Olše šedá - Alnus incana

Třída	vyššídvouděložné - Rosopsida
Řád	břízotvaré - Betulales
Čeleď	břízovité - Betulaceae
Rod	olše - Alnus
Druh	olše šedá - Alnus incana

Nejvíce se mi líbily krásně "kulaté" zelené listy, s kterými jsem si dokázala hrát od rána do večera. Od té doby mi tenhle strom uvízl v paměti. V naší zemi máme pěkné stromy. I když nemají hned nádherné květy, mohou být pro někoho něčím zvláštním jako například pro mne.

Charakteristika

Tato rostlina patří do čeledi břízovitých. Olše dosahuje výšky až dvaceti metrů, ale může mít i podobu keřovou a tehdy měří kolem tří metrů. Olše šedá má korunu kuželovitého až pyramidálního tvaru s vystoupavými postranními větvemi a bývá spíše zašpičatělá. Kmen se většinou větví. Je tenký a někdy se najde i zakroucený. Hladká borka (kůra) má barvu šedobílou nebo přímo jen šedou. Ale větvičky jsou šedě plstnaté a na rozdíl od Olše lepkavé nemají lepící funkci. Střídavě rostoucí listy mají tvar vajíčka s troškou zašpičatělou špičkou. Po okrajích listů jsou velmi pečlivě vykousané. To jim dává nádherný charakteristický tvar. Mají příjemnou světle zelenou barvu. Na rubu listu je spíše bělavě šedá. S olší lepkavou mají společnou vlastnost. Na podzim při opadávaní jsou oba dva stromy bez podzimního vybarvení.

Stromy bývají jednodomé. Samčí květy jsou uspořádány v jehnědách po třech až pěti, žlutavohnědé barvy. Na rozdíl od samčích květů mají samičí načervenalé jehnědy. Krásu těchto květů je možné obdivovat od března do dubna. Plodem jsou nažky v černošedých zdřevnatělých šišticích, které mají velkou vytrvalost přetrvávat na větvích. Na mělkých skalnatých půdách se olše rozmnožuje velmi snadno. Pomocí kořenových a pařezových výmladků, které slouží k tomu, aby lépe odolávaly prudké vodě. Další výhodou také je, že naprosto velmi dobře vzdoruje mrazu. Podél horských potoků tato olše často sestupuje i do rovin, kde se pak přirozeně kříží se svou nížinnou kolegyní.

Rozšíření

Typickým stanovištěm Olše jsou vlhké a chudé půdy na živiny. Také velmi dobře snáší vápenitý substrát. Dále se vyskytuje na mělkých skalnatých (štěrkovitých) půdách v blízkosti horských bystřin. Protože je řazena k břehovým porostům, během doby tání sněhu je často zaplavována.

Možné použití

Pionýrská a meliorační dřevina. Její schopnost "rychle" dosahovat svého vzrůstu na místech, na kterých by jiné dřeviny uhynuly. Olše šedá se navíc často používá na zalesňování důlních hald a jinak neúrodných pustých půd.

Tento strom poškozují larvy bázlivce olšového.

Český název	Olše šedá
Latinský název	Alnus incana
Rozšíření v ČR	na mělkých skalnatých místech, blízko bystřin
Rozšíření ve světě	evropská pohoří
Doba květu	březen - duben
Plod	nažky v šišticích
Výška stromu	20 m
Výška keře	3 m
Borka	šedobílá, šedá

Zdroje:
HABERER Martin, Atlas okrasných rostlin
www.iabc.cz