Sova pálená - Tyto alba

Třída	Ptáci- Aves
Řád	sovy - Strigiformes
Čeleď	sovovití - Tytonidae
Rod	sova - Tyto
Druh	Sova pálená - Tyto alba

Změny podnebí v severních částech oblasti výskytu sovy pálené vedly k tomu, že zde leží po dlouhou dobu v roce sníh. Drsné povětrnostní podmínky jsou jednou z prapříčin značného ubývání těchto sov.

Vzhled

Sova pálená se dá snadno poznat podle světlého srdčitého obličeje a tmavých očí. Má dlouhé nohy kryté bílým opeřením. Má velmi krátký ocas. Oční bulvy sovy pálené i u všech sov jsou válcovité a nemohou se otáčet ze strany na stranu. Když se sova potřebuje podívat na stranu, musí otočit celou hlavu. Sovy však mohou otáčet hlavou a krkem v úhlu větším než 270 stupňů, což je dostatečná kompenzace. Evropský průměr délky křídel sovy pálené je asi 29 centimetru. Celková délka těla je 33 – 36 centimetru.

Sova pálená má vynikající sluch. V jejím morku jsou pro sluch vyhrazeny velké oblasti, které vyhodnocují přijímané akustické signály. Ušní otvory jsou na hlavě umístěny asymetricky. Jeden leží ve výšce "čela" a druhý je položen v rovině nosních otvorů. Sluchové ústrojí je velmi citlivé. Uši jsou obklopeny malými kožními záhyby, pokrytými peřím, které zakrývají obzvlášť citlivé vnitřní části ucha, pokud hladina hluku dosáhne náhle určité výše. Za tichých nocí se mohou tyto záhyby nastavit tak, aby sluch zachytili i ten nejmenší hluk nebo tiché šelestění malých živočichů v porostu dole na zemi. Pomocí dokonalého sluchového aparátu mohou sovy určit zcela přesně polohu kořisti. Mohou měřit interval přijímaných zvuků mezi oběma ušima přesně jako člověk, ovšem s neporovnatelně větší přesností.

Způsob obživy

Ačkoliv sova pálená žije ve stálém partnerském svazku téměř po celý život, na lov se vydává většinou jednotlivě. Je vybavena takovým zrakem, aby dokázala sledovat pohyby kořisti na zemi. Sítnice jejího oka obsahuje tyčinky a čípky, které jsou obzvlášť citlivé na vnímání světla. Cylindrický tvar očí jí zajišťuje teleskopické vidění. Za tmavé oči se ovšem sova pálená zcela spoléhá na svůj sluch. Jakmile jednou zpozoruje vhodnou kořist, vznese se tiše nad svou oběť a náhle ji prudce uchopí dlouhými silnými drápy. Sova pálená má velice husté prachové peří, které tlumí všechny šumy a svištění per, vznikající při letu, takže ji napadené zvíře do poslední chvíle neslyší. Hlavní část potravy sovy pálené tvoří drobní hlodavci, jako hraboš polní, myš domácí, a dále hmyzožravci, například rejsci a také netopýři. Drobné savce loví až do velikosti potkana, chytá však i menší ptáky a občas i žáby a různý hmyz. Ulovenou kořist si většinou v zobáku odnese na své oblíbené místo, kde ji vcelku pozře.

Rozšíření

Na území naší republiky je stálým, ale poměrně vzácně se vyskytujícím druhem, i když zde pravidelně hnízdí. Protože je to noční pták, je výhodnější hledat spíše stopy jejího pobytu, než očekávat, že ji uvidíme v letu například při lovu. Takovou určující stopou jsou její vývržky. Sova pálená žije ve všech světadílech krom Antarktidy.

Vývržky - jsou to malé válečky, které obsahují zbytky srsti, kostí, zubů, nožek, zobáků či celých lebek a také krovky hmyzu, které jsou pro sovu nestravitelné. Sova pálená vyvrhne každý den průměrně dva takové vývržky. Namočíme-li vývržek na několik hodin do vody, můžeme ho pak pomocí pinzety snadno rozebrat a pozorovat jednotlivé zbytky potravy, například srst a kosti, a také podle těchto zbytků přesně určit, jaký druh zvířete sova vlastně ulovila. Tato metoda se dokonce používá i při vědeckém sledování složení potravy sov a dravců.

Životní prostředí

Sova pálená upřednostňuje spíše teplejší oblasti s mírnými zimami. Není uzpůsobena k ukládání zásobního tuku v těle, s jehož pomocí by přežila tvrdou zimu, jako je tomu u některých jiných ptáků. Mnohé z nich hynou během mrazivého počasí nebo jsou v nastávajícím jarním období natolik vyčerpané, že již nemají sílu k hnízdění. Sova pálená se velmi ráda usazuje v kostelních věžích, stodolách nebo v rozpadajících se budovách, ale v okolí vždy musí být volné zatravněné plochy, kam létá na lov. Ještě před padesáti lety byly ideálními místy pro sovu pálenou staré selské dvory. Stodoly plné volně sypaného nevymláceného obilí přímo vybízely k usazení množství hlodavců, kteří zase znamenali pro sovy bohatě prostřený stůl.

Rozmnožování

Sova pálená většinou vytváří stálý pár. Tok za příznivého počasí začíná již v únoru, ale většinou probíhá v březnu. Sameček se při svatebním rituálu ozývá zvláštní chraplavým "chrýýý" a samička mu podobným skřekem odpovídá. K hnízdění si většinou pár vybírá nějaké těžko dostupné místo a většinou tato hnízdní místa předtím použily již celé generace sov pálených. Pár si nestaví žádné hnízdo, ale samička snáší čtyři až sedm čistě bílých vajec do nějakého tmavého kouta. Vajíčka jsou většinou obklopena velkým množstvím vývržků. Samice snáší jednotlivá vejce v intervalu dvou dní, pak je sama zahřívá a sameček mezitím obstarává potravu. Holátka se líhnou v časovém odstupu, jak byla vejce snesena, což šetří rodičům námahu krmit okamžitě najednou tolik hladových krků. Malé sovičky jsou stále více odvážnější a posedávají na okraji hnízda. Po 60 dnech jsou již zcela schopné letu.

Ochrana

Ve většině evropských zemí je sova pálená chráněna, přesto zde není její budoucnost jistá. Ochranná opatření jsou nezbytná. Zemědělci musí ponechat některé plochy neobdělané, aby přilákaly dostatek hlodavců. Také je třeba zajistit otevřené vletové otvory do úkrytů v krovech domů a kostelních věžích, které mají sovy tak rády.

Český název	Sova pálená
Latinský název	Tyto alba
Délka těla	33 - 36 cm
Délka křídla	29 cm
Pohlavní dospělost	v 1. roce života
Doba hnízdění	Tok začíná v březnu, žije v trvalém páru
Snůška	4 - 7 matně bílých vajec, občas i 2 snůšky v jednom roce
Doba hnízdní péče	60 dní
Potrava	myši, rejsci, potkani, malí ptáci, netopýři, žáby a hmyz
Způsob života	samotářsky
Příbuzné druhy	do čeledi sovovitých patří celkem 9 druhů a 36 poddruhů sov
Délka života	Ověřený nejvyšší věk 17 let a 10 měsíců
Ochrana	Ano

Citace: Kol. Autorů (2000); Encyklopedie zvířat 2000 - 3. svazek; IMP BV/international Masters Publishers s. r. o.; CZ-P-60-10-20-041, Karta 2

Fotografie: Jiří Bohdal - www.naturfoto.cz