Podívej, Ájo, červotoč!

Zlatohlávek skvrnitý
Autor: Jiří Bohdal

Mé námitky, že i staré a dokonce právě takové jabloně mají velký význam pro hmyz a ptáky, se nesetkaly s pozitivní odezvou. Staré stromy obrovský význam podobně jako staří lidé. Stále nám ještě mají mnoho co dát. Nicméně staré prý musí vystřídat mladé, tak to podle našich chodí. A tečka. Jabloň tedy padla. V hnijícím kusu kůry, určeném ke spálení v kamnech, jsem náhle zahlédla larvy nějakých brouků. Ty přece nemůžete spálit! A proč, Ájo, vždyť jsou to červotoči! Namítnou přesvědčeně moji dva malí synovci. Takto je odborně determinovala rada starších v naší rodině, a synovci jim samozřejmě uvěřili. Červotoči? Ptám se překvapeně. Vždyť to jsou nejspíš larvy zlatohlávka! Jenže pro rodinu jsou to červotoči a hotovo. Rychle ukořistím dřevo s larvami a se starším ze synovců ho odneseme za vesnici do bezpečí.

Od té doby, jakmile potkáme v přírodě se synovci nějakou larvu brouka, je to jistojistě červotoč. Zlý a zákeřný likvidátor dřeva.

Letos na jaře jsme se se synovci vydali na kopec Milá, ležící poblíž naší vesnice. Přímo na vrcholku se pod nadzvednutým kamenem opět nečekaně objevil tento tvor či spíše netvor. Jé, Ájo, červotoč! Volají na mě synovci s jakýmsi znechucením. To není červotoč, to je zlatohlávek, povím i tentokrát. Vezmu jej do ruky a ukazuji jim ho zblízka. Příliš se jim nezamlouvá a nechápou, jak se z takové ošklivé larvy může vyvinout tak hezký brouk. Nevěří mi. Položím ho zpět na zem a společně čekáme, až se zahrabe. To kluky moc zaujalo. Celou cestu domů mi připomínají, že se musíme podívat do knížky, jestli to je skutečně zlatohlávek nebo přeci jen červotoč.

Po vyhledání v knize oba sborově vykřiknou: No jo, měla jsi pravdu, je to zlatohlávek! A na tvářích se jim rozlije úsměv. Myslím, že od teď pro ně budou všechny larvy zlatohlávci. To však nevadí, neb zlatohlávek je přece hezký a zabít by ho byla škoda. Jen ať si to tedy pletou, alespoň do doby, než pochopí, že i červotoč má v přírodě své důležité a nepostradatelné místo.