Žluva hajní - Oriolus oriolus

Samec žluvy hajní na hnízdě
Autor: Jiří Bohdal

Vzhled

Samice i samec mají odlišné zbarvení těla. Samice je zbarvena mnohem nenápadněji než samec. Spodní stranu má bledě zelenou až světle šedou, se slabými proužky. Její hřbetní strana nese znatelné výraznější zelené zbarvení. Naopak samcovo tělo pokrývá zářivě žluté peří, které působivě kontrastuje s černými křídly, ocasem a s černým proužkem kolem očí. Zobák mají oba dlouhý a silný zašpičatělý a je velmi dobře přizpůsoben k otrhávání plodů i k vybírání hmyzu z kůry stromů.

Do čeledi žlučovitých náleží 27 druhů ptáků ze Starého světa, například žluva zlatá (Oriolus auratus), žluva kaštanová (Oriolus traillii) nebo žluva čínská (Oriolus chinensis).

Rozšíření

Tento plachý pták je svým životem vázaný na stromy a na zem se odvažuje jen krátce při sbíraní potravy. Pak se opět vrací do korun stromů. V Evropě se během letního období setkáme se žluvou hajní v nejrůznějších prostředích: v lesích, parcích i ve velkých ovocných sadech. Často se zdržuje poblíž vodních toků. Žluvy hajní mohou žít také v jehličnatých lesích, pokud jsou obklopeny otevřenými lučními plochami nebo naopak listnatými stromy. Vyhýbají se ale místům s nadmořskou výškou přes 600 metrů. Většina ostatních žluv patří mezi stálé druhy. Žluva hajní se však stěhuje na jih, jakmile její mláďata dospějí. Tedy, koncem září. V tuto dobu již začínají vát studené větry a celá evropská populace těchto krásných ptáků se vydá na dalekou cestu za sluncem na zimoviště v Africe. I v Africe si žluvy zachovávají svou plachost. Zimní měsíce tráví v lesnatých oblastech kolem rovníku, od Guinejského zálivu po jih Etiopie a jižně až do Jihoafrické republiky. Evropské populace žluvy hajní zalétají k přezimování nejčastěji na západní pobřeží Afriky. Na tahu se vytvářejí oddělené skupinky samců a samic.

Žluva hajní je u nás vzácným letním hostem. Hojněji hnízdí jen v některých teplých oblastech s listnatými lesy. V lesním porostu není vůbec jednoduché žluvu hajní zahlédnout. Je těžké spatřit, už dříve zmiňovaného samce s nápadně žluto-černým peřím, natož pak nevýrazně zbarvenou samici či mladé ptáky. Jedinou šanci máme tehdy, když samec přeletuje mezi stromy, ale i tak ho vnímáme jen jako zlatě zářící záblesk mezi listovím. Jeho let je houpavý a podobá se například letu kvíčal. Naší pozornosti však zpravidla neujde nezaměnitelný krátký flétnový popěvek samců. Jím si vyznačují hranice svého území a proto si jej často prozpěvují po celý den, již od časného rána, kdy je tento nepříliš hlasitý zpěv nejlépe slyšet. Žluva hajní hnízdí na severozápadě Afriky, téměř po celé Evropě a západní Asii. Přezimuje jižně od Sahary - v západní, střední a jihovýchodní Africe. Je rozšířená v listnatých lesích celé střední Evropy, ale pouze roztroušeně.

Způsob života a potrava

Tento krásně zbarvený pták se živí téměř výhradně hmyzem a sladkými plody. Začátkem léta, kdy musí krmit mláďata, sbírají žluvy především hmyz a jeho larvy. Kromě toho na svém jídelníčku mají i pavouky nebo některé měkkýše. Když se léto přehoupne do druhé půlky a dozrávají lesní plody, pochutnávají si žluvy hajní na třešních ptáčnicích, zplanělých třešních nebo na ostružinách či moruších. Svým dlouhým, zašpičatělým a silným zobákem sbírají hmyz nebo ozobávají dužninu ze spadaných plodů. Potravu ovšem často nacházejí přímo v korunách stromů. Vzhledem ke své velikosti požírají i velké housenky či brouky například chroustky letní.

Rozmnožování

Samec dává najevo svůj přílet na hnízdiště hlasitým, flétnově znějícím teritoriálním zpěvem. Hnízdní území, které si vybere (často se vrací na to loňské), vehementně brání před ostatními samci. Samice se k nám vracejí o dva až tři dny později než samci. Nastává fáze vytváření nových či staronových párů, které si pak hledají nejvhodnější místo pro stavbu hnízda. Žluvy hajní si své hnízdo budují vysoko v korunách stromů, na konci větve. Stavění hnízda se věnuje především samička. Z lýka a stébel trávy vytvoří ve vidlici větve základ, zpevněný slinami. Na něm pak buduje své úhledné visuté hnízdo miskovitého tvaru. Hnízdní dutinku žluva vystele trávou a pak do ní snese dvě až pět vajec, pokrytých tmavými skvrnkami. Mláďata se z nich líhnou po 14 až 15 dnech sezení. Krmí je oba partneři. Přinášejí jim hlavně potravu bohatou na bílkoviny. Po dvou týdnech mladé žluvy opouštějí hnízdo a nějaký čas ještě posedávají v jeho okolí. Jakmile se však stanou zcela soběstačnými, definitivně se rozprchnou.

Ochrana

Desítky tisíc žluv každoročně zahynou na své cestě k jihu rukou lovců. Ti je střílejí nebo chytají do sítí a pak zabíjejí. Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ve znění vyhl. 175/2006 Sb. - druhy silně ohrožené.

Zajímavost

Vědecké jméno žluvy - Oriolus oriolus vzniklo přepisem jejího zpěvu. Tvrdí se však také, že vzniklo zkomolením latinského slova "aureolus" neboli "vyrobený ze zlata". Toto pojmenování, jak už jste si určitě všimli vyjadřuje nádherné žluté zbarvení samců.

Zdroje: Kol. Autorů (2000); Encyklopedie zvířat 2000 - 3. svazek;IMP BV/international Masters Publishers s. r. o.; CZ-P-60-10-20-075, Karta 161

Fotografie:Jiří Bohdal - www.naturfoto.cz
Podrobnější taxonomické zařazení na www.biolib.cz
Hlas žluvy hajní na www.rozhlas.cz/hlas