Bukač velký – Botaurus stellaris

Bukač velký
autor: Marek Szczepanek

Popis

Je jen o něco menší než volavka popelavá (délka těla 69-81 cm). Peří je nenápadně béžovohnědé, černě pruhované. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Samci se ozývají charakteristickým, hlubokým, i na několik kilometrů slyšitelným „hump“. Dříve se myslelo, že tento zvuk vydávají při ponoření zobáku pod vodu, ve skutečnosti však vzniká natáhnutím a prudkým vypuštěním vzduchu z volete.

Rozšíření

Hnízdí na rozsáhlém území Evropy a Asie a v severní a jižní Africe. Je částečně tažný. V České republice hnízdí jen vzácně v počtu 30-40 párů, a to v údolních nivách větších řek, v jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině.

Způsob života a potrava

Žije velmi skrytě výhradně v rozlehlých porostech rákosu. Na zemi ho lze spatřit jen vzácně – při ohrožení totiž zaujímá charakteristický vzpřímený postoj, kdy díky protáhlému tělu a maskovacímu zbarvení skvěle splyne s okolním rákosím. Živí se menšími rybami, obojživelníky a hmyzem.

Rozmnožování

Může zřejmě hnízdit monogamně (1 samec s 1 samicí) i polygamně (1 samec s více samicemi). Neuspořádané hnízdo staví v mokřadních porostech na zlámaných stéblech či kupách nebo jako plovoucí. Hnízdí 1x ročně. Samice snáší obvykle 4-5 vajec, na kterých sedí zřejmě sama 23-26 dnů. Podíl samce na péči o mláďata je dosud neznámý, ale zřejmě se na péči nepodílí. Mláďata opouštějí hnízdo ve stáří 12-14 dnů a plně vzletná jsou ve věku 55-58 dnů.

Ochrana

V České republice je zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh.

Zdroje:
Karel Šťastný a kol. (2011): Fauna ČR – Ptáci. Academia, Praha.
Lars Svensson a kol. (překlad Robert Doležal; 2012): Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Ševčík, Praha.
www.yiva.avcr.cz