Křižák pruhovaný - Argiope bruennichi

Poprvé jsem se setkala s křižákem pruhovaným letos v září na zahradě. Samice, která měla postavenou pavučinovou síť u zdi domu, mě upoutala na první pohled svojí velikostí a hlavně barevným pruhováním. Z literatury jsem se dozvěděla, že jde o křižáka pruhovaného, který není u nás původní, ale že je zde nyní hojně rozšířen.

Při další návštěvě zahrady jsem už zde samici křižáka nenašla, jen na stěně domu byl přilepen vaječný kokon podobný makovici. Už teď se těším na jaro, až začnou z kokonu vylézat malí pavoučci...

Třída:	pavoukovci - Arachnida
Řád:	pavouci - Araneae
Čeleď:	křižákovití - Araneidae
Rod:	křižáci - Argiope
Druh:	křižák pruhovaný - Argiope bruennichi (Scopoli, 1772)

Vzhled

15-20 mm velký pestře zbarvený pavouk, který je původem tropický, avšak vlivem globálního oteplování zdomácněl také v České republice. Na první pohled upoutá svým nezaměnitelným zbarvením, žlutými a černými pruhy, které jsou protkané tenkým bílým lemem. Hlavohruď je porostlá hustým lesklým stříbřitým chloupkováním. Samička je plnější a větší, hlavně, pokud má v sobě vajíčka U nás jsou samičky velké okolo 15 mm, ale v jižní Evropě dosahují délky 20 mm.. Samci jsou velcí pouze 4-6 mm a jejich zbarvení oproti samičkám je nenápadné, světle hnědé s nevýraznou tmavší kresbou. Křižák pruhovaný pro usmrcení kořisti používá jed, avšak pro člověka není nebezpečný, protože stěží může při kousnutí proniknout kůží.

Rozšíření

Do roku 1991 je jeho výskyt udávaný pouze z jižní Moravy, nyní i jinde hojný. Původně středozemní druh byl ještě před 50 lety ve střední Evropě vzácný, vyskytoval se jen v klimaticky zvláště příznivých oblastech Porýní a izolovaně v oblasti Berlína. Od toho času pronikl na sever až k Labi. V Čechách se objevil až v roce 1991. Od té doby se po našem území rychle šíří, takže jsou dnes známy již stovky lokalit výskytu. Nyní ale podle odborníků tito poměrně velcí pavouci, svým zbarvením připomínající vosu, doslova zaplavují nejen Českou republiku, ale celou střední Evropu. Rozšiřují se dále a dále na sever, entomologové předpokládají, že za rozšíření pavouků může globální oteplování.

Způsob života a potrava

Nejčastěji se vyskytuje na otevřených slunných místech s napolo vzrostlou trávou, řídkou bylinnou vegetací nebo na mokrých loukách. Živí se různým hmyzem, ale hlavním zdrojem potravy jsou kobylky. Kořist chytá do své sítě, do které ji zaplete, dokáže ji bleskově omotat hedvábnými vlákny. Zamotanou kořist pak napustí trávicími šťávami a po nějakém čase jednoduše vysaje. Pokud se pavoukovi chytí do sítě příliš velká kořist, překouše vlákna sítě, aby velký hmyz vypadl. Pavučinovou síť spřádá těsně nad zemí, nejčastěji mezi bylinami na loukách či zahradách. Síť je kolová a vyznačuje se svislým pruhem husté pavučiny, místy zakřiveným, tzv. stabilimentem. Podobný druh stabilimenta má u nás pouze drobnější druh křižák vířivý. Stabilimentum je vysoce dobré maskovací zařízení. Pruhovaný křižák, sedí obvykle uprostřed pavučiny na klikatém pruhu pavučiny. Při rozrušení rychle rozkmitá síť, takže se kořisti naskytne jen rozmazaný obraz. V něm se obrys křižáka ztrácí. Je-li však pavouk znepokojován dále, svoje místo opustí a spustí se k zemi, kde nehybně setrvá. Bílá klikatá čára na pavučině může sloužit i k jiným účelům. Na slunci se lesknoucí může lákat hmyz nebo naopak odrazovat dravce. Mladí pavouci staví jinak vypadající pavučinu, bez nebo s méně zřetelnou klikatou čarou.

Rozmnožování

V červenci probíhá páření, bez pářícího vlákna, tím se odlišuje od ostatních druhů rodu Araneus. Samec se před pářením zdržuje nějakou dobu se samicí na pavučině, než mu samice dovolí přiblížit se. Poté samice oddálí tělo od pavučiny a samec může vlézt mezi samici a pavučinu a spářit se s ní. Po spojení ba dokonce během něho ve většině případů samice samce uchopí, usmrtí a vysaje. Jen ve vzácných případech se mu podaří útěk, většinou za cenu ztráty nohy. Samice v srpnu až září přede 2-3 velké hnědé kulovité kokony. Před utvořením kokonů večer opustí svou síť a v noci začne tkát nejdříve řídkou pavučinu a potom masivní pavučinový váleček. Z pohlavního otvoru vypustí kapku tekutiny, do které naklade vajíčka, pak obalí vajíčka vrstvou hladkých bílých a hnědých načechraných vláken a pak vše pokryje vnějším obalem z pergamenovitého přediva a kokon, podobný makovici, připevní vlákny k vegetaci. Kokon, obsahující 300-400 vajíček poblíž sítě hlídá. V kokonu se prvním rokem líhnou nymfy, které zůstávají však po celou zimu uvnitř kokonu, chráněná vatovitým předivem, po přezimování se v kokonech vyvinou v malé křižáky. Samice v zimě hyne. Koncem jara se mladí křižáci prokoušou pergamenovitým obalem a zdržují se pohromadě poblíž, dokud se nezačnou pomocí pavučinového vlákna šířit po okolí. U mladých pavouků není zřetelné pohlaví, ale dá se poznat podle tvaru tykadla, které je u samečků víc cibulkovité. Mláďata nalezneme od května, dospělé pavouky od července do srpna, ale samice až do října.

Ochrana

V poslední době rychle se rozšiřující po území ČR. V Červené knize je křižák pruhovaný veden jako ohrožený druh.

český název	Křižák pruhovaný
latinský název	Argiope bruennichi
hlavní znaky	Délka samečka 4-6 mm, samičky 15-20 mm. Zadeček samice žlutý a bílý s výraznými černými pruhy. Hlavohruď je stříbřitá, končetiny pruhované.
způsob života	Samec se samicí žijí společně na jedné síti pouze krátkou dobu před pářením.
rozšíření ČR	Celá republika.
rozšíření svět	Hlavně jižní a střední Evropa.
potrava	Hmyz, hlavně kobylky
pavučinová síť	Od sředu sítě nahoru a dolů běží široká klikatá páska hustě pokrytá vlákny (=stabilimentum).
vaječný kokon	Hnědý, tvarem připomíná makovici, obsahuje 300-400 vajíček
Ochrana	V Červené knize veden jako ohrožený druh.

Zdroje:
Heiko Bellmann, 2004: Pavouci
Vladimír Motyčka, 2006: Fauna a flóra středomoří
www.xs4all.nl
www.aracnofilia.org

Fotografie: Renata Jindrová