Ambrozie peřenolistá - Ambrosia artemisiifolia

Ambrosie peřenolistá
autor: Dendrofil

Charakteristika

Ambrozie peřenolistá je jednodomá bylina z čeledi hvězdnicovitých, což znamená, že každá rostlina vytváří jak květy samičí, tak i samčí. Na výšku dosahuje při příznivých podmínkách růstu přibližně 150 centimetrů. Některé zdroje (2) uvádějí i maximální výšku kolem 2 metrů. Některé rostlinky ale mohou mít i jen přibližně deset centimetrů.

Kořen ambrozie peřenolisté je značně rozvětvený, kůlovitý a sahá mnohdy až do hloubky 4 metrů a i proto se jedná oproti ostatní flóře o konkurenčně silnou rostlinu. Její šedozelená lodyha, tedy nadzemní stonek, je přímá a značně větvená, i když v horní části jen krátce. Na povrchu této čtyřhranné mírně nachově zbarvené lodyhy bývají odstáté chloupky. Vespod může vyšší stonek dřevnatět.

Listy vyrůstající z postranních větví lodyhy jsou velké (dlouhé až 15 cm) (zdroj: 5), na obrysu mají vejčitý tvar, třikrát peřenosečné, krátce řapíkaté s kopinatými úkrojky různých tvarů. Horní listy jsou střídavé, dolní vstřícné. Na povrch jsou patrné přitisklé chloupky. Barva listů na lícní straně je tmavě zelená, na rubové straně pak spíše sivozelená až našedlá.

Květenstvím ambrozie peřenolisté jsou úbory. Ty jsou jednopohlavné. Samičí úbory vytvářejí jednotlivá květenství nebo v klubíčkách vyrůstajících v úžlabí, samčí květy tvoří hroznovitá květenství bez listenů. Samičí okvětí je méně nápadné, Květy jsou opylovávány větrem, mluvíme o tzv. větrosnubnosti. Samčí úbory jsou zelenožlutě stopkaté, široké 4-5 milimetrů. (zdroj: 5) V každém hroznovitém květenství se nachází přibližně 10 až 100 úborů. (zdroj: 2) Přičemž kvítky nacházející se v těchto úborech mají žlutavé zbarvení, jsou protažany do dvoumilimetrových trubiček a mají pětilaločnou korunu. V každém úboru je 5-15 kvítků s pěti tyčinkami a prašníky. (zdroj: 5)

Plodem ambrozie jsou žluté až nahnědlé nažky. Mají obvejčitý tvar a na vrcholu jsou zakončeny výrazným kuželovitým zobáčkem, pod nímž se nachází 4-12 výrůstků ve tvaru ostenu. Každý plod ambrozie je navíc obalen srostlými listeny zákrovu. Každá bylina vytvoří dva až tři tisíce nažek, které mají v průměru 3,5 milimetru na délku a 2,5 milimetru na šířku. (zdroj: 2) Jiný zdoj (5) uvádí variabilnější rozpětí šířky od 0,75-2 mm a délky od 1,5 do 4 mm. Semena jsou schopna vyklíčit až z osmimilimetrové hloubky a v krajině se šíří především díky lidské činnosti, dále také činností větru a vody. Každá rostlina ambrozie vyprodkuje koncem září 500 - 3000 zralých semen. Ta jsou po vyschnutí lehoučká. „Hmotnost tisíce semen je udávána od 1,5 do 2 gramů.“ (zdroj: 5)

Rozšíření

Jedná se o pozdně jarní bylinu, takže období květu přichází taktéž s drobným zpožděním, tj. od srpna běžně až do konce října. Semena (nažky) dozrávají na rostlinách koncem září, ale opadávají až během zimních měsíců. Semena ambrozie jsou schopná v půdě vyklíčit i po 40 letech zdánlivého klidu.

Ambrozie peřenolistá se na našem území hojně rozšířila především v teplejších oblastech. Jsou známy tři hlavní lokality jejího výskytu, a to Polabí, Ostravsko a jižní Morava. „Hojná je zvláště na jižním Slovensku, odkud se může dále šířit do České republiky.“ (zdroj: 2) Tato rostlina je půodním druhem Severní Ameriky, především USA a jihu Kanady. Odtud se rozšířila do celého světa a nyní tak trpí snad všechny alergiky. „Do Evropy se dostala ve druhé polovině 19. století - a to především s dováženým obilím či osivem. Na našem území byla poprvé pozorována počátkem 80. let 19. století v Čechách, na Moravě až ve 40. letech 20. století. Ve druhé polovině 20. století byla zavlékaná se sójou z USA a s obilninami ze SSSR.“ (zdroj: 1)

Tento invazivní druh rostliny preferuje prosluněná místa. Najít ji můžeme běžně v místech spojených s činností člověka jako jsou například železniční tratě a náspy, skládky, roste také poblíž komunikací, méně často i na okrajích polí. Vytváří tedy tzv. ruderální (rumištní) společenství.

Ochrana

Tato rostlina není nijak zákonem chráněná. Naopak se kvůli jejím alergenům člověk snaží o její vyhubení. Nestačí ji však jen posekat. Kvést totiž mohou začít i zdánlivě nízké byliny. Rostlinu je potřeba vytrhat i s kořeny. V žádném případě bychom toto však neměli činit holýma rukama, protože riskujeme alergickou reakci kůže, která se projeví do 15-20 minut silným svěděním, které může být i bolestivé. (zdroj: 3) Takto vytrhaný plevel bychom neměli dávat na kompost, jelikož zde se rostlině za pomoci výživných látek velmi daří a zcela jistě se dále po okolí rozšíří ve velké míře.

Možné užití (a zajímavosti)

Lidé si ambrozii pletou velmi často s aksamitníkem, který je ze stejné čeledi rostlin. Avšak „ambrózie si při velikosti asi 10-15 cm si udělá běžně zhruba měsíční přestávku. Neroste, pouze se posiluje. Tímto stavem hibernace nabírá síly reinkarnuje poškozené buňky.“ (zdoj: 3)

V Austrálii jí dokonce přezdívají „astmatická rostlina“. Nejhorší podmínky pro alergické reakce jsou sucho, teplo a větrno. Vyvolává či prodlužuje období alergické rýmy. „Na druhé straně ambrozie obsahuje látky, které mají antibakteriální a antivirové účinky a jsou využitelné ve farmaceutickém průmyslu.“ (zdroj: 1)

Jinými názvy ambrozie peřenolisté jsou božíbyt, ambrozie palinolistá, pelyňkolistá či černobýlová nebo prostě lidově ambrozka. Její původem řecké jméno Ambrosia se překládá jako „jídlo bohů“. Přídomek pelyňkolistá (artemisiifolia) dostala kvůli listům, které připomínají listy pelyňku.

„Rostlina slabě voní pelyňkem a obsahuje silice s obsahem terpentického uhlovodíků.“ (zdroj: 3) Její nažky obsahují jedno procento oleje, které je využitelné ve farmaceutickém průmyslu.

„Odhaduje se, že v Německu po rozšíření ambrozie peřenolisté stouply náklady na léčbu senné rýmy přibližně o 3 miliardy eur ročně. […] Je zařazena mezi 100 nejnebezpečnějších invazivních druhů bioty které se v Evropě vyskytují. […] V USA ale existují klony s velkou rezistencí vůči běžným herbicidům. Hledá se způsob jak její výskyt omezit použitím fytofágního hmyzu, konají se pokusy využít můru světlopásku Tarachidia candefacta nebo brouka mandelinku Zygogramma saturalis. Pro pasoucí se dobytek a koně je čerstvá rostlina pochoutkou. V Americe má několik přirozených hmyzích škůdců požírající listy nebo semena a je napadána i houbovitými nemocemi které se v Evropě nevyskytují.“ (zdroj: 5)

Zdroje informací:
1) http://www.kvetenacr.cz
2) www.vurv.cz
3) www.magazinzahrada.cz
4) wiki.zena.centrum.cz
5) wikipedia.org