Draní peří, aneb jak to bylo pohádko

Peří

Draní peří jako součást venkovské kultury

Draní peří bylo jakousi společenskou událostí, kterou si nikdo nechtěl nechat ujít. Ženy se v šátcích sesedly kolem jednoho stolu. „V běžném životě znamenala na venkově zimní doba změnu pracovního zaměření. Z polí a luk se lidé přesunuli do kůlen, stodol, chlévů a chalup, rubalo se dřevo, lidé se věnovali řemeslům, ženy předly, šily, tkaly nebo odcházely na zmíněné draní peří k sousedům.“ (zdroj: 1) Většinou na vesnicích chodily hospodyňky, aby pomohly sousedkám s draním kachního nebo husího peří. Tyto sousedky pak zase na oplátku přišly pomoci při stejné činnosti jim. Poutavá je na této činnosti i solidarita mezi obyvateli dané vesnice. Ne všechno v té době bylo podmíněno penězi. Je pravdou, že „později v 60. letech 20. století se peří dávalo drát někomu domů na výdělek.“ (zdroj: 2) Stačilo dračkám (tak se nazývaly ženy, které draly peří) nabídnout nějaké malé občerstvení. K chuti přišel chleba se sádlem a pokrájenou cibulí nebo jen chleba s husím sádlem. K tomu se na zub pojídaly sušené trnky nebo jablka. To zapíjely kávou z melty nebo čajem. Ani štamprlata nebyla při návštěvě sousedního hospodářství výjimkou.

Jakéžto překvapení, že pánové drát nechodili. Ti raději někde v koutku světnice hráli karty. A v nočních hodinách doprovodili svou drahou polovičku domů na kutě. Na zahradě bylo slyšet štěkotu psa. Při draní peří nešlo jen o samotnou práci, ani omylem. Dračky si při té příležitosti zazpívali nejrůznější písničky, zavzpomínaly na staré dobré časy, povyprávěly za léta nasbírané příběhy, pohádky a nebo prostě jen zdrbly sousedky, které zde nebyly, že na nich jak se tak říká nezůstala nit suchá. Pohádkám draček velice rády naslouchaly děti.

Ovšem při této vší zábavě museli mluvit celkem tiše a nesměly moc zhluboka dýchat nebo si dokonce kýchnout. Peří které leželo na stole by se totiž rozlétlo všude po světnici. Stejně tak nevítaným návštěvníkem byl ve světničkách průvan.

„Husy se oškubávaly zpravidla 4x . První bylo „ hubené peří“, to se škubalo jen vrchní peří, na huse se nechával chmorek. Při dalších podšklubáních se nejdříve oškubalo peří a potom chmorek. Každý druh se uchovával zvlášť, protože chmorek se nedere. Počtvrté se oškubávala zabitá husa.“ (zdroj: 2) Opeřenci se před každým oškubáním zahnaly do rybníka nebo do potoka, aby jejich šat byl čistý. Oškubané peří se po celý rok ukládalo do papírových pytlů nebo se uchovávalo v sypkovině tak, aby nenavlhlo.

„Kdy se má husa podškubat se poznalo podle toho, že peří bylo zralé a husy ho trousily, po zkušebním vytržení nesměly být krvavé brky. Pod křídly se nechávalo dlouhé peří, aby husy netahaly kosinky (křídla) po zemi. Zvláštním způsobem bylo oškubávání peří na břiše zabité husy. Břicho se pokrylo vlhkou utěrkou a přežehlilo horkou žehličkou. Peří se odpařilo a šlo pěkně vytrhávat.“ (zdroj: 2)

Jak vlastní draní peří probíhalo

Několik sousedek se tedy sešlo u stolu. Většinou u rozpálených kamen, jejichž teplo bylo za mrazivých zimních večerů příjemné. Peří se vyndavalo ze zmíněných papírových pytlů či sypku, kde se po celý rok střádalo. Na stole tak byl chumel tohoto peří s ostny a brky. Ty se musely od praporu řádně oddělit. Dračky stahovali peří protisměru jeho růstu. Ručně otrhané peří vždy po nějaké době odhrnuly pod překlopenou mísu, která byla na stole. To aby se nepomíchalo sedrané peří s tvrdými částmi per. Pápěrka, tj. nejjemnější chmýří na konci ostnu, a ostny se házely bez okolků na podlahu.

Draní peří je pěkná makačka

Proto se scházelo vždy více ženštin z vesnice a postupně tento spolek putoval od chalupy k chalupě. Pro představu „z jedné husy je maximálně 500g hrubého peří po jednom podškubání. Na jeden opravdu poctivý polštář je potřeba 2 kg sedraného peří, na pořádnou peřinu musíte mít připraveno 4-5 kg čistého peří. A že taková výbava na spaní z husího peří je opravdu velmi cenná svědčí fakt, že ruce 20 žen se nezastavily téměř 3 hodiny a sedraly 40 dkg peří.“ (zdroj: 2)

Využití draného peří

Ptačí peří se skládá z praporů, ostnu a brku. Po mechanickém oddělení tvrdých částí pera (osten a brk) se zbylým peřím cpaly peřiny a duchny či polštáře. Dovedete si například představit, že byste místo v měkoučkých peřinách spali mimo jiné na ostnech a brkách per? Řekněme si to tedy na rovinu, přeci jen je draní peří práce záslužná. Bylo tradicí, že novomanželka přinesla po sňatku do společné domácnosti právě tyto věci.

Z peří se vyráběla nejrůznější zvířátka tím, že se napichovalo do kaštanů či brambor. Z barevných per vznikaly ozdobné prvky na šaty. Dodnes se v obchodech prodávají tzv. peroutky (mašlovačky). Znají je ženy, které jimi potírají koláče při pečení či s nimi vymazávají mísy tukem.

Zdroje informací:
1) www.stream.cz
2) www.sebranice.cz
3) wikipedia.cz