„Éčka“ v potravinách mohou být i prospěšná, ale ...

Některá nevadí

U "éček" je to složité. Některé nevadí, třeba vitamíny, beta-karoten nebo mastné kyseliny, mající také svůj e-kód, jsou dokonce prospěšné, jiné nevadí, zjednodušeně řečeno ani neškodí, ale ani nijak zásadně nepomáhají lidskému organismu. Některé jsou ale škodlivé, respektive, jak říkají jejich zastánci, "neškodné pouze v bezpečném množství". A ty jsou všude - v uzeninách, mléčných výrobcích, sladkostech i jinde. Přitom vše, co člověk sní, jde do krevního oběhu...

Uspokojovat spotřebitele může, že látky přidané, které nejsou zdravotně nezávadné, se do potravin prostě přidávat nesmí. U těch ostatních nejde o nezávadnost, u těch povolených jde podle šéfa redakční rady časopisu Výživa a potraviny Ctibora Perlína spíše o množství látky, do kterých potravin látku přidávat a v kombinaci s jakými aditivy jí lze používat. "

Profesor Mašek blahé paměti, vynikající nutricionista, tvrdil, že ten, kdo se chce vyhnout všem alimentárním onemocněním, musí zvolit jedinou cestu, a to smrt hladem," říká s lehkou nadsázkou Perlín a pro vysvětlení dodává, když si dáte dobře vypečený chléb nebo kafíčko, tak riskujete otravu akrylamidem. Experti WHO, EFSA, toxikologové, chemici a další by prý s lidským zdravím nehazardovali. Hysterii kolem ´"éček" vidí jako souboj expertu s "lidovými" vědci, kteří se nezatěžují nějakým dokazováním svých tvrzení.

Je ale zbytečná jakási "éčková hysterie". Perlín připomíná, že i obyčejné rajče má minimálně 16 látek ze seznamu "éček" a celkové skóre "nebezpečnosti" je 32 červených kulí a patří tedy podle antiéčkařů k potravinám nejrizikovějším, říká Perlín a pokračuje: "Setkal jsem se s příhodou, jak starší dáma vychvalovala brambory z farmářského trhu, protože na rozdíl brambor s hypermarketu neobsahovaly její brambory žádná éčka. Přitom brambory jako plodina neobsahují žádná aditiva nikdy."

Konec konců i biopotraviny, které veřejnost trochu mylně vnímá jako něco mimořádně zdravého, rovněž obsahují éčka, říká Jan Valeška z PRO-BIO LIGY. Je jich pouze minimum, údajně jde o takové, které jsou nezbytné pro zpracování potravin...

Žádný příklad nebezpečné potraviny, která je na pultech a přímo "bije do očí" Perlín nevidí. Když už se něco stane, jedná se o chybu producenta. A dodejme, že vždy je z toho pořádná aféra, takže se o tom zákazník dozví.

Pozor u bonbonů

Právě sladkosti jsou zřejmě nejvíce nebezpečné. Proto, aby měly pro děti hezkou a lákavou - ač syntetickou - barvu, bývají často doslova nacpány chemií. Je s podivem, že se na pultech obchodů objevují i bonbony s éčky, která jsou pro děti škodlivá. A ještě více alarmující je, když jde dítě poprvé do školy a místo jablka nebo hrušky dostane cukr, přesněji řečeno lízátko, ve kterém jsou hned čtyři pro děti škodlivá aditiva (mj. E 104, E 110, E 124, E 132, E 320, E 422, E 471) a miniaturním písmem napsané složení.

Nejrůznější "éčka" mohou způsobovat alergie, astma, ekzémy nebo hyperaktivitu, ostatně stejně jako některé "nechemické" potraviny. Podívejte se na bonbony, které kupujete dětem a jestli jsou tam kódy E 102, E 124, E 110, E 122, E 104 nebo E 129, můžou jít rovnou do koše. Tím ale není seznam potenciálně nevhodých "éček" ani zdaleka vyčerpán, z dalších jmenujme třeba soli - E 220 až 228. "Jedná se o soli kyseliny siřičité, běžně používané od odhalení významu mikrobiologie při výrobě potravin," vysvětlil nám Perlín.

Když navíc děti kombinují cukroví s limonádami, které mají skvělou oranžovou, červenou nebo fialovou barvu jen díky chemii, jedná se o mimořádně silný chemický koktejl. A že značka znamená kvalitu není ani zdaleka pravda. I když na druhou stranu dva litry limonády za pět korun asi hovoří za vše...

Cukrovinkami ale vše nekončí. Třeba v tavených sýrech nebo v uzeninách jsou fosfáty, fosfátové soli jsou údajně i v mražených rybách, aby se mrazem nepotrhalo maso. Fosfáty najdeme i v pekařských nebo cukrářských výrobcích. V kolových nápojích je pro změnu kyselina fosforečná, která má na svědomí známou kolovou příchuť. Dusitany, jinými slovy soli, jsou i v uzeninách označovaných jako pro děti. Například šunku ale není možné vyrobit bez fosfátů. Jen se ze zvědavosti podívejte, máte-li v lednici "neškodný" vlašský salát nebo párečky, jakou sbírku "éček" do sebe dostanete. Není moc složité si s pomocí internetu najít, kolik z nich je údajně škodlivých.

Nastává obrat? Doufejme

Naštěstí si lidé začínají uvědomovat, že si spoustu problémů způsobují vlastně sami a čtou etikety. Výrobci proto musí ustupovat od chemie a používají alternativy. A ty jsou. Existují totiž přírodní barviva, ať už z mrkve, špenátu, řepy, papriky, nebo z borůvek. Jsou sice dražší, ale naprosto nezávadná. Jde to i bez lepku, bez alergenů a všech podobných náhražek.

Otázkou je, zda si budou zákazníci ochotni připlatit. Obvykle totiž jinak odpovídají v dotaznících týkajících se nákupních zvyklostí a jinak se chovají, když skutečně nakupují. I předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha říká, že Češi preferují především cenu a kvalita je až na druhém místě. Ale situace se prý malinko mění.

Zkrátka musí přijít impuls a ten musí dát zákazník. „Když dáte do výrobku skutečné ovoce a ne pouze aroma, je výrobek chutnější,“ říká například Martin Leibl z Ministerstva zemědělství. A přání všech zodpovědných rodičů se začíná stávat realitou - EU od roku 2010 přikázala dávat varování na obaly sladkostí obsahující nebezpečné látky a začátkem letošního roku firma Nestlé ve Velké Británii oznámila, že přestává při výrobě používat "éčka". V ČR již dříve změnily složení tyčinky Deli a Margot.