Listopad v pranostikách

Svatý Martin (11.11) přijíždí na bílém koni
Na Martina vládne všude zima
Po Martinu už kachna v louži neplave
Po Martinu svatému navleč sobě halenu

Jak je teplo na Augustinu, )tak bude zima na Kateřinu (25.11.)
Na Svatou pannu Kateřinu sluší se schovat pod peřinu, pak na Svatého Mikuláše už je zima celá naše
Na Svatou Kateřinu lezeme pod peřinu
Svatá Kateřina chodí bíle oděná
Sníh na Kateřinu věští vysoké obilí
Svatá Kateřina prádlo máchá a Svatá Barbora jej škrobí
Je-li Kačenka ucouraná, bývá Barborka naškrobená
Martin a Kateřina na blátě, vánoce na ledě
Když Kateřina po ledě už chodívá, Eva potom blátem oplývá
Chodí-li Kateřina po ledě, chodí Svatý Štěpán po blátě
Den Kateřiny povětří lednové předpovídá
Když v první adventní neděli nastane široko daleko krutá zima, potrvá čtyři neděle
Začne-li zima s adventem, potrvá deset týdnů
Chodí-li se v adventě bez kožichu, bude se jistě v postu nosit
Adventní sníh, dočká-li marcového, nebudeš sedláčku jídati chleba režného
Na Saturnina (29.11) skučí meluzína
Na Svatého Ondřeje (30.11) je konec pocení
Na Svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale pak na Mikuláše je zima celá naše
Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní
Sníh na Svatého Ondřeje žitu velmi prospěje
Má-li Ondřej na stromech kapky, bude příští rok hodně ovoce Svatý Ondřej mosty staví, Svatý Jiří je odplaví

Jak už bylo řečeno, nejznámějším svátkem bylo Martina. Leckde se ještě slavilo posvícení, bývaly poslední poutě v roce. Martin byl tak známý nejen proto, že jeho jméno bývalo hojně užívané,ale i proto, že se peklo pečivo, jež se nazývá ,,Martinské rohlíky“. Bylo velice oblíbené a jedlo se na slavnostech s tímto jménem spojených.

Martinské rohlíky

Na čtyřicet dekagramů polohrubé mouky potřebujeme osm dekagramů cukru, stejné množství tuku, jedno vejce, dva dekagramy droždí, dva až tři decilitry mléka, tuk na potření i na plech, cukr na posypání, povidla z jablek nebo hrušek.

Do mouky přidáme kvásek, cukr, vejce, špetku soli, rozpuštěný tuk s vlažným mlékem a zaděláme vláčné těsto. Necháme vykynout, rozdělíme na čtyři díly, a každý rozválíme v podlouhlou placku. Potřeme náplní, svineme a zahneme do tvaru podkovy nebo velkého rohlíku. Necháme ještě chvíli kynout a pak potřeme vejcem, v předehřáté troubě upečeme. Můžeme je plnit též makovou nádivkou, perníkem či švestkovými povidly. Po upečení pocukrujeme a jíme.

Martinské koláče

Někde se pekly i Martinské koláče. Ty bývaly vždy považovány za pečivo sváteční. Bývalo jich mnoho druhů. Byly určeny k rozmanitým příležitostem. Na pouť, na křtiny,na pohoštění po pohřbu, při různých náboženských svátcích a jako pečivo o Martinském posvícení, které se slavívalo.

Na tento svátek se připravoval i skládanec, jež býval ze dvou placek těsta. Spodní byla s mákem, nebo se strouhaným perníkem a na ni se položila vrchní placka potřená jiným mazáním, třeba povidly nebo tvarohem. Okraje se přimáčkly k sobě a ozdobily třípramenným věnečkem z těsta, ozdobeným rozinkami, mandlemi, nebo sušeným ovocem a oříšky. Skládanec býval velmi ceněn a nutno dodat, že to nebylo pečivo nikterak levné. Roháč byl zase velký a podlouhlý koláč s povidlovým a tvarohovým mazáním, na okrajích přehnutý. Dostávali jej pacholci a děvečky, když na Martina měnili místo. To byl všeobecně vedený a uznávaný termín odchodu ze služby. Pokud to bylo jen trošičku možné, snažili se pacholci i děvečky, včetně sedláků dodržet. Když se o některém z těchto pomocníků na statku řeklo, že se nedočká, nebo se nedojde roháče, znamenalo to obvykle neshody tak veliké, že nevydrží v místě do svatomartinského termínu.

Skládanka

Asi čtyřicet dekagramů polohrubé mouky, osm dekagramů cukru a stejně tuku, dva dekagramy droždí, jedno vejce, dva až tři decilitry mléka, sůl, tuk na potření a na plech , cukr na posypání a náplně.

Kynuté těsto připravíme jako obvykle. Necháme kynout a rozdělíme na dvě části. Z každé vyválíme obdélníkový plát a potřeme nádivkou. Přiložíme druhou placku, opět naplníme a buď ještě přehneme na polovinu, nebo můžeme stočit jako závin, nebo necháme jak je a dozdobíme proužky z odřezků. Povrch i po stranách pomastíme a v předehřáté troubě upečeme. Po upečení můžeme pocukrovat.

Roháč

Opět si připravíme čtyřicet dekagramů polohrubé mouky, tři dekagramy cukru, dva dekagramy droždí, vlažné mléko podle potřeby,,jedno vejce, sůl, tři dekagramy sádla, vejce na potření, tuk na plech, povidlová nebo jiná nádivka. Většinou bývala tvarohová ze čtyřiceti dekagramů tvarohu,cukru,vejce a trochu skořice, dala se zředit trochou mléka.

Do mouky rozdrobíme droždí a s trochou mléka v důlku rozděláme na kašičku, pocukrujeme a necháme vzejít kvásek. Pak přidáme vejce, sůl, máslo a zbytkem mléka zaděláme těsto. Necháme dobře v teple vykynout,pak na pomoučeném vále rozdělíme na čtyři díly, rozválíme, naplníme nádivkou jeden z nich. Pak přes něho přeložíme druhý plát, opět naplníme nějakou nádivkou a oba naplněné pláty opatrně svineme do jedné jakoby podkovy, nebo velkého rohlíku.

Totéž uděláme se zbylými dvěma plackami a oba roháče, které tímto vznikly,dáme na vymazaný plech. Tam je dáme do protilehlých rohů, potřeme vejcem, necháme nakynout a v předehřáté troubě dobře upečeme.

Samozřejmě, že i v chudších rodinách se snažili si každý sváteční den zpestřit dobrým jídlem a poděkovat tak Pánu Bohu za přízeň. A s dobrým jídlem šlo ruku v ruce dobré pití a škádlení chlapců s děvčaty.

Svatá Kateřina zavírala muzikanty do komína, nebo do kozího mlýna. Po tomto svátku nesměly již být žádné veselice. Pomalu přicházela doba adventní, v němž se rodiny i s čeládkou modlily denně po večeři, nebo jen v pátek při hromničce, nebo sloupkové svíčce, růženec. Ráno, hned za tmy, chodili do kostela na boráty. Po cestě přes bahnité louky viděli hořící plyny a různá světélka. Pak říkali, že viděli ohnivého mužíčka, bludičky nebo tančící víly při měsíčním svitu.

Janovická studánka

Za Janovicemi, tehdy ještě Janovým dvorem, směrem k Divišovu, je a vždy bývala malá studánka s velmi dobrou pitnou vodou Kousek od ní v místech, kde je nyní hruška, byla malá chaloupka. Tam žil zcela sám jeden mládenec. Živil se příležitostnou prací u sedláků v Dlouhé Vsi nebo pomáhal v Sušici u soukromníků. Když pak večer přišel domů, staral se o svou kravku. Tu neměl ani tak na nějakou práci, nebo na mléko, ale spíš proto, aby měl na koho promluvit, aby se necítil tak sám.

Chodíval ji pást na mezičku nad studánkou, vodu měli oba na dosah a on ji vyprávěl, co celý den dělal a který sedlák je na lidi hodný a který zase nepřející. Ani zdaleka netušil, že jej již delší čas potají pozoruje ze studánky malá studánková víla. Té se již dlouho pohledný mládenec moc líbil. Byl čas od času zadumaný a ona by ho ráda nějak potěšila, jen nevěděla, jak a jestli se jí nebude bát. Přemýšlela jak to udělat, aby byla viditelná. Ptala se všude i bludiček, ale ty se jen hloupě chichotaly.

Jednou, když seděla na kraji studánky a povídání mládencovo zamilovaně poslouchala, zahlédla jedním okem, jak se k jeho chaloupce pomalu a opatrně krade ohnivý mužíček a chce se plamínky potěšit a mládenci tak jeho jediný majeteček zapálit. .

Hrůzou vykřikla, ale mládenec ji neslyšel. Skočila tedy do vody a povedlo se jí ho pocákat tak, že vyskočil a rozhlédl se okolo, co že se to děje. Když ohnivce spatřil, nabral do putýnky vodu a ohnivce celého polil a tak neštěstí zabránil. Ohnivec, napůl uhašený vzteky prskal jako křeček a tak, aby se pomstil víle, která jej prozradila, vykřikl nahlas zaklínadlo, po kterém se nadpřirozené bytosti zjeví ve skutečnosti. A upaloval pryč. Asi si myslel, že mládenec bude chtít vílu proklít, nebo ji jinak, jak to umí lidé, ublížit. Lidé vílám dost ubližovali, protože jim nerozuměli a ty se proto chránily svou neviditelností.

Jenže mladík, když jemnou a krásnou vílu spatřil, zamiloval se do ní na první pohled. Zůstala s ním v jeho chaloupce celá léta a že bydleli dost daleko od lidí, nikdo nezjistil, odkud krásná mládencova žena vlastně přišla. Snad si ve vsi mysleli, že si ji přivedl z města. O studánku se starala jako vždy, čistila ji od listí, večer se v ní vykoupala, aby svou lidskou podobu neztratila a žili si spokojeně dlouhá léta.

Je to jistě již dávno, děti neměli a tak, když on zestárl a zemřel, vrátila se zpět do své studánky. O domek neměl nikdo zájem a tak chátral, až spadl celý. Jen hromádka kamení nyní připomíná, kde stával. Vílu už ve studánce taky neuvidíte, ale voda je stále dobrá.

Na Svatého Ondřeje si dávala vdavekchtivá děvčata do postele pod hlavu lístky se jmény chlapců, kteří se jim líbili. Ten o kterém se jim zdálo, nebo lístek s jeho jménem vytáhla jako první, toho si do roka vezme.

Teplý říjen. studený listopad
V listopadu hřmí, sedlák vesnou sní
Když ještě v listopadu hřmívá, úrodný rok na to bývá
Když krtek v listopadu ryje, budou na vánoce lítat komáři
Stromy když v listopadu květů, sahá zima k létu
Padá-li listí v listopadu, brzy přijde led, ale dlouho nepobude
Když v listopadu listí nepadá, tuhá zima se přikrádá
Když v listopadu se hvězdy třpytí, mrazy se brzy uchytí
Studený listopad, zelený leden
Listopadové sněžení neškodí vůbec osení
Jestliže listopadový sníh dlouho zůstane, víc než hnůj polím prospěje
Když napadá sníh na zelené listí, bude tuhá zima
V listopadu příliš sněhu a vody, to známka příští neúrody
Jaké povětří je v listopadu, takové má být v březnu příštího roku
Listopadové hřmění, pšenici ve zlato mění

Padá-li první sníh ,,novembris“, když není země zmrzlá, velikou škodu osení učiní a jej vyleží, neb osení pod sněhem se paří a hnije, ale jestli padne, když země zmrzne, je osení užitečný, neboť ono v teple pod sněhem jako v peřině ve zmrzlé zemi leží.

Inu uměly naše prabáby a pradědové pozorovat přírodu, řádně si všímat jejích rozmarů a podle toho se zařídit.