Potápka černokrká - pták roku 2015

třída	ptáci (Aves)
řád	potápky (Podicipediformes)
čeleď	potápkovití (Podicipedidae)
rod	potápka (Podiceps)

Pohlavní dimorfismus je jen minimální. Sameček je o něco málo vyšší než samička, barvou se pár neliší. Tito ptáci mají na předních prstech plovací blány, které využívají při potápění. Potápka černokrká je schopná se potopit na desítky sekund. Pod hladinou se pohybuje rychlostí kolem dvou metrů za sekundu. A to i díky tvaru jejího těla a nohou. Postavení nohou na konci těla jí sice neumožňuje pohyb po souši, zato však značně vylepšuje její dynamiku pod vodou. Peří na povrchu těla potápky je oproti jiným ptákům velmi husté a také samozřejmě voděodolné.

Rozšíření

Potápka černokrká hnízdí na čtyřech kontinentech. Kromě Evropy je to také Střední Asie, severovýchodní Čína a Korea. Dále najdeme potápky v Africe, zde zůstávají ptáci po celý rok jižně od Sahary. Ani Severní Amerika není výjimkou a celkem vysoké stavy různých poddruhů potápek jsou na východním pobřeží Kanady a na severovýchodě USA. Stavy potápky černokrké se na evropském kontinentu vyvíjejí různě. Nejsevernější hnízdiště mají potápky černokrké v jižních oblastech Švédska. Zde bylo napočítáno přibližně 150 párů a jejich stavy jsou zde od minulého století celkem stabilní.

V 50. a 60. letech u nás hnízdily kolonie potápek čítající stovky párů. V loňském roce bylo ornitology napočítáno jen asi 50 hnízd. Dalšími místy výskytu potápky černé na evropském kontinentu jsou Polsko, Německo, Rakousko, Slovensko, Polsko, Rusko a Ukrajina. Stabilní meziroční stavy potápek jsou právě v Rusku, na Ukrajině a v Polsku. Mírný nárůst byl zaznamenán v Německu, kde bylo napočítáno 1700-2700 hnízdících párů, a dále také v Polsku, kde hnízdí 14-15 tisíc párů. Pokles byl kromě našeho území zjištěn ještě v sousedním Rakousku. U Slovenské republiky je situace poměrně stabilní i přes malé počty těchto ptáků. Nízké stavy potápek zde byly odjakživa, a to především kvůli celkovému nedostatku vodních ploch. Celkově se na evropském kontinentu nachází 53-96 tisíc párů. Z toho je 70% na Ukrajině a v oblastech jižního Ruska.

Na našem území se černokrčky vyskytují od druhé poloviny 19. století. Pravděpodobným důvodem tehdejší migrace potápek a vyhledávání nových hnízdišť bylo období několikaletého sucha v černomořské a kaspické oblasti. V minulém století počty potápek rostly. Na vrchol se dostaly v 50. až 70 . letech, to u nás hnízdily stovky párů především v oblasti jihočeských rybníků. Od 80. let dochází k prudkému poklesu jejich stavů. Při sčítání v letech 1985-1989 bylo napočítání 2500-5000 párů. V letech 2001-2003 jen 300-600 párů, což je alarmující pokles o zhruba 90%. Dnes se na našem území vyskytují potápky černokrké bohužel spíše sporadicky. Vloni bylo napočítáno jen 50 hnízdních párů. Výjimkou jsou Vrbenské rybníky u Českých Budějovic, Lednické rybníky, rybník Rod na Třeboňsku a Řežabinec na Písecku. Dále je také výskyt potápek zaznamenán v Poodří, Dolanské zátoce, na Bohdanečském rybníku na Pardubicku, který právě prochází revitalizací a jejíž účinky byly patrné hned druhou sezonu po započetí jeho obnovy. Černokrčky najdeme také na Chropyňském rybníku na Kroměřížsku, na Mutěnických rybnících v oblasti Hodonínska, u Prahy jsou to známé Hostivické rybníky a hnízdí i ve dvou lokalitách na Chomutovsku (Černovické rybníky).

Způsob života a potrava

Potápky vyhledávají především čisté rybníky, někdy ale také hluboké močály nebo jezera. Jsou to společenská zvířata, ne jako roháči. Hnízdiště si potápky vybírají nejčastěji na okrajích kolonií racka chechtavého, ale jeho stavy se za poslední desetiletí také rapidně snížily. Potápky černokrké k nám přilétají na přelomu března a dubna až do začátku dubna ze středomořské oblasti, aby si zde našli svá hnízdiště. V tuto dobu jsou mnohé rybníky čerstvě napuštěné a proto mají čistou průhlednou vodu, ve které mohou tito vodní ptáci snadno ulovit svou potravu v dostatečné míře. V průběhu měsíce dubna ale rybáři nasazují kapry z komorových do těchto čistých chovných rybníků. Ve druhé polovině května až června se pak potápkám líhnou mláďata. Ta jsou prozatím nevzletná a nemohou se jako kachny pohybovat po souši, aby se přesunuli na jiné místo za potravou. A rodiče pro ně nemají možnost sehnat v tomto kapřím rybníku potravu. Sklapne tak tato „ekologická past“, protože malé potápky zahynou hlady.

Od nás do teplejších zimovišť odlétají v srpnu. Směřují především do oblastí evropského Středomoří a k Černému moři. V zimě je najdeme v Tunisku, Benátském zálivu, Itálii, na Korsice, ale i v oblasti vnitrozemských jezer jako je jezero Ženevské nebo Skadarské.

Potápky jsou při sběru potravy striktně vázány na vodní prostředí. Ze dna při potápění, z povrchu vodních rostlin nebo přímo z vodní hladiny (surface feeding) požírají především větší vodní bezobratlé živočichy, larvy vážek, jepic, vodních ploštic, potápníků, pakomárů, měkkýšů či korýšů (tzv. bentos) a výjimečně také ryby.

Rozmnožování

Hnízda si potápky stavějí v litorálním porostu jako je zblochan či orobinec nebo je posazují na ostřicové stoličky. Rybník by měl mít i jiné vodní rostliny jako poškvorec, kosatce, skřipiny, haluchy nebo sevláky, žabníky či šípatky. Na stavbě se podílejí oba budoucí rodiče. Za tímto účelem sbírají nejrůznější rostlinný materiál. Díky umístění hnízd na vodní ploše takřka nehrozí útoky ze strany savců. Mezi predátory napadající potápčí hnízda ale patří krkavcovití, rackové, také moták pochop nebo lysky.

Tok potápek se vyznačuje nejen typickými akustickými projevy, ale také mnohdy potřásáním hlavou či tzv. úprkem po vodě, kdy dva či více jedinců běží rychle vedle sebe po vodě se vzpřímeným tělem a prohnutým krkem. U potápek je také typické opačné páření, které předchází vlastnímu toku. „Samice při ní naznačuje kopulaci samce, ale k vlastnímu spojení při něm nedochází.“ (zdroj: 1) Podle pozice při páření tedy nelze s jistotou určit pohlaví jedinců.

Samice snese 3-7 vajec během 1 až 2 dnů. Ta jsou podlouhlá a bílá. V průběhu času zhnědnou kvůli tlejícímu hnízdnímu materiálu. Bohužel je u těchto ptáků vysoká úmrtnost mláďat. Negativně se na tomto podílejí nejen predátoři či špatné počasí, ale také výše zmiňovaný nedostatek potravy v rybnících se špinavou vodou. Černokrčky hnízdí většinou jednou až dvakrát za sezónu. Při opuštění hnízda přikrývají snůšku rostlinným materiálem, aby ji tak ochránili před případnými predátory. Tento maskovací manévr je podle vědeckých výzkumů velmi často úspěšný. Mláďata se líhnou postupně (asynchronně) a jsou oděni v prachová peříčka. Po vylíhnutí všech je vozí jeden z rodičů na hřbetě pod svými křídly, aby byly v teple a v bezpečí. Druhý partner mezitím shání ve vodě potravu a po vynoření je krmí. Krmení se častokrát ujímají i starší sourozenci z první snůšky. Vzletnosti dosahují tito ptáci ve věku 44-79 dnů.

Ochrana

Na našem území jsou potápky černokrké již vzácným druhem. Bohužel dosud nejsou vlastně nijak chráněny. Při jejich záchraně je potřeba snížit chov kaprů a udržovat rybníky čisté. Důležitá je i úprava blízkého okolí.

Zajímavosti

Jak již bylo napsáno, orientují se potápky při ponoru do vody za účelem ulovit potravu pouze zrakem. Jiné smyslové orgány při tom nevyužívají. K určení stupně průhlednosti vodního sloupce se používá tzv. Secchiho deska (čteme sekkiho). Jedná se o kotouč o poloměru 20, někdy i 30 centimetrů. Tato deska je rozdělena na čtyři střídavě černobílé kvadranty. Uprostřed disku je upevněna šroubem tyč nebo provaz, díky nimž ho můžeme ponořit do libovolné hloubky. Míru průhlednosti vody pak určíme podle hloubky, v níž již není deska viditelná.

Dodnes nebylo zcela vědecky objasněno, proč potápky polykají velké množství vlastního peří, které si vyškubávají z hrudi a břicha. Je možné, že peří v jejich žaludku slouží jako ochrana před ostrými rybími kostmi a před chitinózními schránkami bezobratlých živočichů. Všechny tyto nestravitelné části potravy vyvrhují v podobě kulatých vývržků. Možná je to ale jen způsob, jak na starších peříčkách zamezit parazitaci.

Potápky patří mezi ptáky, kteří se dožívají celkem vysokého věku, v průměru dvanácti let.

I přes svá krátká křídla jsou schopny urazit velké vzdálenosti v řádu až tisíců kilometrů. Jsou to především noční letci. Nejsou ale schopni se odrazit a vzlétnou ze země. Jsou známy i případy, kdy si v zimních měsících spletou vodní plochu s velkými osvětlenými a zasněženými parkovišti nebo s plochými střechami obchodních domů. Poté jsou odkázáni na pomoc lidí.

Ve 2. polovině 19. století bylo velkým módním hitem nosit přes ramena plášť z potápčí „kožešiny“. Ten tvořilo čistě bílé peří z břicha těchto ptáků. Bohužel se tento módní výstřelek stal pro spoustu potápek tragickým.

<český náze	potápka černokrká
latinský název	Podiceps nigricollis
hlavní znaky	středně velký pták, podzimní prostý šat: šedočerný, břicho, hrdlo, brada a boky bílé; svatební šat: černý, bílá jen na břiše a na bocích má peří červenohnědé, trojúhelníkovité zlatožluté vějířky za očima; oči zářivě červené barvy
způsob života	kolonie (nejčastěji u hnízdišť racka)
rozšíření Čr	sporadické a ostrůvkovité; Českobudějovicko, Třeboňsko, Písecko, Lednicko, Poodří, Pardubicko, Kroměřížsko, Hodonínsko, u Prahy a na Chomutovsku
rozšíření svět	Polsko, Německo, Rakousko, Slovensko, Polsko, Rusko a Ukrajina; Asie, Afrika, Severní Amerika
potrava	vodní bezobratlí živočichové, občas ryby
doba sezení na vejcích
počet mláďat	snůška 3-7 vajec, přežijí průměrně 2 mláďata
ochrana	není

Zdroje informací:

1) www.cso.cz

2) https://cs.publero.com//cs.publero.com

3) cs.wikipedia.org