3 tipy na podzimní Krkonoše

Jestli bude výborná předpověď počasí, vypravte se pěšky nebo lanovkou na Sněžku. Pokud by měl foukat vítr nebo nahoře zasněží, zajděte se podívat na rozhlednu Štěpánka. Kdo nechce lézt ve vrtkavém podzimním počasí na kopce, může si udělat výlet k soutoku Jizery a Kamenice.

Sněžka: nejvýše v Čechách

Mýtická, kultovní a nejvyšší hora České republiky ční do výšky 1603 m n.m. Na špičce stojí kaple svatého Vavřince, polský moderní hotel, česká nová poštovna a budova lanovky.

Na Sněžku vedou čtyři turistické stezky od Luční boudy po řetězech, od Růžohorek serpentinami pod lanovkou, od Jelenky kosodřevinou a z Polska po dlážděné Slezské silnici.

Pohodlnější návštěvníci vyjedou lanovkami z české Pece, nebo z polské Karpacze. Češi musejí mnohdy druhý úsek z Růžohorek absolvovat po svých, protože kvůli silnému větru lanovka po horském hřebeni zastavuje provoz. Poláci to mají jasné, to počítají s pěší túrou, protože jejich lanovka končí na Kopě pod Slezským domem.

Znáte-li českou stranu Krkonoš jako své boty, doporučujeme zajít k severním sousedům. Oblíbená je trasa z Pomezních bud přes Karpacz na vrchol Sněžky. Protože Pomezky jsou vysoko v horách, sestupujeme nejdřív dolů, aby to stoupání na Sněžku stálo za to. Jdeme po široké "Tabaczane Sciezke," ale přes její název už dnes těžko potkáte pašeráka s nekolkovanými cigaretami. Asi jsou líní chodit pěšky. Cesta po severním úbočí hor skýtá pěkné výhledy do polských rovin.

Projdeme skrze vesničku Wilcza Poreba a přicházíme do Karpacze Górneho. Po cestě sledujeme Sněžku z nezvyklého úhlu, hora odtud vypadá majestátně.

Zde můžeme vzít zavděk sedačkovou lanovkou, nebo budeme za hrdiny a pokračujeme po zelené značce směrem na Polanu. Němci v Krkonoších s oblibou stavěli cesty kolmo na vrstevnici a Poláci, kterým Slezsko spadlo do klína po 2. světové válce, s tím už nic nenadělají. Stoupání je tedy vykoupeno potem a únavou.

Z rozcestí Polany je vidět skaliska Pielgrzymy. Tady připadáme trichu jako v Tatrách. Cesta lemovaná skalami končí u horského plesa Maleho Stawu. Odtud už vede dlážděná stará Slezská silnice až na vrchol Sněžky.

Ze Sněžky sestupujeme stále po červené značce už jen na českém území. Výhled ze Svorové hory také není k zahození a sestup k boudě Jelence je už otázkou pár minut. Potom už projdeme jen přes Soví sedlo a dlouze klesáme na Pomezní boudy. Za odměnu si objednáváme sklenici pěnivého Krakonoše.

Na Sněžku se pořádně oblékněte a pamatujte na kvalitní outdoorové vybavení.

Štěpánka: nejstarší rozhledna

Nejstarší rozhledna v Jizerských horách i Krkonoších stojí přesně na pomezí obou horstev. Na kopci Hvězda (959 m n.m.) nad Příchovickým sedlem se vypíná krásná novogotická věž Štěpánka. Je vysoká 24 metrů a vede na ni 81 schodů.

Stavěla se hodně dlouho v letech 1847 až 1892. Stavbu platil kníže Camill Rohan, když se stavěla císařská Krkonošská silnice. Dne je to silnice mezi Libercem, Tanvaldem a Trutnovem.

Rozhledna má jméno po arcivévodovi Štěpánovi. Ten zde jako český zemský místodržící při inspekční cestě na stavbu silnice vyjádřil nadšení z dalekého rozhledu a Camill Rohan se mu chtěl zavděčit. Jenže se přepočítal - arcivévoda se přestal těšit přízni vídeňského dvora a byl odeslán do Uher. Kníže Rohan tedy neměl důvod dále investovat do stavby, která měla posílit jeho vztahy k Habsburskému dvoru ve Vídni.

Práce se na rozhledně se zastavily na čtyři desetiletí. V roce 1888 koupil rozestavěnou Štěpánku Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory. Roku 1892 ji dostavěl a kníže Rohan zemřel do měsíce po jejím slavnostním otevření.

Jizerské hory byly v této části výhradně německojazyčným územím úzce spojených se Slezskem. Ohledně vztahů s Čechy zde nikdy nepanovaly rozpory. Až němečtí nacisté tento kraj odtrhli od Čech do své Říše, poté československé úřady po válce vystěhovaly německé obyvatelstvo a posléze sovětští komunisté posunuli německo-polské hranice tak, že za Jizerkami se ocitli Poláci místo Němců.

Z tohoto historického mišmaše vyšla pověst o obrovském maltézském kříži, který měl symbolizovat domnělou Tisíciletou říši národa německého. Pravda je taková, že kamenný kříž nechali zhotovit obyvatelé za 2. světové války jako památku na své padlé. Po roce 1945 byl kříž během odsunu Němců zničen. Naštěstí byl téměř kompletní nalezen pod rozhlednou a v roce 2011 zrekonstruován. Je to největší kamenný maltézský kříž v Česku.

Z rozhledny je mohutný výhled na Krkonoše, Jizerské a Lužické hory. Při pohledu do vnitrozemí je vidět Zvičina, Mužský, Bezděz a Ralsko.

Na Štěpánku se chodí od autobusové zastávky Kořenov na Příchovickém sedle, nejvyšším místě silnice z Tanvaldu do Harrachova. Cesta vede po modré a na závěr zelené turistické značce, vzdálenost je dva kilometry a přístup trvá půl hodiny. Delší vyhlídková trasa pokračuje dále do Pasek nad Jizerou a případně až do Rokytnice na vlak.

Túru si můžete ulehčit trekovými holemi, chůze s nimi je pohodlná a zapojíte do pohybu celé tělo.

Soutok Jizery a Kamenice

Jizera a Kamenice, klenoty mezi divokými řekami, se stékají na pomezí Českého ráje a Krkonoš. Divokými peřejemi v hlubokých skalnatých kaňonech spěchají, aby své vody spojily nad Železným Brodem. Vysoko ve skalách nad nimi vedou turistické stezky.

Obě stezky pojmenované po národních obrozencích byly vylámané do skály. Jinak by po břehu neprošel žádný turista. Dokonce i koryta obou řek Jizery a Kamenice byla vylámána pomocí dynamitu a jsou teď vyhledávaná kajakáři a raftery.

Důvody pro práci střelmistrů byly rozdílné. Jizera bývala v úseku nad dnešní Riegrovkou široká jen deset metrů. Když přišla povodeň, soutěska se ucpala a voda zaplavila město Semily daleko proti proudu. Dnes je soutěska rozšířená a pod ní je vybudovaný jez, který odvádí vodu podzemním potrubím k historické elektrárně těsně nad soutokem s Kamenicí. Kamenice přišla o své největší peřeje kvůli splavování dřeva. Dynamitem byly odstřeleny největší kameny v korytě řeky.

Po levém břehu Kamenice vede z Tanvaldu do Podspálova cesta divokým údolím. Celodenní pěší výlet po tak zvané Palackého stezce si můžete zpestřit návštěvou Bozkovských jeskyní. Stylovou výletní vodácko-rybářsko-turistickou hospodu s penzionem najdete na konci výletu v Podspálově u železniční stanice.

Po pravém břehu Jizery je upravena Riegrova stezka. Vede nad vysokým jezem vodní elektrárny a podél pěti mohutných peřejí Jizery. Největší zážitek poskytuje řeka po větších deštích, kdy připomíná svojí divokostí alpské toky.

Na druhé straně Riegrovy stezky byla nově postavena feráta Vodní brána. Je to velmi populární téměř horolezecká cesta zajištěná v celé délce ocelovým lanem. S patřičným horolezeckým vybavením se na ni tedy může pustit i nehorolezec.