Přikrmovat nebo nepřikrmovat zvěř a proč ji vlastně lovit?

Jak mnozí lidé namítají, zvěř tu byla od nepaměti a nikdo jí nepomáhal. Příroda si s tím prý poradí sama. Ano, je to pravda. Na Sibiři, v Kanadě a na podobných místech naší planety, kde jsou tisíce hektarů panenské přírody nedotčené člověkem to dodnes funguje a snad ještě dlouho fungovat bude. Je ale potřeba si uvědomit, jak vypadá příroda v kulturní krajině, tedy v naší vlasti a mnoha dalších státech Evropy. Až na výjimky zde převládají monokulturní lesy s chudým bylinným a keřovým patrem, velké lány zemědělsky obdělávaných ploch, meliorace, zástavby, silnice, dálnice a tak bychom mohli pokračovat…

V podstatě se děje to, že díky velké úživnosti obdělávaných pozemků během doby páření a kladení mláďat dochází k obrovskému nárůstu stavů především spárkaté zvěře. V České Republice se její tzv. přírůstový koeficient pohybuje dle oblasti a druhu zvěře zhruba od 0,8 do 1,5, u divokých prasat dokonce až 4,5! V praxi to znamená, že z 10 ks samičí spárkaté zvěře bude příští rok 18 resp. 25 kusů, u divokého prasete 45 kusů a tento stav roste geometrickou řadou (samozřejmě tato čísla nebudou nikdy přesná, záleží na poměru pohlaví atd.). Takové nárůsty stavů vedou k výraznému přemnožení zvěře v mnoha lokalitách a protože velké šelmy jako rys, medvěd a vlk, byli rozkazem šlechty v 17. a 18. století takřka vyhubené a dnes již nemají pro svůj život potřebný prostor, nemá zvěř přirozené nepřátele a její regulaci proto musí zastávat člověk. Opakuji musí. Stane se totiž to, že po sklizení polí zvěř ještě chvíli bere kolem zbývajících remízků zbytky po žních, ale dříve či později se stejně musí sáhnout do lesů a tam přečkat do příští úrody.

Výše zmíněný monokulturní les ale není v žádném případě schopen uživit takové množství zvěře a udržet se přitom v nějakém přijatelném stavu, proto je jedinou cestou, jak se tomu aspoň z části vyvarovat lovení a přikrmování zvěře. V mnoha oblastech jsou škody na mladých porostech doslova katastrofální, zvěř oštipuje terminály (vrcholky) náletů a sazenic, což zapříčiňuje následný nekvalitní růst, ze vzrostlých stromů zvěř loupe kůru, čímž zase porosty vystavuje nebezpečí napadení houbami apod. Takové stromy začnou zevnitř trouchnivět a pro porost se stává nebezpečný každý silnější poryv větru nebo silnější sněhová pokrývka. Bohužel i přes narůstající počty ulovené zvěře se myslivcům na mnoha místech nedaří tuto zredukovat na únosnou míru, což je z velké části zapříčiněné také neochotou zemědělců dělat na polích tzv. „šlajsny“ – pásy v polích, které jsou neoseté a zvěř na nich lze lovit, což jinak např. ve vzrostlém obilí nebo kukuřici nelze.

Po takovéto odpovědi zpravidla slýchám otázku, proč se tedy přemnožená zvěř krmí aby přečkala zimu, když je stejně potřeba její stavy zredukovat? Není to proto, jak si mnozí myslí, aby neodešla do sousedního revíru (což stejně neudělá, neboť je vázána na své teritorium), nebo aby se dala snáze zastřelit. Kvůli lovu se dávají vnadiště před posed, protože divoká prasata se v lesní honitbě v podstatě jiným způsobem lovit nedají. Zjednodušeně lze říci, že čím více krmiva do lesa myslivec přinese, tím menší škody na lesních porostech zvěř spáchá, protože nebude mít potřebu. Škody na porostech jsou totiž od vlastníka pozemku, ať už je to fyzická osoba nebo stát, vymáhány právě na myslivcích. Osobně znám revíry, kde se každoroční pokuta za škody způsobené zvěří pohybuje jen těsně pod jedním milionem korun a zhruba stejnou sumu činí roční nájemné za honitbu!

Když pak slyším, jak to ti myslivci dělají jen pro plné mrazáky, tak se musím smát. Jen kdyby si místo času stráveného prací v honitbě našel myslivec byť podprůměrně placenou brigádu, určitě by si za vydělané peníze koupil více zvěřiny než by se mu do mrazáku vešlo…

Samozřejmě je ještě k tomuto tématu hodně co napsat, jenže dopodrobna rozebírat všechny možné aspekty by vydalo na celou knihu. Když ale čtu a slyším názory všech možných „odborníků“ a fanatických rádoby ochránců přírody z Hnutí Duha a jim podobných organizací, tak si říkám, že by se měli složit a na pár let si někde pronajmout pár tisíc hektarů lesních pozemků a ponechat je bez jakékoliv péče. Třeba by konečně změnili názor a přestali veřejnosti prezentovat ty svoje výplody bujné fantazie jako svatosvatou a jedinou pravdu.