Tchoř tmavý - Mustela putorius

Tchoř tmavý
Autor: Uwe Walz

Vzhled

Tchoř tmavý má dlouhé ploché tělo na krátkých končetinách a huňatý ocas. Jeho srst se skládá z tmavohnědých až černých drsných pesíků, kterými prosvítá jemná a hustá žlutavá podsada, břišní strana těla je spíše černá. V zimě se tchořům mění barva srsti z tmavohnědé na stříbřitě šedou. Oči má malé a uši bývají krátké a zakulacené. Výrazným znakem je charakteristická obličejová maska, tvořená velkými bílými plochami, která tchoře odlišuje od fretky a jejich společného křížence. Za zajímavost lze považovat, že vznikla zdomácněním tchoře tmavého a byla používána k lovu králíků. Je poněkud menší a má nejčastěji krémově bílou srst. Tchoř má výšku zhruba od čtyř centimetrů až do šesti centimetrů. Délka těla se pohybuje kolem 30 – 48 cm. Hmotnost tohoto malého tvorečka je 500 - 2000 g. Tchoř tmavý je zdatný lovec, který se pohybuje většinou v noci a sám. Samci si udržují zpravidla stálý revír o velikosti okolo 2500 ha, který si tvrdě hájí před jinými samci. Samice mají mnohem menší, někdy i navzájem se překrývající teritoria. Tchoři si svá území značkují pomocí olejovitého, žlutě zbarveného výměšku řitních žláz, který je vyhlášený svým ostrým zápachem. Jsou-li napadeni používají jej tchoři jako obrannou "chemickou zbraň".

Příbuzné druhy: nejbližším příbuznými jsou fretka (Mustela putorius furo) a tchoř stepní (Mustela eversmanni).

Rozšíření

Tchoř tmavý si vybírá především vlhčí území, ale je rozšířen i v lesnatých oblastech a v blízkosti lidských sídel. Je smutné, že nejčastějším znamením, které prozradí přítomnost tchoře v okolí, jsou odrostlá mláďata, která najdeme přejetá na silnicích. Velmi často se to stává na podzim, kdy je matka opustí a mladí tchoři se vydávají do okolí, aby si nalezli své vlastní nové území. Výskyt v Evropě od pobřeží Atlantického oceánu až po Ural na východě, od jižního Norska a Švédska na severu až po Středozemní a Černé moře na jihu.

Způsob života a potrava

Tchoř tmavý loví potkany, myšovité hlodavce, králíky a zajíce, ptáky, žáby včetně ropuch, které jsou pro mnoho jiných zvířat nepoživatelné, ještěrky i hady. Je to sice malá, ale nebezpečná šelma, která často usmrtí celý vrh své oběti, ale sežere z něj pouze jedno či dvě zvířata. Mnohdy podniká loupeživé výpravy do kurníků, kde usmrtí velké množství drůbeže, než ho hysterické kdákání zažene na ústup. Tchoři jsou nebojácní lovci a často napadají i kořist, která je mnohem větší než oni. Úlovek usmrcují kousnutím do týlu. Samci tchoře tmavého mají hmotnost jedenapůlkrát vyšší než samice. Samci tak loví převážně větší kořist a menší zvířata přenechávají samicím. Tím se vyhýbají vnitrodruhové potravní konkurenci.

Rozmnožování

Námluvy u tchořů probíhají v době od února až do dubna a většinou následuje pouze jeden vrh v roce. Zvláštní svatební rituál trvá asi jednu hodinu a samec se při něm zakusuje samici do šíje a krku, což ona bez odporu snáší. Pak následuje několikeré páření. Tento rituál podněcuje u samice funkci pohlavního ústrojí, a zaručuje tak úspěšné oplodnění. Samice si buduje kryté hnízdo ze suché trávy a mechu. V něm po 40 - 43 dny trvající březosti přivede na svět pět až deset mláďat, která pak velice starostlivě opatruje. Během prvních dní opouští samice hnízdo na krátký čas, aby se nažrala, vykálela a vymočila. Tak zůstává hnízdo stále čisté, což je charakteristická vlastnost pro celou tuto čeleď. Matka kojí mláďata po dobu jednoho měsíce a ke konci této doby jim začne přinášet také malé kousky masa, které mláďata kousají ještě dříve, než jsou zcela odstavena. Ve stáří jednoho měsíce otevírají mladí tchoři oči a následují matku poprvé ven z hnízda. Během dvou následujících měsíců si pod ostražitým dohledem matky hrají, učí se lovit a seznamují se s nejbližším okolím. Ve stáří tří měsíců jsou již zcela soběstační, i když ještě zůstávají s matkou.

Ochrana

Na mnoha místech střední Evropy se stavy tchoře tmavého drasticky snížily. Dříve býval každodenním návštěvníkem vesnic a zemědělských usedlostí, ale v dnešní zkultivované a upravené krajině přichází o přirozené úkryty i zdroje potravy, které nacházel v rozmanité vegetaci.

Tchoři se dříve lovily pomocí psů. Bylo to dokonce považováno za regulerní sport. Dnes hlavně lesníci považují tchoře za vítaného pomocníka, protože je velmi užitečný v boji proti škodlivým drobným hlodavcům, kteří ničí kůru mladých stromků, a tak oslabují lesní kultury. Také sedláci a hospodáři nemají nic proti tomu, aby se jim tchoř usadil ve stodole, protože množství potkanů a myší, které uloví, je opravdu značné. Tchoří kožešina je velmi kvalitní, hustá a sametově hebká, a proto velmi žádaná; není proto divu, že byla pro obchodníky s kožešinami velmi vyhledávaným zbožím. Ještě v sedmdesátých letech se do střední Evropy dováželo velké množství tchořích kožešin. Dnes je však tento obchod na ústupu.

Zdroj:
Kol. Autorů (2000):Encyklopedie zvířat 2000;IMP BV/international Masters Publishers s. r. o.;01 60 20-008

fotografie: Uwe Walz - www.walz-naturfoto.de