Natáčení zvuků z přírody - díl 1

autor: Ing. Vladimír Anděl
Natáčení různých přírodních zvuků může sloužit k dokumentaci výskytu a chování různých živočichů, ale je to i zajímavá zábava pro vyplnění volného času při pobytu v přírodě. Zvukový záznam lze též využít například pro doplnění videopořadu. V článku kromě základních informací o natáčení také naleznete několik zajímavých kvalitních ukázek zvuků z přírody.

Amatérským záznamem zvuku se již od 60. let minulého století zabývá Český fonoklub, který pravidelně každý rok vyhlašuje soutěž o nejlepší zvukový záznam a jednou z kategorií jsou právě zvuky z přírody. Soutěže se může zúčastnit kdokoliv a nejlepší snímky jsou vybírány pro mezinárodní soutěž FICS.

Toto povídání by mělo pomoci zejména začátečníkům v jejich rozhodování, jakou techniku použít a co s ní lze dělat. Postupně zde chci probírat nejen techniku potřebnou k natáčení, ale též ve zvuku ukážu, jak se co dělá a čeho se vyvarovat. V dalších částech, které by mohly volně navazovat, chci něco říct třeba o souvislosti mezi frekvenčním rozsahem zvuku a vzdálenosti, na kterou se různí živočichové navzájem mohou slyšet a třeba také o tom, jak se v prostoru orientují netopýři. Sám se natáčením zvuku zabývám již mnoho let, ale pouze amatérsky. Mým oborem je elektronika.

Při natáčení zvuku platí podobné zásady, jako např. při fotografování. Být ve správnou dobu na správném místě, mít tu správnou techniku a hodně štěstí. Natáčet můžeme třeba louku na kraji lesa jako celek (délka 365kB), můžeme si natočit třeba jednoho cvrčka (délka 233kB), nebo drozda v koruně stromu (délka 372kB).

Co pro natáčení potřebujeme? Kvalitní mikrofon s ochranou proti větru, nějaký přístroj pro záznam zvuku, sluchátka pro kontrolu záznamu a případně další doplňky, o kterých si povíme později.

Říct před pár lety 'nějaký záznamový přístroj', asi se každý zeptá, proč rovnou neřeknu magnetofon. Jenže časy se mění a magnetofon je dnes kvalitativně to nejhorší, co pro natáčení můžeme použít. Naše uši si již odvykly šumu magnetofonového záznamu a jsme zvyklí spíše na podstatně lepší digitální záznam. Nahrávat se dá téměř na cokoliv, co je po ruce. Třeba na minidisk, je možné využít zvukovou část digitální kamery (kamera může běžet v brašně s připojeným externím mikrofonem), můžeme si též s sebou do přírody vzít laptop vybavený zvukovou kartou. Kdo se záznamu zvuku opravdu hodně věnuje, může si pořídit DATku. Systém DAT, Digital Audio Tape nahrává na malé kazety nekomprimovaný digitální záznam a má stejnou kvalitu, jako záznam na CD. Je tedy kvalitnější než minidisk, který používá kompresi Atrac. Muzikanti tvrdí, že tu kompresi slyší, ale přesto i minidisk poskytuje vynikající kvalitu záznamu. Pokud z nějakého důvodu chceme použít magnetofon, měli bychom dát přednost přístroji s dynamickým řízením předmagnetizace, nebo se pokusit sehnat starší bateriový cívkový magnetofon s rychlostí 19. Takový Uher report 4200 dříve používaný pro natáčení rozhlasových reportáží má při rychlosti 19 a při půlstopém stereo záznamu lepší parametry, než dnešní kazetové magnetofony. Je však velký, těžký a může si ho dovolit pouze ten, kdo má zásobu dnes již nesehnatelných pásků. Já pro některé záznamy používám magnetofon Uran, který vyráběla liberecká Tesla před téměř 40 lety. Mám tam však jinou elektroniku, předělaný pohon a rychlost 38. Tuto rychlost běžně používají pouze studiové magnetofony a umožňuje mi pořizovat záznamy v oblasti ultrazvuku, které se zpomalením převedou do slyšitelného pásma. Na všechno ostatní používám minidisk.

Na tohoto Urana byl natočen cvrček ze 2. ukázky. A takhle záznam vypadá v 8 násobném zpomalení (délka 168kB). S takovým magnetofonem můžeme jít klidně natáčet netopýry. Digitální přístroje na to nestačí pro malou rychlost vzorkování. Jsou uzpůsobeny pouze pro záznam ve slyšitelném spektru. Digitálně je možné takový záznam natočit jen na počítač, pokud zvuková karta umí vzorkovací kmitočet 96 KHz.

A nakonec malý test kvality vašeho magnetofonu. Nahrajte si ukázku hlasu cvrčka a potom si ji poslechněte. Že to dopadlo hrozně? Já vím. Cvrček má podstatnou část zvukové energie právě na nejvyšších slyšitelných kmitočtech. Kazetový magnetofon tyto kmitočty většinou přenese, ale pouze se sníženou úrovní. Při větším vybuzení se záznam nutně musí zkreslit. Při nižší úrovni by to sice šlo, ale se slyšitelným šumem. A kdo má nevypínatelnou záznamovou automatiku, má prostě smůlu.

Příště si povíme něco o mikrofonech a o tom, jakých chyb při záznamu se máme vyvarovat.



autor:
datum vydání:
10. května 2004


Diskuze k článku „Natáčení zvuků z přírody - díl 1“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!