Leningradská zoologická zahrada během obležení města

Místní ZOO bylo malé a kouzelné zařízení, které bylo založeno roku 1865, o rok později než v Moskvě. Roku 1941 byla leningradská ZOOlogická zahrada nejlepší v celé zemi, ale i v Evropě a každý rok jí navštívilo milion a půl návštěvníků. Před válkou se v ZOO nacházelo celkem 175 druhů zvířat.

Když přišla válka a ještě předtím, než se uzavřel obléhací kruh kolem města, ZOO evakuovala 58 nejcennějších zvířat do Kazaně speciálně vypravenými vlaky. Bohužel, mnoho zvířat muselo zůstat, včetně dravců. Ty museli zaměstnanci utratit, protože nikdo nechtěl riskovat, že by se mohli dostat na svobodu. Ušetřili jenom mláďata, která zatím nepředstavovala hrozbu. Mnoho další bylo zabito během náletů.

Například 9. září byla zabita i slonice Betty, miláček leningradských dětí, dobrosrdečné a hodné zvíře. Během jednoho náletu utekly všechny opice a zaměstnanci ZOO je pak naháněli po ulicích města. Zvířata byla vyděšená a v očích měla nechápavý výraz. Bomby a granáty ušetřily mládě ussurijského tygra, ale zabila ho hrůza z bombardování. Zvíře zemřelo na krvácení do mozku.

Jiná zvířata měla více štěstí. Městský sovět, namísto aby nařídil jejich utracení a zkonzumování, přidělil ZOO speciální dávky sena a kořenové zeleniny, díky který a neobyčejné oddanosti a vynalézavosti personálu ZOO, se podařilo udržet přes první zimu obléhání naživu 85 zvířat. Zaměstnanci si je odnesli domů, nebo se o ně starali přímo v ZOO. Opravili zničené klece a postavili zábrany, které je měly chránit proti střepinám.

Nejtěžší bylo zvířata nakrmit. Tady museli chovatelé hodně improvizovat. Zjistilo se, že lišky, lasičky, mývalové a supové se dali přesvědčit k sežrání sekané zeleniny z otrub, durandy a brambor, pokud byly pomazány krví nebo vymáchány v masové vývaru z kostí. Náročnější druhy, jako byly tygří mláďata, sovy a orly, museli přelstít tím, že jim tato směs byla zašívána do kožek králíků nebo morčat.

Když se v létě ZOO znovu otevřelo, byli přeživší skutečnými celebritami. Dávali lidem naději, že město znovu bude žít. Kondor havranovitý Věročka, buvolec nilgai Námořník nebo medvěd Griška, zase naučili děti, jaké je to smát se. Největší hvězda však byla hrošice Krasavica. Byl to jediný hroch v Sovětském svazu a přes zimu jí držela jí na živu oddaná ošetřovatelka Jevdokija Dašinovová. V jejím bazénu nebyla voda a hrošici popraskala kůže. Každý den jí proto Dašinovová vlastnoručně omývala 40 vědry teplé vody, kterou museli vozit na saních z řeky. Popraskanou kůži jí pak natírala kafrovým olejem, aby se rány zahojily a dál kůže nepraskala. Hrošice válku přežila a zemřela roku 1950.

Skutečný zázrak bylo přežití opičího mláděte. Jeho matka neměla mléko a mládě bylo odsouzeno k smrti hladem. Rychlostí blesku se po Leningradě roznesla zpráva o jeho osudu a vyhladovělí lidé z města uspořádali sbírku mléka. Mléka se v obklíčeném městě podařilo vybrat tolik, že mláděti zachránilo život. Už roku 1943 začaly do ZOO přicházet nová zvířata, každé ZOO v Sovětském svazu se přidalo.

Leningradské ZOO bylo symbolem vzdoru proti okupantům. 16 zaměstnanců ZOOlogické zahrady bylo dostalo vyznamenání "Za obranu Leningradu".

Fotogalerie k článku