Cvrček polní – Gryllus campestris

Cvrček polní
Autor: Jiří Bohdal

Vzhled

Cvrček polní je velký a statný a jedná se o největší druh cvrčka žijícího u nás. Délka těla se u samic pohybuje v rozmezí 19-27 mm. Samečkové jsou menšího vzrůstu a uvádí se 18-26 mm.

Cvrček polní má černé tělo, pouze zadní strana stehen je načervenalá a báze krytek jsou žluté. Hlava je velká, klenutá a lysá. V porovnání s hrudí je o hodně větší. Na hlavě má cvrček polní malé oči a nad nimi dlouhá tykadla. Plochá křídla mají hnědé zbarvení a jsou zkrácená a složená pod zadečkem. Na zadečku můžeme vidět dva štíhlé slabě ochlupené výrůstky tzv. cirky. V těchto místech se u samiček vyskytuje dlouhé kladélko.

U cvrčka polního můžeme zaznamenat krytky, které jsou delší než křídla. Pro cvrčka polního jsou charakteristické žluté základy krytek, které se u ostatních cvrčků neobjevují.

Rozšíření

Cvrčkovi polnímu svědčí slunné a suché louky, meze nebo okraje lesů. Obecně má rád travní místa, která jsou udržována sekáním nebo jsou určitým způsobem sešlapána. Dříve byla tato místa v přírodě hojnější, a tak i cvrček polní měl u nás vyšší zastoupení.

Naopak nemá rád husté travní porosty. Také na písčitém povrchu na něj nenarazíme, protože tu nelze hloubit nory. U nás ho můžeme zaslechnout nebo zahlédnout od konce dubna do srpna. Častěji ale zaznamenáme jeho typické cvrkání, které mnohdy trvá až do noci.

Způsob života a potrava

Způsob života tohoto cvrčka je velmi charakteristický. Na konci léta a na podzim si černě zbarvené nymfy cvrčka polního hloubí nory, kde přečkávají zimu. Tyto nory mohou být až 30 cm dlouhé. Na jaře potom samičky nory opouštějí a pohybují se volně v prostoru. Samečkové naopak u těchto děr zůstávají. Často až do noci cvrkají u vchodu a lákají tak k sobě samičky, které cvrkat nedovedou. Samičky se orientují pomocí zvuku samečka a samy najdou správnou noru. K dokonalé orientaci jim slouží uši. Jedná se o malé bubínky na holeních předních nohou.

Zpěvu cvrčka se říká STRIDULACE. Vzniká třením ozubené lišty jednoho křídla o žilku křídla druhého. K zesílení zvuku dochází pomocí tzv. harfy na křídle, která pak vydává velmi čistý tón. Zpěv slouží nejen k lákání samičky, ale také k označení teritoria.

Pokud se setkají dva samečkové, dochází nejprve k soutěži ve zpěvu. Prohrává slabší zpěvák a musí ustoupit. Je-li však zpěv vyrovnaný, dojde ke skutečnému souboji na kusadla. U cvrčků takové souboje mnohdy končí i smrtí jednoho z nich. Cvrček polní jako jediný z cvrčků u nás hloubí nory. Často může i člověk při poslechu cvrččího zpěvu najít jeho noru. Je však potřeba se pohybovat hodně opatrně, protože každé zachvění půdy je pro cvrčka varováním a na určitou dobu přestane cvrkat. Cvrček polní je blízký příbuzný kobylek nebo sarančí, což se dá snadno poznat na první pohled. Jejich výskyt je však v porovnání s cvrčkem polním hojnější.

Cvrček polní je všežravec, i když převážná část jeho stravy je tvořena rostlinnou složkou. Živí se hlavně travinami a bylinami.

Rozmnožování

Oplozená samička snese do nory asi 600 vajíček. Nymfy poté přezimují v noře a v následujícím roce se přemění v dospělého jedince. Přeměna od vajíčka v dospělého jedince probíhá u cvrčků jako nedokonalá proměna. Ta má následující stupně vývoje: vajíčko – larva (nymfa) - dospělý jedinec. Nymfa se od dospělého jedince liší velikostí, dále má nevyvinutá křídla a pohlavní orgány. Až po 11-násobném svlékání se z nymfy stane dospělý jedinec.

Možnost záměny

Záměna je vzhledem ke specifickému způsobu života a zbarvení nepravděpodobná.

zdroje:
Rietschel S.2010: Hmyz.
www.biolib.cz
www.cs.wikipedia.org
www.rozhlas.cz