Baryt

Baryt + fluorit
Tabulkovitý baryt se v vyskytuje často v asociacích – tentokrát s fluoritem

Vznik a výskyt

V roztoku je rozpuštěno mnoho složek, které cestou krystalizují a reagují s už utuhlými nerosty. Hydrotermální baryt tvoří spolu s ostatními stejně vznikajícími nerosty hojné žíly.

Baryt vzniká také v sedimentárním prostředí, zejména v evaporitech a v karbonátových horninách. Sedimentárního původu jsou takzvané pouštní růže, krystalizovaly zřejmě pří odpařování slaných vod - například v pískovcích u Münzenbergu.

Těží se na mnoha místech, je to nejrozšířenější minerál barya a jeho roční produkce se pohybuje kolem 5 milionů tun. Technicky a mineralogicky jsou zajímavá naleziště Ilmenau, Mansfeld, Rösterberg v Harzu, Strawczynek v Polsku, Ardéche ve Francii a Coloradu. Nejrozsáhlejší těžba probíhá i v Číně, Indii, USA a Maroku.

Výjimečné vlastnosti barytu

Baryt je nápadně těžký. Je málo nerostů, jejichž hmotnost je tak charakteristická, abyste je podle ní snadno identifikovali. U barytu je to vysloveně výhoda, protože jeho tvarová i barevná variabilita je skutečně široká.

Vyskytuje se v mnoha formách, patří k tvarově nejrozmanitějším minerálů. Typické jsou tabulkovité sloupcovité krystaly protažené v různých směrech, často v paralelně uspořádaných agregátech. Objevuje se i kusovitý, nebo lupenitý.

Baryum a jeho sloučeniny zbarvují plamen zelenožlutě až zeleně. Díky tomu tvoří baryt součást pyrotechnických směsí určených k pořádání ohňostrojů. Stejně se užívá i dusičnan barnatý, který kromě zabarvení plamene má i oxidační efekt.

Baryt je mimochodem základem překrásných českých achátů. Původní drůzy krystalů barytu dobře podléhají prokřemenění, takže křemité hmoty tvoří na jejich místě takzvané pseudomorfózy. Achátům se pak říká domečkové - na řezu vypadají opravdu trochu jako domečky a okénka s výplněmi z chalcedonů, krystalků záhnědy nebo ametystu. Protože baryt je rozšířený nerost, vyskytují se jeho poseudomorfózy i jinde ve světě.

Využití barytu

Pohlcuje radioaktivní a rentgenové záření, používá se při výrobě odstiňovacích desek, ve stavebnictví jako přísada do ochranných omítek, nebo v betonu při stavbách reaktorů.

Baryt je složkou bílého pigmentu do nátěrových hmot a malířských barev pro umělce - tzv permanentní běloba. Slouží také jako plnivo do plastů, gumy a papíru v papírnickém a gumárenském průmyslu, při výrobě skla, smaltů a glazur. V metalurgii se potahují barytem odlévací formy, aby se na ně kov nelepil.

Suspenze těžkého barytu ve vodě se využívá při těžbě ropy a zemního plynu k proplachování vrtů, vtlačuje se do vrtu a vytlačuje lehčí ropu k povrchu. V lékařství slouží suspenze barytu ve vodě při vyšetření žaludečního traktu. Pacient vypije dávku a několik desítek minut lze provádět kvalitní snímky žaludku a střep, protože baryum pohlcuje rtg záření. Nízká rozpustnost barytu zároveň zabraňuje otravě jedovatým baryem.

Jedovaté baryum je součástí deratizačních a dezinsekčních přípravků. Je surovinou pro výrobu dalších sloučenin barya, které nalézají hojné uplatnění v mnoha odvětvích průmyslu i v běžném denním životě. K bělení rostlinných přírodních textilií, k odbarvování olovnatých skel a k dezinfekci se užívá peroxid barnatý, titaničitan barnatý se od roku 2007 začíná používat do baterií, chlorid barnatý změkčuje kotelní vodu.

Baryt u nás

V lomu mezi Lahoští a Jeníkovem u Teplic, se dříve těžil křemenec pro ocelářství a výrobu žáruvzdorných materiálů. Dnes je uzavřený, těžba už neprobíhá. V puklinách zdejšího křemence došlo díky přítomnosti minerálních pramenů k vysrážení dvougeneračního barytu. První generace je medové oranžová, druhá tmavě zelená až čerrná a je mírně radioaktivní, říká se jí radiobaryt. Radioaktivita není nebezpečná a způsobuje ji síran radnatý, izomorfní s barytem. Prozrazuje také věk krystalů barytu - nejvýš 10-15 tisíc let. Pokud jsou krystaly starší, nemohou být radioaktivní, poločas rozpadu rádia je jen 16000 let.

Zajímavou lokalitou je Květnice na Tišnovsku Už ve dvanáctém století se tu intenzivně dolovalo. Baryt se tu vyskytuje v hojných žilách, je zpravidla růžový až červený, v lupenitých agregátech, také jako vějířovitě uspořádané barytové růže, nebo tvoří tabulkovité pinakoidy. Krystalizoval spolu s žlutavým, fialovým i zeleným fluoritem a čirým nebo nažloutlým kalcitem.

Hezké drůzy barytu pocházejí z příbramských stříbrných a olověných dolů a z Jedové Hory u Komárova, kde se těžila železná ruda. U Stříbrné Skalice se vyskytují pěkné agregáty bílého barytu s lupenitými až tabulkovitými krystaly.

Zajímavosti z historie barytu

Název pochází z řeckého slova barys – těžký. Pojmenoval ho tak Haüy, který provedl jeho první krystalografický rozbor. Když byl pak v barytu objeven jako chemická složka nový kov alkalických zemin, dostal podle nerostu název baryum.

Roku 1790 prokázal A.Crawford, že minerál z olověných dolů u Strontianu ve Skotsku je sloučenina, obsahující dosud neznámý prvek. O rok později to potvrdil T.C. Hope, podle zelenožluté barvy plamene.

Baryum trochu zamotalo hlavy vědcům při výzkumech radioaktivity. Roku 1938 odstřelovali Hahn a Strossmann uran pomalými neutrony a mezi výslednými produkty našli atomy barya. Hahn nejprve předpokládal, že objevený prvek je formou radia, ale důkazy byly nakonec jednoznačné. Uran se při těchto pokusech rozštěpil na baryum a krypton a zároveň došlo k emisi neutronů.

Literatura:

Bouška a Kouřimský – Atlas drahých kamenů
Bouška a Kouřimský - Drahé kameny kolem nás
Sejkora a Kouřimský – Atlas minerálů České a Slovenské republiky

Fotogalerie k článku