Kapr obecný - Cyprinus Carpio

Kapr obecný
Autor: Jiří Bohdal

Pro své výborné hospodářské výsledky a kvalitní chutné maso je neustále vysazován do chovných i sportovních revírů.

Vzhled

Kapr, jako takový má mnoho barevných, ale i anatomicky odlišných forem. Stalo se tak dlouholetým křížením a šlechtěním. Není proto divu, že známe i kapry modré, červené, zlaté, černé, ale i dvoubarevné a trojbarevné.

V posledních jmenovaných případech se jedná o tzv. KOI-kapry, neboli japonské dlouhá léta šlechtěné kapry, vyznačující se barevnou byzardností, kterou představují červení, oranžoví, bílí i černí kapři. Takovéto exempláře, dnes pěstované po celém světě (a né v zrovna zanedbatelném množství) se vysazují do zahradních nádrží, jezírek v parku atd. Tyto ryby, mající naprosto přesné pojmenování (pochopitelně v Japonštině) po jednotlivých barevných kombinacích, pak v prostředí, pro ně určeném vypadají velmi pěkně a efektivně, rychle rostou, v rybníčku nebo nádržce jsou dobře vidět, po troše ochočení se dají i krmit z ruky a hladit.

Zároveň můžou, jako každý kapr, kterému se dostává ideálních podmínek, dosahovat kapitálních velikostí a hmotnosti. Trh s těmito rybami je veřejností oblíbený, a proto není divu, nad některými, až astronomickými částkami, které jsou lidé za jejich koupi zaplatit. Existují i lidé, kteří kvůli jejich nákupu neváhají podstoupit cestu do Japonska za účelem návštěvy některého ze světoznámých chovů a nakoupit ryby tam. Přitom ve speciálních japonských chovech se může cena jedné ryby vyšplhat až na neuvěřitelných 700 dolarů! (to je ovšem extrém, v ČR se dají pořídit kvalitní koikapři za velmi slušné ceny.)

V Českých přírodních podmínkách se můžeme setkat asi se čtyřmi základním typy kaprů: Kapr šupinatý: má celé tělo pokryté šupinami
Kapr lysec: na těle jsou ostrůvky šupin a chybějí šupiny postranní čáry.
Kapr lysec řádkový: má šupiny koncentrovány pouze u ploutví, záhlaví a u ocasní části a hlavně v oblasti postranní čáry a to často zdvojeně.
Kapr hladký: došlo u něj skoro k úplnému vymizení šupin na těle, pár šupin může být rozložených pod hřbetem a ploutví.

Jinak kapr jako takový roste velmi rychle a ve třetím roce už může dosahovat hmotnosti okolo 2kg a více. Nejvyšší doložený věk této ryby je asi okolo 50-ti let.

Existuje legenda, která vypráví o kapru na jednom francouzském panství, který byl 375 let starý a byl prý celý porostlý mechem a lišejníky, ale to je opravdu veliká nadsázka. Když už jsme u těch rekordů, tak největší exemplář byl asi 150cm dlouhý a vážil kolem 40kg. Největší český kus, ulovený roku 1978, měl asi 108cm, vážil přibližně 29kg a byl chycen na Rozkoši.

Kapr samozřejmě ,jako všechny nedravé ryby, nemá v tlamě ani jazyk, ani zuby. Místo těch mu slouží tzv. požeráky. Požeráková kost, na níž, po každé straně, stojí pět stoličkových zubů, je uloženy před vchodem do hltanu a spolu s čivami protkanou patrovou bulvou, ve které je sídlo smyslu chutě, drtí, lisují a vhodně upravují potravu, která jde přes hltan až do svalnatého jícnu, který v případě kapra končí v žaludkové části střeva.

Kapr se dá velice lehce zaměnit s karasem, tolstolobikem a amurem.

Karas obecný

Od karase, drobnější, velmi podobné kaprovité rybky, rozeznáváme podle vousů. Kapr má čtyři vousky, kdežto karas ani jeden. (navíc, karas nikdy nedosahuje kaprových velikostí, chytit karase 40cm, je velmi dobrý úlovek) Karase rozeznáváme dvojího druhu: Karas obecný a Karas stříbřitý, který je častější a bývá větší.

Amur bílý

Amur a Tolstolobik jsou zcela nepůvodní, naprosto ortodoxně býložravé ryby. Velký bojovník Amur bílý pochází z Číny, ze které byl k nám dovezen roku 1961, a od kapra ho rozlišíme taktéž podle vousků (nemá ani jeden stejně jako karas) Dále pak podle jeho zeleně zbarveného protáhlého těla, které je válcovitější a štíhlejší než tělo kaprovo, současně má velmi nízko položené oko.

Berná míra této ryby je naštěstí dost vysokých 60cm, protože je velmi krásný a né, zas tolik častý. Chytit tuto rybu v dobré velikosti je velmi krásný a silný zážitek.

Tolstolobik bílý

Tolstolobik je také nepůvodní, do ČR byl přivezen roku 1965. Vyskytuje se ojediněle, rybáři ho velmi zřídka vytáhnou z vody. Je tvrdě býložravý, slouží s Amurem jako reducenti zarostlých vodních ploch. Od kapra ho odlišíme velmi lehko: nízko položené oko jako u Amura, bezvousý, má jinou barvu jak hřbetu, tak ploutví a oka.

Rozeznáváme dva tipy Tolstolobiků, a to: Tolsltolobika bílého a Tolstolobce pestrého. Živý se řasami fytoplanktonem i detritem, nemá bernou míru, je vzácný. Berná míra kapra je pak pouhých 38cm. (karas míru nemá)

Rozšíření

Je to prakticky největší ryba u nás, z čeledi kaprovitých (kam mimo jiné patří: všechny druhy jelců, veškerá bílá ryba, amur, parma, ale i bolen atd.) Původním domovem je mu zejména: západní Evropa, úmoří Černého a Kaspického moře, Aralské jezero. Dnes je rozšířen prakticky po celém světě. Kapr není nijak zvlášť náročný na podmínky, žije jak v tekoucích tak stojatých vodách. Nejlépe se mu daří v odstavených ramenech štěrkopískovnách, tůních i údolních nádržích, kde vyhledává hlubší dno s dostatkem potravy.

Způsob života a potrava

Kapr je všežravec jeho potrava je velmi pestrá, přijímá živočišnou potravu, jako: žížaly, menší červy, hmyz blešivce a někdy prý snad i drobnější rybičku. Samozřejmě ale hlavně vyhledává především potravu rostlinného typu. Jako návnada tedy dobře poslouží chléb, různé druhy luštěnin, kukuřice, brambora atd. I na toto téma bylo vydáno mnoho publikací a článků, které radí a nabízí všechno možné.

Rozmnožování

Rozmnožují se jako většina ryb, samička naklade jikry, které posléze svým mlíčím oplodní sameček. Ke tření dochází zpravidla od května do června a děje se ve stojaté, prohřáté vodě (nejméně 13 stupňů teplé), bohaté na rostliny, kam klade samička jikry. Jiker je asi do 1milionu kusů. Mají průměr kolem 1,5-2,0mm a mají světle žlutou barvu. Pohlavní zralost dostávají ryby asi kolem třetího, čtvrtého roku života.

Ochrana

Kapr obecný u nás není zvláště chráněn. Je poze hájen v době svého tření (viz níže).

Kapr jak už jsme řekli je velice významnou rybou, bylo o ní napsáno moře knih, receptů a článků, najdeme rybáře-specialisty, kteří se zaměřují pouze na lov této ryby a nechávají v obchodech jmění, jen aby byli úspěšní při lovu. Najdeme obchody, které prodávají pouze speciální náčiní pro úspěšný lov těchto ryb, speciální firmy pouze tento druh zboží vyrábějící.

Snad se bude, i přes neustálé rozvíjení rybářského impéria, tato ryba stále mít u nás dobře a bude stále s hrdostí symbolem českých vod, nebo-li, jak píše jedna kniha: representant vodní bourgeoisie

zdroje:
Ryby našich vod (S. a M. Vodičští, K. Hísek-, edice: oko, Albatros, Praha 1989)
Ryby našich vod (F Reiser edice: naše hobby, Brázda, Praha 1996)
O rybách a jejich chytání (J. Bubeníček, Edvard Beaufort, Praha 1898)
Jak na ryby (A. Kotyšan, SNTL, Praha 1990)

Fotografie: Jiří Bohdal - www.naturfoto.cz