30 let ochrany přírody v ČR

Základem pro nastartování změn bylo zřízení samostatného Ministerstva životního prostředí, které dostalo za úkol připravit potřebnou legislativu a koordinovat kroky vlády v oblasti ochrany ŽP. To se stalo podstatě hned po revoluci v lednu 1990.

Lesy už neumírají kvůli oxidům síry

V posledních desetiletích minulého století byly velkým problémem exhalace oxidů síry, které se, zjednodušeně řečeno, dostávaly zpět na zem ve formě kyselých dešťů, které, mimo SO2 a jiné látky, obsahovaly síran a kyselinu sírovou. Tyto látky pak otravovaly půdu a vodu. Odnesly to smrkové monokultury v oblastech s vysokým průmyslovým zatížením. Krušné hory, Jizerky a Krkonoše hodně ovlivněny i průmyslem z Polska a Německa. Díky zákonné nutnosti instalace odsiřovacích zařízení, modernizace a útlum výroby oceli železa a plynofikaci obcí a měst klesly tyto exhalace v ČR mezi lety v 1993 až 2020 o 94%.

Na místech mrtvých smrkových monokultur už rostou nové lesy

Špatný zdravotní stav pohraničních lesů zejména na západě a severu Česka byl dán nejen samotným znečištěním atmosféry a tím i půdy a vody, ale také tím, že se zde v minulosti vytěžily původní smíšené lesy a nasázela se zde málo odolná smrková monokultura. To, jak málo odolný monokulturní smrkový les je, můžeme pozorovat i dnes při kůrovcových kalamitách. V současné době je tedy snahou na místech monokulturních smrkových lesů vysazovat nejen smrky, ale především původní listnáče. Nejen exhalace a kůrovec, ale i orkán Kyrill ukázal jak je důležité dbát na odolnost lesů. Lesy mají veliký vliv na ukládání oxidu uhličitého do půdy. Ten tak nezůstane v atmosféře. Oxid uhličitý je, jak známo, jedním ze zásadních skleníkových plynů, které způsobují současnou změnu klimatu.

2016-2020 nejteplejší pětiletka od roku 1961

Jistě pamatujete roky 2018 a 2019, které provázely vlny veder a velmi málo deště, podstatě od dubna až do září. Problémy s vodou, zákaz zalévání zahrad a napouštění bazénů na mnoha místech ČR. Toto počasí souvisí i se současnou kůrovcovou kalamitou. Připravit se na tyto extrémy je základní úkol, který nás všechny v brzké budoucnosti čeká. Podle dlouhodobého měření je celosvětově poslední dekáda označována jako nejteplejší. V posledních letech česká města začala připravovat své adaptační strategie. Změna klimatu tu je a bude ještě ve větší míře. Je tedy třeba nejen tuto změnu mírnit, ale také se připravit na její dopady.

Voda v řekách už není barevná

Pryč jsou naštěstí doby, kdy jsem na Labi pod papírnou Krpa, působící v Hostinném mohla pozorovat napěněnou vodu a zjistit jak barevné papíry se právě vyrábějí. Nejde ale jen o průmyslové podniky, velmi problematické bylo i vypouštění komunální splaškové vody plné chemikálií z praní, mytí i léčiv, které se dostávají do životního prostředí. V období Covidu, se z vody odebírané z kanalizace dokonce zjišťovala úroveň nákazy obyvatelstva v lokalitě. Veškeré znečištění, které se dostávalo do řek i podzemní vody je nutné z vody dostat pryč. Důležitá tedy byla masivní podpora výstavby kanalizací a čistíren jak průmyslových tak komunálních odpadních vod. Dnes je již naprostá většina obyvatel připojena na obecní kanalizaci nebo má u budovy vlastní systém čištění. Vypouštění nečištěných splaškových vod přímo do toků je zakázáno. Mrtvé řeky tak znovu ožívají. Je však ještě mnoho míst, kde jsou řeky velmi znečištěné například celý tok Labe od Pardubic dál. Naopak dobře je na tom Vltava.

Rozšiřující se chráněná území

Pro ochranu přírody v Česku je důležitý zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1993, který přinesl spoustu změn a výrazné rozšíření plochy chráněných území. Po vstupu do EU jsme se, mimo jiné, zavázali vytvořit soustavu Natura 2000, síť Evropsky významných lokalit a ptačích oblastí. Tato síť vznikala nejen na stávajících chráněných územích, ale i mimo ně. Aktuálně je v řešení nový národní park Křivoklátsko místo stávající CHKO a další nové chráněné krajinné oblasti.

Výrazně klesající druhová pestrost zejména zemědělské krajiny

Ochrana přírody v oblasti zemědělství je jedním z aktuálních palčivých problémů, které stále zůstává od dob komunismu, kdy byly v zájmu vyšší zemědělské produkce, krom nadužívání hnojiv, vysoušeny mokřady, „rovnány“ řeky a rozorány remízky. Toto se napravuje jen velmi těžko a pomalu. Zejména v horských oblastech se to ale podařilo. Půda, která je zde z hlediska pěstování plodin nerentabilní byla přeměněna na trvalé travní porosty. V nižších polohách naráží zemědělství na konkurenci stavebního rozvoje. Úkolem pro další roky je naučit zemědělce vytvářet na části pozemků remízky či jiné krajinotvorné prvky, které pomohou diverzitě. Naučit je více střídat plodiny a využívat takzvané meziplodiny, které zkrátí na minimum období, kdy je půda takzvaně odkrytá a dochází k její erozi a vysušování. Meziplodiny pomohou dodat do půdy živiny, takže bude možné omezit chemická hnojiva. Vyzkoušet hospodaření bez orby. Orba byla zásadním vynálezem, který pomohl krátkodobě výrazně zvýšit produkci potravin, nicméně v posledních letech zaznívají hlasy, které mluví i o jejich nevýhodách v podobě vyčerpání půdy.

Poděkujme Putinovi

Česká republika měla a má velké zásoby hnědého a černého uhlí, které bylo základem pro naší energetiku. Část vytěžených surovin jsme dokonce vyváželi. Po útlumu těžby v posledních dekádách, aktuálně část potřeby uhlí dovážíme, stejně jako palivo do jaderných elektráren, které tvoří další významnou část našeho energetického mixu. Celková energetická závislost se v ČR posunula z 15,8% v roce 1993 na 40,2% v roce 2021. Nastalo to především díky přechodu na čistší zemní plyn, který jsme dováželi z 94% z Ruska. Válka na Ukrajině velmi pomohla k vyšší energetické bezpečnosti, kdy jsme se zbavili závislosti na ruském plynu a nastartovali rychlejší přechod na obnovitelné zdroje energie.

Jak se topilo a topí v domácnostech

Z předchozího textu je zřejmé, že klesá podíl uhlí ve prospěch plynu. Z obnovitelných zdrojů se využívalo a stále využívá zejména dřevo. Nové dotační programy pro domácnosti však v posledních letech nastartovali boom výměny kotlů, instalace tepelných čerpadel a fotovoltaiky. Podíl obnovitelných zdrojů energie pro teplo se u nás od roku 1993 zvýšil z 9 na 31%.

Obnovitelné zdroje a výroba elektřiny

Podstatě první obnovitelné zdroje pro výrobu elektřiny vznikly s výstavbou Vltavské kaskády. Takováto vodní díla zejména korigovala průtok vody v řece, nicméně vystavěly se na nich první vodní elektrárny. V devadesátých letech se politická garnitura zaměřovala hlavně na nápravu škod z let minulých. OZE tedy začaly být aktuální zejména v poslední dekádě, v době sílící klimatické změny. ČR však musela splnit závazek 8%ního podílu OZE na spotřebě elektřiny. To se jí podařilo i díky dotacím na fotovoltaiku, která však vznikala často na úrodné půdě. Cíl do roku 2020 jsme dokonce výrazně překonali. Nyní jsme na úrovní 22%. Závazek pro rok 2030 je 45%. Je to ambiciózní cíl. Uvidíme jak si s tím ČR poradí. Není to totiž jen o samotné výstavbě OZE, ale i o energetické síti a o době kdy nefouká a nesvítí slunce nebo naopak hodně fouká a svítí slunce.

Odpady

Předlistopadové Československo bylo charakteristické nezájmem o odpadové hospodářství a černými skládkami, které se staly starou ekologickou zátěží řešenou dodnes. První data o odpadech jsou ze začátku 90tých let, kdy začal platit první zákon o odpadech, který byl zlomem pro nakládání s odpady. Moc dobře si pamatuji jak jsme se jako žáci druhého stupně učili třídit odpad a snažili se přesvědčit rodiče, kteří v tom viděli jen to, že to zabere více místa a nechtěli se s odpadem táhnout na delší vzdálenosti než dosud. To už bylo jednodušší přesvědčit babičku. Nyní už je třídění samozřejmostí ve většině rodin a učí se to už děti v mateřské škole. I když v Americe začínají v některých městech trošku blbnout. Třídění začalo být důležité především s ohromným nárůstem spotřeby plastu s příchodem petlahví a dalších plastových obalů. Nyní je v přípravě podobný systém zálohování petlahví jako je tomu u skleněných lahví. Přetrvávajícím úkolem, který je třeba v tomto ohledu řešit je utlumení skládkování, ideálně radikálním snížením produkce odpadů a řešení starých ekologických zátěží. Rozloha skládek je nyní zhruba třetinová oproti roku 1990.

Za 30 let od vzniku České republiky se toho v oblasti ochrany životního prostředí podařilo hodně. Je toho ale stále hodně před námi. Česká republika v mnoha aspektech zaostává. Ochrana životního prostředí nebyla prioritou, nicméně její význam roste spolu se sílící klimatickou změnou, která se dotýká i nás.

Podrobněji si můžete o jednotlivých tématech přečíst na storymapě, kterou připravila Česká informační agentura životního prostředí CENIA.