Kniha Sopky a sopečné vrchy

Na sopečných kopcích, připomínající krajinné majáky s vynikajícím rozhledem, se často ukrývají zbytky pravěkých hradišť, tyčí se na nich zříceniny středověkých hradů nebo osamocené věže rozhleden. Pozoruhodné jsou také z přírodovědného hlediska, neboť výhřevný skalní podklad převážně čedičových vyvřelin podmiňuje přítomnost odlišných, zpravidla teplomilných ekosystémů s výskytem vzácných rostlin a živočichů. Sopečné kopce jsou proto vyhledávaným cílem turistických výšlapů i přírodovědných vycházek, které v minulosti realizovaly tak významné osobnosti jako například Johann Wolfgang Goethe, Alexander von Humboldt nebo Karel Hynek Mácha. Stěžejní částí publikace je encyklopedický přehled jednotně popsaných 160 lokalit coby pozůstatků třetihorní sopečné činnosti na našem území. Každou doprovází snímky celku i detailů, z nichž většina je i pro znalce české přírody a krajiny neotřelá a nová. Čtenář tu najde lokality známé a atraktivní, hlavně však místa, o jejichž existenci má tušení jen hrstka zasvěcenců. Zájemci o přírodu uvítají srozumitelně podané informace o horninovém složení, geologické stavbě, mineralogických, botanických i zoologických zvláštnostech, nechybí však ani historické zajímavosti a užitečné turistické informace.

EAN: 9788020022318
Vydavatel: Academia
Rok vydání: 2013
Počet stran: 416
ISBN:978-80-200-2231-8
Autor: Martin Janoška
Vazba: brožovaná
Knihu lze koupit na www.academia.cz

Ukázka z knihy:

Rotavské varhany

nadmořská výška: 640 m
geologie: čedičová kupa (dóm), kamenné varhany
geomorfologické jednotky: Krušné hory (Klínovecká hornatina)
lokalizace: Karlovarský kraj, okres Sokolov, obec Rotava
mapa: KČT 1 : 50 000 č. 3 – Krušné hory, Kraslicko
ochrana: PP Rotava od r. 1953 a 1988; 0,4 ha
informační zdroje: [1] Mackovčin-Sedláček (2004b); [2] Rojík (2011)
Zalesněné dvojvrcholové návrší východně od kostela v Rotavě zdobí překrásná ukázka kamenných varhan, odkrytá malým starým lomem. Kromě unikátního přírodního jevu nabízí tato lokalita i hezkou vyhlídku na západní Krušnohoří a téměř letecký pohled na Rotavu.
Dvojvrcholové čedičové (limburgitové) návrší vyčnívající zhruba 40 m nad okolní plochý terén je součástí zlomové a vulkanické linie směru V–Z mezi obcemi Hradská a Počátky. Současné mapy udávají obvykle jen bezejmennou kótu 640 m, s případným popiskem U chaty.
Místo původních německých názvů Felsl (západní kóta) a Flössberg (východní kóta) se v odborné literatuře objevují názvy Skalka a Varhany.
Rotavské varhany patří k nejdokonalejším a nejhezčím ukázkám sloupcové odlučnosti u nás. Sloupce většinou šestibokého průřezu mají průměr 20–35 cm a dosahují délky až 15 m.
Jejich sklon se v profilu lomové stěny mění, což přispívá k výraznému zvýšení estetické hodnoty.
Varhany tak získávají podobu milíře (nebo obráceného vějíře) o délce asi 50 m. Celý útvar má antropogenní původ a byl odkryt těžbou kamene. První zmínka o lomu pochází z roku 1785. Čedič se zpočátku používal nejenom jako stavební kámen, ale i jako chemická přísada ke snižování teploty tání železných rud. Milířovité uspořádání sloupcové odlučnosti obvykle indikuje povrchovou část přívodní dráhy vulkánu, konkrétně trychtýřovitě se rozšiřující jícen. V tomto případě se ale dokonce může jednat o zbytek povrchové sopečné kupy (dómu) bez kráteru, která byla nad okolní zarovnaný reliéf vytlačena jako polotuhá pasta z trhlinové přívodní dráhy [2]. Zatímco kóta Varhany vznikla během jedné vulkanické události, západněji situovaná Skalka se utvářela postupně v několika fázích. Svědčí o tom komplikovanější stavba budovaná třemi lávovými tělesy. Podle tohoto modelu vzniku oba vulkány produkovaly silně viskózní (netekutou) lávu a sopečné erupce zde neproběhly.
Obdobným, avšak mnohem rozsáhlejším sopečným útvarem byl vrch Kernberk mezi Rotavou a Jindřichovicemi, který však už kvůli těžbě kamene neexistuje (na nynějších mapách jeho polohu označuje popisek „štěrkovna“). V čedičovém velkolomu byly mezi světovými válkami k vidění až 40 m vysoké vějíře kamenných varhan! Lom „sežral“ nejenom celý kopec, ale 65 m hluboká jáma zlikvidovala i trychtýřovitou přívodní dráhu vulkánu. Od roku 1995 je lom uzavřený a zatopený.
Rotavské varhany zpřístupňuje žlutá turistická značka, ta však vede z Rotavy velkou oklikou přes les (vhodná je například pro kolo). Mnohem kratší přístup je možný strmou pěšinou z údolí od kostela ve staré Rotavě vzhůru východním směrem.