání čistší, protože po celém světě byla omezena výroba a doprava. Dokazují to měření z meteostanic.

Vědci, kteří stojí za studií PhanDA spočítali, že pouhé zdvojnásobení množství CO₂ v atmosféře znamená nárůst globální teploty o 7.7 stupně Celsia, což je výrazně více než počítají současné klimatické modely pro budoucnost. Velmi zajímavé je jak přesně koncentrace CO₂ koresponduje s teplotou.

V minulosti měly na vysokou koncentraci CO₂ a tím i vysoké teploty na svědomí především vulkanická činnost, tektonické pohyby, změny oceánských proudů, ale také množství vegetace a vesmírné vlivy. Vše ale probíhalo s mnohem větší intenzitou než nyní.

Vymírání druhů

Náhlé změny koncentrace CO₂ a tím i teploty, měly za následek několikero hromadné vymírání druhů. Důvodem je to, že se tyto druhy nestihly za tak krátký čas na tuto změnu evolučně adaptovat. Na následující, křivce, která naznačuje vývoj globální teploty podle PhanDA si lze dobře ukázat i období, kdy došlo k nejmasivnějším vymírání druhů. Jsou to ta období, kdy nejstrměji stoupá křivka.

Poslední Dobu ledovou najdete až úplně na konci. Její zlom a strmý nárůst teploty v poslední době je tam téměř neviditelný, protože poslední doba ledová skončila "teprve" před zhruba 11ti tisíci lety a křivka trošku splývá s rámečkem. Data jsou v grafu uvedena v milionech let.

Velké stěhování

Při postupném zaledňování severní Evropy v poslední Době ledové, se areál výskytu například teplomilnějších stromů posunul výrazně jižněji nebo do nižší nadmořské výšky. Teplomilné druhy byly namačkány v úzkém pruhu kolem rovníku. Po oteplení se jejich výskyt postupně opět přesouvá severněji a výše. Tohle můžeme pozorovat právě dnes.

"1,5 stupně? To je nic?"

Data z posledních 100 let ukazují, že právě nyní dochází k dalšímu extrémnímu oteplování. Za posledních 100 let je to o 1,5 stupně. Může se to zdát málo, ale uvědomme si, že podle výše zmíněné studie byla globální teplota v poslední době ledové 11 stupňů Celsia. Tato doba skončila zhruba před 11 000 lety. Dnes je tato globální teplota udávána 15 stupňů Celsia. Nárůst tedy o pouhé 4 stupně z toho 1,5 stupně během posledních sta let. A to díky zvyšující se koncentraci zejména CO₂ , prokazatelně ovlivněné činností člověka.

Jak jsem psala výše, život na Zemi potřebuje na to, aby se přizpůsobil hodně času. Takový druh stromu k tomu, aby se přesunul potřebuje přinejmenším stovky let. Strom samozřejmě nemá nožičky, jeho přesun spočívá v tom, že každá generace roste severněji a severněji. Jižněji rostoucí jedinci odumřou. Při ochlazení je tomu samozřejmě naopak.

Vidět to je v Krkonoších, kde se nyní postupně zvyšuje hranice lesa. Stromy se tlačí čím dál výš a začíná pomalu zarůstat vzácná arkto-alpínská tundra, kterou tu zanechaly poslední ledovce. Severským druhům se tu daří, protože tu stále mají klima jako v jejich domovině. Pokud se však bude dále oteplovat, tyto druhy nemají už kam výše utéct. Prostě vyhynou.

Evoluce, která by dala organismům větší odolnost vůči suchu a horku, samozřejmě probíhá výrazně déle.

Proč máme u nás všude smrky?

Ano, i to souvisí s klimatem. Smrk jako druh potřebuje spíše chladnější podnebí. Současné smrkové monokultury se začaly vysazovat v době kdy probíhala poslední takzvaná malá doba ledová, která skončila v průběhu 19 století. Lidé v té době potřebovali dřevo nejen pro začínající průmysl. Smrk byl v té době ideálním druhem stromu, kterému se v našem podnebí dobře dařilo. Jenže časy se mění a s ním i klima, a to, z hlediska historie Země, nyní velmi, velmi rychle. V současné době u nás smrky spíše trpí a jsou proto náchylné na kůrovce. Nicméně právě kůrovcové holiny nám nyní dávají šanci lesy připravit na změnu klimatu tak, že na ně zasázíme stromy, které jsou vůči ní odolnější.

Na jih Moravy se přistěhoval šakal, který normálně žije výrazně jižněji. Některé ptačí druhy, které ještě před pár lety zimovali v Africe naopak zůstávají u nás nebo těsně za hranicemi, protože díky mírné zimě i tady mají dostatek potravy. To jsou příklady dalších důsledků současného oteplování. A to nyní nemluvím o extrémním počasí.

Aktuálně je tu klima jako v roce 1996 v Chorvatsku

Možná se Vám to nezdá, protože si na rostoucí teploty pomalu zvykáme, ale za takovým počasím, jako bývá poslední roky v létě u nás, jsme v devadesátkách jezdili do Chorvatska. Teď pomalu objevujeme krásy polského pobřeží, kde bychom se dříve vykoupali v chladném moři jen stěží, a to i v létě.

Život na Zemi neustal ani když byla globální teplota 36 stupňů Celsia

Ale chceme-li pohodlný život, jaký máme nyní, včetně dostatku vody a jídla, nechceme-li vítat jižní národy, zvířenu a květenu, je nejvyšší čas přestat přitápět pod kotlem. Klima jaké tu máme teď by totiž naši potomci v budoucnosti mohli hledat někde ve Skandinávii.

Zdroje:

Studie na Science. org
Fakta o klimatu.cz
Hromadné vymírání druhů na Vesmír.cz