Sýkora babka – Parus palustris

Sýkora babka
Autor: Luboš Mráz

Vzhled

Sýkora babka měří 11-12 cm. Pro srovnání je menší než vrabec. Typickými znaky jsou např. bílé líce, které nejsou vzadu zřetelně ohraničené. Na hlavičce má černou lesklou čepičku a na bradě je černá malá skvrnka. Vrch těla je šedohnědý. Zobák má tmavý a krátký. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Rozšíření

Obývá téměř celou Evropu a Asii. Na svých hnízdištích často žije v párech po celý rok. U nás je rozšířena převážně v nižších polohách. Hnízdí však až do 1200 m n. m.

Způsob života a potrava

Jedná se o stálého ptáka. Vyhledává především světlejší listnaté lesy nižších poloh. Dále se často zdržuje v porostech v blízkosti tekoucích i stojatých vod. Spatřit jí můžeme také v zahradách, parcích nebo sadech. Často vytváří páry nebo malá hejna a přidává se k ostatním druhům sýkor. Její let je prudký a vlnkovitý.

Zpěv zazní jako „CI DE“ nebo „CI DE DE DE“, kdy slabika DE je hodně krátká až výbušná. Hnízdo si buduje v dutinách stromů nebo v pařezech. Zřídka si dokáže vybrat i budku. Ze stromů nejčastěji volí dub nebo olší. Sýkora babka si však dokáže vysekat dutinu i sama. Dochází k tomu v případě, kdy dřevo je dostatečně měkké. Hnízdo miskovitého tvaru se vyskytuje většinou nízko nad zemí. Je tvořené mechem, lišejníky, trávou, chlupy, srstí nebo peřím.

Potrava se skládá z rostlinné i živočišné složky. Živočišná potrava převládá na jaře a začátkem léta. Sýkora babka si vybírá nejčastěji různá vývojová stádia stejnokřídlých, motýlů nebo brouků. Nepohrdne ani škvory a pavouky. Koncem léta pak začíná vyhledávat spíše rostlinnou stravu. Pochutná si tak hlavně na semenech lesních dřevin, semenech bylin např. čistce, plicníku, pcháčů, lopuchu, chrpy a také slunečnice.

Sýkora babka uvedenou potravu sbírá na zemi, na kmenech stromů, na listech nebo na rostlinách. Běžně zvládá sbírat semena i hmyz na vyšších bylinách. Často si při velkém množství semen ukládá zásoby do štěrbin v kůře stromů. Zajímavostí je, že do zobáku si najednou dokáže nabrat i několik kousků semen. Sýkora babka se může zařadit svým způsobem života mezi jeden z nejstálejších druhů, a to během celého roku. Přesuny na 5 km jsou totiž hodně ojedinělé.

Rozmnožování

Hnízdění probíhá v období od začátku dubna do začátku července. Sýkora babka hnízdí 1-2x ročně. Páry jsou velmi soudržné a zůstávají spolu na hnízdištích i v zimě. Na stavbě hnízda se podílí pouze samice. Ta poté snese 8-9 vajec (15,4 x 12,2 mm), která jsou bílého zbarvení s červenými skvrnami. Vzhledově jsou podobná vejcím sýkory modřinky a sýkory uhelníčka. Samice potom i sama zahřívá vejce a samec se zapojí tím, že jí při této činnosti krmí. Po 12-15 dnech se vylíhnou mláďata. Oba rodiče je pak 17-20 dní krmí. Je třeba zmínit, že velké ztráty vajec příp. mláďat může sýkora babka zaznamenat při špatně zvolené dutině stromu. Ztrouchnivělé stromy totiž lákají strakapoudy velké. Hnízda pak v těchto stromech nejsou bezpečná.

Ochrana

Jedná se o málo dotčený druh.

Možnost záměny

Sýkora babka se může snadno zaměnit s velmi podobnou sýkorou lužní. Vzhledově lze u nich objevit pouze drobné odlišnosti jako např. čepičku na hlavě, která bývá u sýkory lužní delší a matnější. Na bradě se pak vyskytuje větší skvrna a na křídlech jsou světlejší pole. Bílé líce jsou vzadu zřetelně ohraničené. Toto jsou jen detaily, ale hlavním rozlišovacím znakem je hlas. U sýkory lužní slyšíme protáhlé, delší a měkčí DEEE, kdežto sýkora babka vydává DE výrazně kratší. Sýkora lužní bývá vzácnější a na krmítkách jí nezahlédneme tak často.

zdroje:
www.biolib.cz
Mrkáček Z., 2011: Ptáci Českého ráje.
Bezzel E., 2008: Ptáci.
Dungel J., Hudec K., 2006: Atlas ptáků České a Slovenské republiky.
Černý W., Drchal K., 1990: Ptáci.