Umírá památný strom Jacka Londona

Určitě všichni znáte Jacka Londona

Je to autor románů týkajících se přírody jako například Bílý Tesák, Mořský vlk a jiné příběhy z moře nebo Volání divočiny a povídky z Aljašky. V roce 1905 tedy ve svých devětadvaceti letech nastálo zakotvil jeho dobrodružný život na ranči v jednom z nádherných kalifornských údolí. Z okna své pracovny hleděl každodenně na mohutný dub. Jack London, vlastním jménem John Griffith Chaney (zdroj: 2), byl po celý svůj život silný alkoholik. První kontakt s lahví tvrdého alkoholu měl již v raném dětství. Na sklonku jeho života ho trápily velké bolesti. Měl nemocná játra a ledviny. Na utišení bral lékařem předepsané morfium. Nakonec zemřel roku 1916 na předávkování právě tímto lékem, ale podle odborníků šlo o nešťastnou náhodu, ne o sebevraždu. Je zajímavostí, že zatímco seděl v bolestech u svého psacího stolu a očekával konec, tak prý venku na zem padaly uzrálé žaludy. Podle této události sepsal jednu ze svých posledních knih „The Acorn-Planter“ (žaludový plantážník; nebyla dosud přeložena). Padající žaludy uklidňovali jeho duši.

Státní historický park Jacka Londona v Kalifornii

Na místě, kde stojí dům tohoto autora byl vybudován historický park Jacka Londona, který tvoří i okolní zeleň. Památný dub zde rostl po dlouhá staletí. Vydržel velmi horké letní počasí, silné průtrže mračen, ale i silné poryvy větru. Stále se statečně držel a všem přírodním jevům odolával. Minulou zimu se odlomila větev o průměru přibližně 75 centimetrů. K posouzení a vyřčení posledního soudu tohoto dubu byl přizván i odborník John Meserve, který potvrdil, že tento obrovský strom je zcela napaden dřevokaznými houbami druhu Hypoxylon. Tyto organismy se jako první vrhají na odumřelé dřevo a jsou tak jasným důkazem jeho postupného skonu.

Ortel vyřčen: Strom musí pryč.

Kdyby takovýto dub byl v běžném lese, mohl by si zde užít poslední měsíce svého života. Ale protože se nachází v historickém parku, kudy denně projde mnoho návštěvníků, nechtějí odborníci nic riskovat. A to i přesto, že strom „se snaží vší silou zůstat naživu.“, jak říká Meserve. Není vůbec jisté, zda mu zbývá jen pár týdnů života nebo jestli by jeho bytí na tomto světě trvalo ještě několik let. Problémem je, že v Americe je většina památníků neživými věcmi a nikdo tedy nepočítá s tím, že by zemřely. Jak tedy ale s takovýmto výstavním kouskem, jehož dny jsou sečteny, zacházet? Jack London by na to odpověděl jednoduše: „Nechci své dny promarnit tím, že se budu snažit je prodloužit. Chci si čas, který mi zbývá užít.“

Když už, tak ale s velkou parádou.

Až do listopadu se proto bude na ranči Jacka Londona konat jedna velká rozlučková slavnost, která si klade za cíl pořádně oslavit poslední dny tohoto stromu. Budou se zde pořádat indiánské ceremonie s modlitbami, připraveny budou nejrůznější dětské činnosti, přečítány budou básně a ke všemu bude hrát hudba. Bude to prostě velkolepá rozlučka se vším, co k tomu patří.

Pokud chcete tedy vidět strom Jacka Londona ještě živý, máte možnost zavítat na jeho ranč v Kalifornii v oblasti Sonoma Country a to až do tohoto listopadu, kdy bude se ctí pokácen.

Po smrti tohoto dubu je pravděpodobné, že bude konečně určen jeho přesný věk.

Zažil toho hodně. Jako mladý zažil Indiány, kteří seděli v jeho stínu, odpočívali pod jeho košatou korunou a sbírali jeho plody. V polovině 9. století osídlili tuto oblast první vinaři. Jeden z nich, Lajos Csomortanyi, postavil svůj lis na víno přímo vedle kmene tohoto stromu. Vědci se po jeho pokácení pokusí vyčíst z jeho letokruhů přesný věk. Záleží ale ovšem především na tom, jestli škůdci, kteří strom již napadli, nepoškodili jeho vnitřní část natolik, že by se stala k nerozpoznání a tak z hlediska dendrochronologie (určení stáří dřevin, jež je založené na vědecké analýze letokruhů) nečitelnou.

V blízkosti tohoto dubu stojí několik mladších jedinců, kteří jsou zřejmě přímými potomky památného stromu Jacka Londona. Vyrostli totiž pravděpodobně z jeho žaludů. Nikdo ještě přesně neví, co s parkem bude. Je možné, že některý z těchto mladých stromů bude přesazen na místo toho původního starého tak, aby zůstal zachován pohled, který měl London, když vyhlédl ze své pracovny. Možná ale také, že se zde od podzimu budou pěstovat úplně nové sazeničky, které obohatí původní flóru tamějšího parku.

Zdroje:
1) spiegel.de
2) cs.wikipedia.org