Myslivci vs. veřejnost

Necítím právo a koneckonců ani potřebu někoho soudit, ale způsob, jakým média prezentují tato a jim podobná témata, okatě zaměřená proti určité zájmové skupině, mne vadí. A hodně! Zkoušel jsem se zamyslet, proč vlastně vždy, když byl nějaký incident s myslivcem, házejí média špínu jen na něj, i když byl kolikrát v právu a jednal podle zákonů. Když pominu nepravděpodobné důvody, jako třeba že šéfredaktorovi TV Nova panu Mužíkovi přebral myslivecký mládenec děvče nebo že panu Čásenskému z MF Dnes kdysi vběhl divočák pod kola luxusního mercedesu, napadá mne jeden jediný a mnohem pochopitelnější a logičtější důvod. Je potřeba udělat skandální reportáž, která vzbudí v lidech emoce, aby se noviny prodávali a televize nevychladla... A myslivci jsou přímo ideální objekt, nemyslíte? V době, kdy se slovo příroda skloňuje na každém rohu a v republice, ve které mrtvá kočka vzbudí větší vlnu nevole než rozřezané novorozeně v popelnici na to lidé prostě slyší. Je to smutné, ale bohužel je to pravda.

Pochopím, že někteří lidé špatně snášejí pohled na mrtvé zvíře a tím pádem nemají rádi myslivce, budiž, ale ty lži a citově úderné reportáže našich médií? To je kolikrát na zažalování za urážku na cti. Ano, stalo se poměrně dost příhod, kdy myslivec jednal pod vlivem alkoholu, v afektu, nebo pro své stáří již neviděl pár kroků před sebe a stal se průšvih končící smrtí, nebo v lepším případě zraněním. Jistě, je potřebné takové případy prezentovat veřejnosti, ale dle mého názoru by jejich přednes veřejnost měl upozornit na chybu jednotlivce a použít ho jako odstrašující příklad a ne, aby vyznění mediálního„rozsudku“ paušalizovalo daný příklad jako typický pro tu či onu činnost. Vždyť jde o pár jedinců, ale myslivců je 110 000! Jako příklad mi dovolte uvést jeden incident, kdy pán, říkejme mu Pepa, venčil Borderkolie, říkejme jim Asta a Rex a jednu z nich mu zastřelil zlý myslivec, říkejme mu Tonda.

Tonda vypovídá: „Šel jsem lesem a najednou vidím dva psy, jak ženou srnu. Jsem myslivecká stráž a jsem kilometr od vesnice, tudíž sundavám flintu a jednoho psa střelím.“ Najednou 100 metrů ode mne volá Pepa své psy, no, bohužel je pozdě…“

Pepa vypovídá: „Jdu s Astou a Rexem po lese, psy jsem měl deset metrů před sebou na cestě, když najednou slyším ránu. Tak volám pejsky, ale přibíhá jen Rex, Astičku jsem neviděl, byla mrtvá.“

Verdikt televize: „Myslivecká bestie zabila bezdůvodně dalšího psa. Navíc se jednalo o plemeno ovčáckého psa, tudíž myslivec jednal protiprávně a bude na něj podáno trestní oznámení.“

Tak a proč to píši? Nebyl jsem u toho, ale to, jak byla reportáž podána mne zvedlo ze židle. Když už chtěl majitel psa lhát, měl si to aspoň pořádně promyslet. Pes totiž údajně neměl PP, takže v žádném případě o něm nemůže být řeč jako o ovčáckém plemeni, co je však důležitější, že pán porušil zákon 449/2001 Sb. tím, že měl své psy na volno, navíc podle jeho slov měl psy takřka „u nohy“, nevím tedy, proč po výstřelu podle své výpovědi volal na psy a marně hledal Astičku, když v podstatě stačilo udělat pár kroků a sehnout se k ní? Nad tímto se totiž nikdo nezamyslí, důležitou zprávou je to, že myslivec zastřelil psa, ačkoli pravda byla podle mne někde uprostřed a potrestáni měli být oba. Následují nenávistné diskuze na všemožných internetových fórech, petice za zrušení myslivců atd… Přitom když se zamyslím nad tím, co v lese dnes a denně vidím, přemýšlím naopak o tom, jak zrušit psíčkaře. Těchto znám několik skupin. První skupina jsou rozumní fajn lidé chovající se ohleduplně a chápající okolí. Těch je ale bohužel málo… Druhá skupina jsou lidé, které když upozorním na fakt, že porušují zákon a slušně je požádám aby si svého psa přivázali, dělají sice, že o povinnosti mít psa v honitbě přivázaného nevědí, ale psa přiváží a jdou dál. Těch je docela dost. Skupinou třetí jsou lidé, které když slušně upozorním, začnou být agresivní. Ti mne dokáží vždy vytočit nejvíc… Jednou se mi dokonce stalo, že pán, kterého jsem šel jen poprosit, zda si nezaparkuje auto jinam na mne začal řvát, ať schovám tu flintu (měl jsem ji přes rameno, ona se do kapsy dává docela špatně) a pak všude vyprávěl, jak ho myslivec v lese ohrožoval zbraní. Na druhou stranu už aspoň vím, jak vznikají ty pomluvy, že myslivci vyhání lidi z lesa brokovnicí…

Dalším častým tématem jsou lidské oběti myslivosti. To je bohužel událost ještě smutnější (aspoň tedy pro mne) a vždy je to tragédie. Někdy jde o nepozornost myslivce, někdy o nešťastnou náhodu… Prostě se to bohužel čas od času stane. V tu ránu opět běží po internetu diskuze, že byl určitě opilý, že chlastají všichni myslivci. Řidiči také bourají opilí že? A jsou řidiči skupinou notoriků? Blbost, co? A většinu nehod dokonce způsobí střízliví řidiči, neměli by se tedy zrušit a pouštět na silnice jen ti opilí? Absurdita uvažování některých lidí mne až dojímá…

Že není pravdou všeobecné mínění lidí, že myslivci střílejí po všem, co se hýbe a většinou posilnění alkoholem dokládají statistiky. Za kalendářní rok je myslivci vystříleno zhruba 5 milionů nábojnic. Přesný poměr střelnice/honitba však bohužel nelze zjistit. Je to ale více ostrých nábojů, než za rok vystřílí AČR a mnohem více, než vystřílí PČR. Přesto mají myslivci nejnižší počet případů porušení zákona se střelnou zbraní než ostatní uvedení. Počet osob usmrcených nebo zraněných myslivcem se pohybuje okolo 8-10 ročně. Jednoduchou matematikou lze spočítat, že pravděpodobnost, že vás střelí myslivec je zhruba stejná, jako že do vás udeří blesk….

Proto přátelé, když něco slyšíte, použijte vlastní hlavu a pořádně se zamyslete, ne všechno je takové, jak se zdá a jak je to předkládáno.

Zdravému rozumu zdar!